Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Volby jako náboženský rituál kolektivismu

Již jsme si tak nějak zvykli, tedy alespoň většina z nás, že stát nám díl po dílu ukrajuje naši svobodu a zakazuje nám to či ono. Zatímco centrálně plánovanou ekonomiku doby před rokem 1989 bychom mohli nazvat příkazovou, dnešní stav můžeme bez dlouhého váhání označit jako ekonomiku zákazovou. Protože státní zákaz se stává stále pevnější součástí našeho každodenního života.

Je nám zakázáno vybírat si, čím budeme doma svítit. Je nám zakázáno vybírat si svobodně, s kým vstoupíme do pracovního vztahu. Nesmíme si zvolit, zda při prodeji domu nabídneme kupujícímu informaci o jeho energetické náročnosti. Brzy si nebudeme smět vybrat, zda se v naší soukromé hospodě nebo restauraci bude kouřit nebo nebude, zakazuje podomní formu prodeje. A tak bychom mohli pokračovat dlouho. Všechny tyto zákazy mají něco společného, určitý klíčový rozdíl, jež je odlišuje od prakticky srovnatelných regulací příkazové ekonomiky před rokem 1989: stát je před nás předkládá jako něco, co je pro naše dobro a čím nás chrání. A, pokud stát nepřijde s něčím opravdu absurdním, většina veřejnosti takovým zákazům souhlasně přikyvuje.

Je tu však jedna výjimka, jedna nejvyšší odpovědnost, kterou si stále ponecháváme, ačkoliv je ve své podstatě s konceptem dnešního pečovatelského státu v rozporu. Tento rozpor se však přechází taktním mlčením. Přestože nám stát zakazuje žárovky, zakazuje nám diskriminovat, zakazuje nám ohrožovat svoje zdraví, předkládá nám bezpočet pravidel, která nás mají chránit před důsledky vlastních činů, stále smíme dělat něco, co je vlastně něčím daleko odpovědnějším a co vyžaduje nesrovnatelně víc přemýšlení, než vybrat si, zda vstoupíme do zakouřené putyky nebo raději ne: smíme se účastnit demokratického procesu, smíme volit ve volbách.

Skutečně, na první pohled se občané nacházejí v poněkud schizofrenním postavení: na jednu stranu jsou shledáni příliš nezodpovědnými a hloupými, než aby si vybrali kvalitní restauraci podle svých preferencí, a je jim násilím výběr zúžen aplikací naprosto arbitrárních norem a předpisů, ale na druhé straně si tito nezodpovědní hlupáci smějí zvolit, kdo pro ně bude tyto normy a předpisy nastavovat.

Přitom řešení je vlastně velice jednoduché: leží v podstatě obecné filozofie, která je základem pojetí státu tak, jak mu dnes každodenně čelíme. Tou filozofií není nic jiného než kolektivismus; z jeho falešného pohledu o rozpor vlastně vůbec nejde.

Základní tezí kolektivismu je podřízenost jednotlivce společnosti, přičemž společnost zde není pouhou sumou jednotlivců, nýbrž samostatnou, jednající entitou. Kolektivisty lze v podstatě zařadit do stejné množiny jako všechny přívržence různých forem náboženství - zatímco pobožní lidé uctívají nadpřirozenou bytost nepostihnutelnou lidskými smysly, kolektivisté obdobně zbožšťují společnost. Společnost podle nich jedná, projevuje se, hodnotí, je možné s ní komunikovat a ptát se jí.

Společnost tak může, podle kolektivistů, vyjádřit názor, je je třeba zakázat kouření v hospodách nebo svícení 100 wattovými žárovkami. Jestliže si v tu chvíli jednotlivci přejí něco jiného, a toto své přání jasně deklarují svým jednáním v mantinelech, které jim stát vymezuje, bude jejich přání smeteno ze stolu. Společnost vyjevila svou vůli jinak, než každodenním lidským jednáním a lidé musejí poslušně sklonit hlavu. Koneckonců, upozorní kolektivisté, společnost je přece tou nejdůležitější entitou, která vůbec může nějaká relevantní přání vyjevovat. Názory jednotlivců jsou nepodstatné, jsou něčím přízemně materiálním, zatímco ústy společnosti k nám promlouvá skutečná realita.

