Tomáš Halík napomáhá islámskému fundamentalismu

Tomáš Halík, jedna z nejdůležitějších autorit našeho intelektuálního života, se v pořadu "Jak to vidí" na Českém rozhlase opět pustil do karatelského a povýšeného rozebírání pohledu české veřejnosti na islámskou imigraci.

A protože je skutečně jednou z našich nejdůležitějších intelektuálních autorit, uchopil problematiku tak, jak to mají současné renomované intelektuální autority v popisu práce: za použití překrucování, očerňování, zastrašování a dalších prostředků z širokého portfolia argumentační nepoctivosti.

Pan Halík varuje, že napětí a nespokojenost ve společnosti připomínají počátky nacistického režimu. Vyjadřuje obavu, že zradikalizovaná veřejnost dnes vlastně jen čeká na nového Adolfa Hitlera, který jí dá řád a pocit bezpečí. Kupodivu má pravdu, avšak ve skutečnosti je to pravda namířená ve své podstatě spíše proti jemu samotnému, protože můžeme-li v dnešní společnosti spatřovat jakési zárodky totalitářství, které by mohly zmutovat v nějaký nový nacismus, je to právě vliv lidí jako je Tomáš Halík, co je toho skutečnou příčinou.

Skutečné kořeny nacismu byly samozřejmě úplně jiné, než nějaká nenávist nebo napětí v německé společnosti. Jeho prapůvod je v myšlenkových fundamentech, které si bere za své i pan Halík i celá havlistická klika, ovlivňující naši společnost víc, než by bylo zdrávo.

Jestliže by došlo na nejhorší a skutečně by dnešní nahromaděné napětí ve společnosti vedlo k nástupu jakéhosi autoritářského politického systému, který může ale i nemusí mít formu podobající se nacismu, příčiny tkví v morálním a myšlenkovém zmatku, ne nepodobném německé kultuře před nástupem nacismu, která stála na třech hlavních pilířích: neustálém požadavku sebeobětování, a vyzdvihování kolektivu nad jednotlivce a zejména zpochybnění racionality a schopnosti poznávat s určitostí realitu kolem nás. Jestliže pak myšlení lidí ovládají autority, které zavrhují rozum, společnost se díky jejich působení ocitá v chaosu, kdy morální principy nutí člověka obětovávat se pro společnost, "vyšší dobro" nebo "veřejný prospěch", a zároveň jej v každém okamžiku nutí pochybovat o smyslu všeho. Vše je možné, nic nevíme určitě, každý má svou pravdu, a jediný morální princip je sebeobětování, aniž by však jednotlivec vůbec směl s určitostí vědět, jaký má toto sebeobětování smysl nebo skutečné dopady. Protichůdné apely na sebeobětování, jednou ve prospěch islámských imigrantů, jejichž kultura odmítá rovnoprávnost žen nebo homosexuálů, a podruhé ve prospěch žen nebo odlišně sexuálně orientovaných osob, které se v "naší šovinistické a homofobní společnosti" cítí být druhořadými; jednou ve prospěch těžce nemocných nebo postižených dětí, na jejich léčbu přispíváme sbíráním víček od pet lahví, podruhé ve prospěch uprchlíků, jimž z daní, tedy z peněz které jsme byli nuceni obětovat, hradíme poskytnutou humanitární pomoc; jednou ve prospěch lidí bez domova, pro něž se pořádají veřejné sbírky, podruhé ve prospěch ekonomických migrantů, pro něž radnice českých měst uvolňují nadstandardní byty ze svých fondů, udržovaných prostřednictvím daní. Myšlenkový mód zakládající takovou politickou praxi lze označit pouze jedním slovem: nihilismus, tedy absolutní negace všeho, destrukce pozitivních hodnot i víry v budoucnost, soustavná oběť, kdy tou největší obětí je naše vlastní důstojnost a smysl pro spravedlnost.

Jestliže se společnost ocitne v tak zoufalé situaci, dříve nebo později se objeví někdo, kdo lidem nabídne pevnější rámce, pozitivní východiska, autoritu a jistotu. A protože v současné době neexistuje žádná smysluplná a akceschopná intelektuální opozice, která by nejen zpochybnila hodnotový nihilismus, ale především odmítla kolektivismus a altruismus a jeho politickou implikaci, socialismus, a nahradila je individualismem, racionálním egoismem a obhajobou kapitalismu, bude se odpověď na dnešní hodnotový chaos zakládat opět na kolektivismu a altruismu. Pouze namísto nihilistické disintegrace hodnot nově nastoupivší autorita přesně definuje, pro jaké cíle se lidé mají obětovat a co za to mohou očekávat: oběť ve prospěch německého národa přinese slávu, vládu nad světem a vzkříšení tisícileté německé říše; oběť ve prospěch dělnické třídy nastolí harmonickou společnost, kde každý bude zabezpečen podle jeho potřeb. A tak dále.

