Někdy jsou směšné debaty, disputace našich politiků, znevažování dějinných faktů.

Velmi dlouho jsme si zvykli žili v míru, vzdálené válečné konflikty se naší země jakoby netýkaly. Mladší generace nezažila bídu, letecké bombardování, útěky do krytů, tak vedou nesmyslné spory, bourání domnělých mýtů a soch. Třeba v budoucnu nastanou vážnější ekonomická temata k řešení.

Vynikající článek!

Už to tady kdosi napsal - naprosto nejlepší text, který jsem na tohle téma četl

Děkuji

Když chci vědět něco o historii, preferuji historiky. Když chci slyšet hromadu lží, frází či blbých keců, pustím si v televizi politika.

To zní sice strašně moudře, ale zcela to ignoruje fakt, že existují mezioborové překryvy - např. stavba/bourání památníků je problém historicko-politický

když se na věc podíváme z nadhledu: na české a ruské dějiny, je jasné, že tyhle dva národy jsou si a budou mentálně hodně cizí. To neznamená, že v šichni jedinci - to ne, někdo třeba miluje Rusy a některý Rus může chápat Čechy, ale celkově je to hodně odlišný příběh. A každý národ má svůj příběh. Ještě méně si budeme rozumět s Číňanem, Američanem nebo indiánskými či eskymáckými kmeny.

Ono záleží na tom, z jaké sociálnhí vrstvy ten či onen je. Snacha byla před časem asi půl roku v Hong Kongu a nemohla si to tam vynachválit.

V ročníku na FEL jsme měli dva Indiány (Mexičany) a oba byli skvělí kamarádi, jeden se tu oženil a zůstal tu.

Rozdíl mez Ruskem a většinou civilizovaných států je v tom, že tam nikdy nebyl demokratický systém a ani historicky nějaká pozoruhodná kultirní etapa. Takže minimálně 100 let zpoždění.

"K porážce nacistického Německa bylo nutné vést útok i na německé jednotky na území Protektorátu. K tomu nevedly Stalina a jeho maršály nějaké bohulibé úmysly, nýbrž nutnost porazit Německo všude. A z této nutnosti vyplývá i pražská ofenzíva..."

Operace na pomoc Praze ale ze strany Sovětů nebyla motivovaná ani tak porážkou Německa, jako strategickým významem Prahy po poválečný vývoj celé země. Hledisko mocensko-politické tady jasně převážilo.

"můžeme stejně tak vyčítat západním spojencům, že čáru rozdělující sféry vlivu Západu a Sovětského svazu nenakreslili o kus dál na východ"

Jenže to je mýtus, žádná pevná čára nakreslená nebyla, probíhala jednání mezi styčnými důstojníky. Američané chtěli Prahu osvobodit, Sověti nepravdivě tvrdili, že již je jejich operace v plném proudu...

To také není úplně pravda. Byl to i kalkul, který neměl popudit Sověty a zvýšit jejich ochotu angažovat se proti Japonsku.

Rusům ale nešlo o osvobozování národů obsazených nacisty. Jistě že je potřebovali porazit, aby sami přežili. Ale zároveň předem počítali s tím, že "osvobozená" území se stanou součástí Sovětského svazu nebo jejich vazalem. Zabrali celé Pobaltí, polovinu Polska, část Rumunska, Československa, Finska a Japonska (snad jen tam se to dá pochopit).

Stačí si představit Stalina nad mapou Evropy - vidí malé Českoslovenku, jedhož prezident Beneš se mu přišel v r. 43 poklonit a řekne: "Zděs buděm my." A tím to pro něj končí. Škoda že si češi nenechali nad Prahou stát jeho sochu - pořád by nám to připomínalo stále horkou minulost. Rusové čekají za bukem - jejich historie je imperiální - zabrali co se dalo , byli až na Aljašce - ale tu pustili, protože nevěděli co s tou pustinou, měli přece svoji Sibiř. Staletí bojovali o Pobaltí, staletí vytlačovali Turky z Krymu...mají to zabudováno v DNA.

Přes několik faktických chyb, je váš článek nejlepší zhodnocení zkutečnosti, jaké jsem za posleních několik let četl.