Jak vlastně kolektivisté zjišťují přání svého božstva? Jejich metody se v podstatě neliší od mystických obřadů, které praktikují vyznavači rozličných náboženských kultů, od šamanských rituálů, kdy se božská vůle vyjeví pomocí halucinogenních houbiček nebo frenetického tance, který přivede šamana do transu, po sofistikované praktiky moderních náboženství čerpající svá dogmata ze svatých knih. Kolektivisté si k tomuto účelu vymysleli sociologii. Ta, v podobě průzkumů veřejného mínění, formuluje stanoviska, přání a postoje společnosti, od nichž pak kolektivisté, třímající ve svých rukou otěže státní moci, odvozují své právo vládnout.

Je to jakási moderní obdoba božského práva na vládu, o nějž opírali svou moc středověcí králové. A tou nejvyšší formulací božského práva vládnout je pak v moderním kolektivistickém státě výsledek demokratické volby, jakási nejvyšší, nezpochybnitelná forma sociologického průzkumu a vyjádření nejvyšší vůle společnosti.

Jestliže moderní kolektivisté přiznávají lidem právo volit, a tedy si vybírat, kdo bude řídit jejich životy, neznamená to samozřejmě, že by snad kolektivisté pokládali občany za kompetentní právě v této jedné jediné záležitosti. Proces demokratické volby je v jejich očích stejně jako kdykoliv jindy jen dalším jednáním sumy nepodstatných a zanedbatelných hlupáků. Volbu však kolektivisté potřebují, je to jejich šamanské vzývání, jejich mystický rituál, bez něhož se kolektivistické náboženství neobejde. Rituálu voleb se sice účastní bezvýznamní lidé, ale promlouvá mocný lid.

Kolektivismus samozřejmě bují v bezpočet větví a výhonků, a současný pečovatelský stát je pouze jednou z nich. V principu je úplně jedno, jakým způsobem kolektivisté vůli kolektivu odvozují. Zatímco moderní kolektivisté sázejí na volby, jiní se mohou řídit náboženskými rituály a dogmaty, tezemi o spontánním řádu, údajně vědeckými teoriemi o rasách nebo společenských třídách, učením o dialektice, nesmiřitelném zápasu dvou protichůdných společenských tezí, atd. Ať tak nebo onak, vždy jsou bití jednotlivci, kteří jsou donuceni poslušně se sklonit před zjevenou vůlí celku.

Lze tvrdit, že základy, na nichž moderní pečovatelský stát spočívá, se postupem času a jejich opakovaným a soustavným zdůrazňováním neustále upevňují. jestliže dnes "společnost prosazuje svoji vůli" o kouření v soukromých restauracích, je očividné, že věrozvěstové kolektivismu se budou snažit uspokojovat vyjevená přání společnosti v dalších a dalších oblastech, o nichž se budou domnívat, že tam je vhodné nějaké přání společnosti vůbec hledat. A pokud skutečně budou chtít hledat, tak najdou - stačí jen vhodně nastavit sociologické průzkumy. Společnost si bude přát zakázat udělat si na zahrádce táborák? Společnost bude chtít zakázat používat jinou elektřinu, než ze solárních panelů? Společnost vyjeví vůli potírat nestandardní sexuální praktiky? Společnost bude chtít zakázat projevování antisocialistických názorů? Budiž, stane se tak.

Kudy z toho ven? Protože politika je vyústěním filozofických postojů, které ve společnosti převládají, nelze se domnívat, že kurs, jímž se současné pojetí státu ubírá, půjde změnit politickou cestou. I kdyby se náhodou dostala do popředí víceméně autentická pravicová strana (třeba Svobodní), nebude schopna v souboji s kolektivismem dlouhodobě obstát, pokud nebude podpořena něčím, co lze nazvat filozofickou revolucí, která obhájí, že kolektiv je pouhou abstrakcí a že jedinou entitou, která je schopna formulovat nějaká přání nebo hodnocení, je jednotlivec.

Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by byly zakázány, tvrdí okřídlené rčení. Ve skutečnosti volby vůbec nemusí nikdo zakazovat - protože v prostředí pečovatelského státu výsledky voleb vůbec neodrážejí skutečnou vůli jednotlivců, i kdyby náhodou tito jednotlivci skutečně chtěli něco změnit. Problém spíše je, že lidé většinou nic měnit nechtějí - neuvědomují si, co skutečná změna vyžaduje, a co by mělo být jejím cílem.

Chceme-li odstranit pečovatelský stát, nestačí jen poukazovat na to, že jsme přece svéprávní lidé schopni činit rozhodnutí a nést posléze jejich následky. Ani nestačí poukazovat na to, že jedině odpovědnost nás dále nutí tuto odpovědnost rozvíjet a být si jí vědomi. A rozhodně nestačí argumentovat pouze ekonomicky - upozorňovat na ekonomické důsledky jakékoliv formy socialismu. Tohle kolektivisty vůbec nezajímá - podle nich nad námi neustále ční nezpochybnitelná autorita kolektivu, a pouze na ní záleží. Abychom se mohli vymanit z okovů pečovatelského státu, musíme nejprve svést vítěznou bitvu s jeho filozofickým základem, tedy s kolektivismem.

Autor: Luboš Zálom | pátek 3.5.2013 14:38 | karma článku: 31,78 | přečteno: 2156x
  • Další články autora

Luboš Zálom

Chvála neposlušnosti

Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...

14.1.2022 v 18:43 | Karma: 40,83 | Přečteno: 2239x | Diskuse| Politická aréna - pro politiky

Luboš Zálom

Vydržme!

17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.

18.11.2021 v 15:20 | Karma: 35,07 | Přečteno: 1101x | Diskuse| Politická aréna - pro politiky

Luboš Zálom

Volby skončily. Nezapomeňte.

Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?

2.11.2021 v 15:00 | Karma: 23,99 | Přečteno: 804x | Diskuse| Politická aréna - pro politiky

Luboš Zálom

Morální architektura zelených koncentráků

Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.

29.9.2021 v 13:08 | Karma: 33,31 | Přečteno: 1026x | Diskuse| Politická aréna - pro politiky

Luboš Zálom

I ty můžeš skončit na ulici

Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?

21.9.2021 v 10:43 | Karma: 24,51 | Přečteno: 699x | Diskuse| Politická aréna - pro politiky
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny

17. května 2024  14:16

Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...

Rakouská policie překazila útok 14leté islamistky, chtěla použít nůž a sekeru

18. května 2024  16:46

Rakouská policie oznámila, že překazila teroristický útok nožem ve Štýrském Hradci, který plánovala...

Charkovská oblast evakuovala deset tisíc lidí. Situace je kritická, míní expert

18. května 2024  11:04,  aktualizováno  16:10

Sledujeme online Ukrajina od zahájení ruského pozemního útoku v Charkovské oblasti v minulém týdnu evakuovala už...

Kurátor: Ruská agrese mění pohled na umění socialismu, ničit by se ale nemělo

18. května 2024  16:03

Vedení Prahy řeší budoucnost nápisu „Moskva-Praha“ ve stanici metra Anděl. Ten je podle petice na...

Konec vechtrů v Čechách. Poslední závory na kliku brzy obslouží počítač

18. května 2024

Premium Závorář. Kdysi nejčastější profese na železnici je dnes doslova na vymření. Zbývají na posledních...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 279
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2498x
Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, od 2019 místopředseda strany, dříve předseda středočeského krajského sdružení, lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. V současné době zastupitel v Berouně za sdružení Lepší Beroun, které kandidovalo s podporou Svobodných a prosazuje jejich zásady komunální politiky. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.