O filozofických příčinách nástupu nacismu píše Leonard Peikoff ve své knize Ominous Parallels, kterou vřele doporučuji.

Tomáš Halík tedy překrucuje fakta, tvrdí-li, že demonstrace proti islámu jsou tím, co může přivést k moci nacismu se podobající totalitu. Příčiny jsou daleko hlubší: myšlenkový chaos, altruismus, kolektivismus. Probuzený odpor vůči islámu nebo oprávněný strach z něj může být pouze spouštěcím mechanismem. Mohlo by se zdát, že se snad pan Halík pouze mýlí - tvrdím však, že tak inteligentní člověk se ve svých názorech nemýlí. Překrucuje a mate záměrně.

A činí tak nejen, když varuje před nacismem, ale i tehdy, když upozorňuje, že lidé nerozlišují mezi islámem a islámským terorismem, jaký páchá Islámský stát.

Pokud bychom však měli odsoudit pouze jednu jedinou islámskou skupinu, prosazující politický islám v jeho nejhorší podobě, museli bychom se donutit nevidět celý kontext islámské filozofie, bez ohledu na to, jak rozdrobená snad může být a jakých podob může nabývat. Barbarství Islámského státu je tak hrozné, že jej dokonce ani Tomáš Halík nemůže nijak omluvit. Ale koho tam máme dále? Co například Saúdská Arábie, etablovaný muslimský režim, spojenec USA, člen OSN, který nyní vede Radu pro lidská práva? A zároveň je to stát, který vězní a popravuje homosexuály, bičuje blogery za zveřejnění "nepovolených názorů", a přísně trestá projevy ateismu. Nebo Írán, podobně pevně etablovaný teokratický režim, štědrý donátor všemožných teroristických skupin a politicko-filozofický zdroj celého fundamentalistického islámského hnutí? Nebo Palestina, pseudostát teroristů a protiizraelských vrahů, jemuž se však dostalo uznání od většiny členů OSN? Nebo jmenovitě, lidé jako šéf brněnské mešity Alrawi, který pravidelně káže proti Izraeli a židům? Ředitel Muslimské unie v ČR Abbas, který veřejně hájil kamenování žen? Nebo francouzský imám Khatabi, který během svých kázání prohlašuje, že jejich děti budou jednou vládnout Francii, Belgii, Anglii a Německu? Nebo jeho britský protějšek, který veřejně prohlašuje, že ženská obřízka brzy čeká všechny britské ženy?

V islámském světě naproti tomu neexistuje žádná sekulární a umírněná politická síla nebo renomovaná autorita. Pokud by se nějaký islámský intelektuál, který by hájil sekularismus, přece jen objevil, byl by velice rychle zlikvidován. Jestliže skutečně existují nějací umírnění muslimové, kteří by byli schopni hájit sekularismus, nemají vůbec žádnou možnost, jak své názory prosazovat. Jejich politická moc je nulová. Tu v rukou drží fundamentalisté, a to nejenom ISIS nebo různé teroristické bojůvky a jejich političtí vůdci, ale i obyčejní jednotlivci s transparenty "Sharia for England" v rukou, vousatí členové hlídek dohlížejících na dodržování islámských zvyků v ulicích britských měst, demonstranti za uznání islámského práva většinovou legislativou, muslimští násilníci organizovaně šikanující židy ve francouzských městech nebo obtěžující ženy v Německu - to vše je islámská politika a metoda jejího zavádění do praxe. A Tomáš Halík, silou své autority, této politice napomáhá.

Napomáhá jí i tím, že nepřímo útočí na ty, proti nimž islám vystupuje nejvíce nepřátelsky: na evropské židy. Jestliže si totiž Tomáš Halík dovolí srovnávat dnešní odpor evropské veřejnosti proti islámu s německým antisemitismem, který do značné míry pomohl nacistické straně k moci, je to plivnutí do tváře všem židovským obětem nacismu.

Tomáš Halík je jednoznačně nejhorší a nejnebezpečnější nepřítel západní civilizace, jakého je česká společnost nucena trpět. Všechno jeho překrucování, ohýbání faktů, lži, omlouvání barbarismu, bagatelizace nebezpečí, zpochybňování oponentů, to vše má jeden jediný motiv a jeden jediný cíl: nenávist ke svobodě, individualismu a rozumu, a snahu tyto zásadní pilíře naší civilizace zbořit.

Fakt, že právě takový člověk je, jak jsem napsal na začátku článku, jednou z našich nejdůležitějších a nejvlivnějších intelektuálních autorit, vypovídá o tom, v jakém nebezpečí se nacházíme.