My jsme po léta poslouchali pravicové politiky, jak nám říkají něco jako:

"Když nás nenecháte dál krást, přijde levice a zvýší vám daně."

Levice zase:

"Když nás nenecháte dál krást, přijde pravice a zbaví vás vymožeností sociálního státu."

Ale zjistili jsme že je to jedno.

Ať je tam ten nebo ten, nedostaneme sice koštětem, ale něčeho příjemného se nám vždy ubere a něčeho nepříjemného se nám přidá.

Klesající počet voličů pravice není vyvážen rostoucím počtem voličů levice.

Zdá se, že roste jen počet těch, kteří jsou prostě naštvaní.

A ti pak volí protestně.

Problém pravice je vládní produkce socialismu.

Promiňte, pane Zálome, ale o které pravici to hovoříte? Na scéně vidím jen levičáky, větší levičáky a extrémní ultralevičáky. ODS za Topola odešla ze středu doleva, nic vpravo není. A je-li, pak neviditelná. Žádné PR, žádná presentace. (Klaus kdysi říkal, že napravo od ODS je už jen zeď. Nebyla to pravda, spíš si to jen namlouval. K pravici, kapitalismu [nebo klasickému liberalismu], měla ODS vždy dost daleko. I k Reagan, či Thatcher.)

Rád bych viděl jaký "kádr" by ty otěže po kterých všichni voláme udržel.

Problém je, že se primitivní ideologie klausismu vyčerpala. Dnes je zřejmé, že šlo jen o rétoriku. Dnes se Klaus nestydí veřejně propagovat diktátory. Pravice musí mít hlubší ideové kořeny než jen nějaké zbožštění volného trhu. Proto jsou také Svobodní tak zoufale neúspěšní.

Svobodní tu vizi neumí prodávat. Petr Mach je jako leader neprůbojný, takový šedivý a občas komický. Tak se volby nedají vyhrávat. Přečtěte si projevy Rašína, nebo Kramáře.

Naprosto jste se trefil. Karma .Jen pravicová pravidla mají smysl a chápou co je opravdovou solidaritou. Pro voliče levice - pravice platí příměr loupežníci - oběti. Bohužel síla levice, jak ostatně píšete byla, je a bude vždy silná, neboť většina pokřivených zákonů je přímo navržena silově "nemocnými" pářícími se dvojicemi, které se dále touto nemocně požehnanou a hýčkanou společenskou skupinou, falešně do solidarity zabaluje a svým populismem ovládá na určité období vytvořené bohatství, které míří vždy k devastaci, zániku, smrti a válce, kterou počínají ti největší kolektivističtí levicoví lídři "dárci".

jestlize pravici maji podporovat schopni, pak ji nesmi vest vsehoschopni, nebot temi budou ti schopni vzdy opovrhovat. hledani mensiho zla ci novych nadeji je pak cestou, ktera nemusi vzdy vyjit a jak se u nas ukazuje, v podstate vzdy nevyjde, protoze na konci se zase ukaze nejaky ten vsehoschopny.

Myslím, že ani tak moc nejde o nějaké ideologie. Spíš jde o základní, přirozená, lidská práva, která se levice snaží den za dnem víc oklešťovat a člověka vtěsnat do malinké škatulky toho jediného, správného občana. Jedná se o daňovou zátěž a nemožnost svobodně rozhodnout za co peníze dám a za co ne. Kapitalistický výrobní způsob nedokáže zpochybnit ani levice, jelikož je prověřeno historií, že ten společenský nefunguje. To jí ovšem nebrání všemožně soukromým majitelům firem znepříjemňovat jejich činnost. Stručně bych to popsal, pravice usiluje o bohatství jednotlivce na úkor státu a levice o opak.

ODS a pravice je dnes na ústupu a pochopitelně za to nemůže nikdo jiný než ona sama.

Její zlaté období bylo v 90.letech minulého století.

Jednak každému slibovala podíl na privatizovaném majetku, jednak vyřešit podle jejích receptů problémy, které se nakupily.

Po probuzení z kupónové euforie občané zjistili, že i když byl téměř veškerý majetek rozdán, oni jsou na tom (v nejlepším případě) stejně, jako když nepatřil nikomu.

Privatizace nejen že nepřispěla k vyřešení problémů minulých, ale vytvořila řadu problémů nových a mnohem závažnějších.

Pokles daní firmám a těm nejbohatším nevede k vyšší tvorbě pracovních míst. Privatizace bytového fondu nevede k lacinějšímu bydlení.

Privatizace bank nevadla ke snižování bankovních poplatků stejně jako privatizace firem nerozjela soutěž mezi firmami ve snižování cen.

Začalo se mluvit o životě nad poměry. Co to je a koho se to týká? Já bych řekl, že čím jste bohatší, tím míň si žijete nad poměry. A vlastně nám tím pravice sděluje, že naprostá většina zaměstnanců a živnostníků si neudrží svoji životní úroveň protože stát už nebude mít prostředky na financování veřejného sektoru a svého chodu.

To vše za situace, kdy firmy a bohatí bohatnou rychleji než kdykoliv dříve.

No může pokračování vlády pravice někoho ještě nadchnout?

Hlavním problémem pravice je v současnosti Babiš.

Divoká privatizace byla spojena také s početně nevelkou stranou ODA. Když už nezbylo nic co by se dalo pod cenou rozdat, pomalu vyšuměla i tato strana zhasnutých světel a s ní měly odejít i všechny hříchy privatizace.

Když přetekla míra trpělivosti s praktikami ODS a v hrobě se obraceli i její mrtví sponzoři, pohotově vznikla Unie Svobody, aby nás ústy Rumla a Pilipa ujistila, že normální je nelhat. Ovšem moc dobře si nevedla a tak bylo třeba reinkarnovat ODS a ukázat, že i ona může být jiná a lepší. Do čela postavila Pana Čistého, který si svoji přezdívku vysloužil zřejmě tím, že nebyl příliš informován o všech zákoutích politiky a ne díky svému charakteru. Preference strany za Nečase trvale klesaly. To však moc nevadilo, protože na scéně už byl nový neposkvrněný subjekt - TOP 09. Svého renomé ničím nezatížené strany využil k prosazení těch nejvíc asociálních reforem, které jsme zatím v naší novodobé historii zažili. Pokles popularity je tedy zcela na zasloužený.

Jenže potenciál pro vznik další nové, průzračně čisté a neposkvrněné pravicové strany je nízký, když nespokojené voliče odvedl Babiš.

Je tedy pravicí po zásluze nenáviděn.