I ty můžeš skončit na ulici
Dovolím si nejprve osobní úvod. V těchto dnech se účastním již své asi čtvrté krajské volební kampaně, během níž s týmem kolegů a spolustraníků objíždíme středočeská města. Mám tedy určité srovnání, jak se jejich ulice za několik posledních let změnily. Zpětnou vazbu dostáváme i od lidí, s nimiž během kampaně mluvíme. Bezdomovců je více a problémy s bezdomovectvím spojené nikdo neřeší. Patrně proto, že nikdo z místních politiků nechce být vláčen bahnem jako sociálně necitlivý...
Podobný obrázek je vidět po celé Evropě i v Americe. Bezdomovectví samozřejmě není nijak novým jevem. Lze jej však pokládat za určitý barometr. Ať už bychom se podívali na americká města, na stanová městečka v Los Angeles nebo Detroitu (videa jsou všem dostupná na Youtube), nebo si prošli park u pražského Hlaváku, vývoj je jasně patrný.
Bezdomovectví má nepochybně určitou přirozenou míru. Postihne osoby, které jsou určitým způsobem psychologicky disponované. Počet takových osob by však měl být ve společnosti víceméně konstantní. Obrázek z ulic českých měst je však jiný.
Zaměřil se vůbec někdo na fenomén bezmovectví jinak než z pohledu sociálního pracovníka, dobroděje, který chce řešit problém tím, že se bude zasazovat o vytváření tzv. sociálních programů, štědře placených ze státního rozpočtu? Pokud se někdo oprávněně zeptá na smyslupnost a účinnost takových programů, mnohdy je uzemněn reakcí: "Nekritizuj, sám nevíš, jestli někdy na ulici neskončíš. Může tam spadnout každý!"
Ta věta však kupodivu není jen pouhá prázdná fráze.
Základní teze tohoto zamyšlení je: v českých ulicích se potkáváme stále častěji a ve větší míře s jevem bezdomovectví. Čeho nám ještě přibývá? Nejen v naší zemi, ale vlastně všude? Přibývá silné, viditelné ruky státu.
Je velice snadné odsoudit někoho, kdo se potácí po náměstí, v ruce rozpitou krabici levného vína. Je snadné se od něj s odporem odvrátit. Všichni jsme samozřejmě strůjci svého osudu, sami si píšeme příběh svého života. To však stoprocentně platí pouze tehdy, žijeme-li ve skutečně svobodné a racionální společnosti.
Pouze v čistém kapitalismu je člověk stoprocentně odpovědný za svůj vlastní život. V opačném případě, tehdy, pokud nám stát do určité, třeba jen zdánlivě velmi nepatrné míry zasahuje násilím do života, nelze nikdy říci, zda právě tento jeden zásah nenasměroval člověka na ulici. Pokud stát uplatňuje zákony, jejichž prostřednictvím zakazuje lidem pracovat (zákon o minimální mzdě), pokud je daní na každém kroku, pokud jim zasahuje do jejich podnikání nebo je pod nejrůznějšími záminkami zakazuje (lockdown), do jaké míry lze o každém bezdomovci říci, že právě on nebyl tím, na něhož přímo či nepřímo ten či onen zákon nedopadl v daný okamžik drtivě - a nenasměroval ho na ulici? Nebo "jen" k alkoholu nebo drogám, v nichž se pokouší najít východisko ze situace, v níž se ocitl jen jako pasivní objekt?
A proč se neponořit ještě hlouběji? Co školy, které vštěpují malým dětem a mladým lidem, že rozum je k ničemu, že máme především cítit, a že primárním účelem lidského života je starat se o druhé? Celé iracionální prostředí současného intelektuálního a kulturního světa, které má potenciál v člověku, není-li schopen se bránit, zadusit touhu po poznávání reality, touhu po vyniknutí, touhu po vlastní cestě ke štěstí. K čemu hledat štěstí, když vše je jen iluze, a vše, čeho se snažíme dosáhnout, je přinejlepším jen obětina na oltáři "veřejného blaha"?
Není taková iracionální kolektivistická kultura schopna zadusit v mladých lidech jiskru inteligence a samostatnosti? A některé pak nasměrovat na cestu drog, utápění se v krátkodobých požitcích, na cestu nezodpovědnosti, bezúčelnosti - protože k čemu se snaži o nějaký účel, když vše je jen pomíjivá, povrchní iluze nízkého materiálního světa?
Stále platí, že každý je strůjcem svého života. Ale pokud lidé dostávají od raného mládí takovouto myšlenkovou výbavu, má to určitý efekt. Samozřejmě ne u každého stejný, faktorů, které ovlivňují náš život, je celá řada a je-li někdo naprogramován k iracionalitě, nemusí ještě skončit přímo na ulici. Mentalita, která je s osudem bezdomovce spojena, ještě nemusí vést ke ztrátě bydlení a pádu na samotné dno. Člověk může mít "štěstí" a prožít prázdný, zbytečný život, třebaže materiálně zajištěný. Je to však jako vydat se na moře bez kompasu.
Může se to stát i vám. Pravděpodobnost roste, čím iracionálnější a nesvobodnější je společnost, v níž žijeme.
Problém nevyřeší sociální programy, nýbrž jen rozum a svoboda.
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
Jde nám o svobodu. Jako jediným.
Za poslední rok a půl jsme přišli najednou o více svobody než za celých předchozích třicet let. Omezení a plošné restrikce uvalené na tuto zemi pod záminkou boje s epidemií dopadly v různé míře na každého z nás.
Luboš Zálom
Útok na Světové obchodní centrum: dvacet let poté
Kde jste byli a co jste dělali před dvaceti lety, když jste poprvé uslyšeli zprávu, že do věží Světového obchodního centra narazila dvě letadla?
Luboš Zálom
Nenechme se ministrem zdravotnictví vydírat
Možná jste zaznamenal poslední projev drzosti a neomalenosti naší vlády. Ministr Vojtěch prohlásil, že jestliže se nechá naočkovat ještě 9 % občanů, uvolní povinnost nosit roušky.
Luboš Zálom
Máte právo žít
Jaké by mělo být ústřední heslo skutečné pravice? To je téma nejen pro politické marketéry, ale především pro politické filozofy. Co vlastně shrnuje pravicovou politiku? Na co by se měla každým svým stanoviskem a činem odkazovat?
Luboš Zálom
Necháte se koupit za pivo srkané skrz roušku?
Rozšírená verze proslovu, který jsem pronesl na demonstraci hnutí Otevřeme Česko - Chcípl PES v neděli 6. června na pražském Václavském náměstí.
Luboš Zálom
Cyklojízda hnutí Auto*Mat je demonstrací síly
Za účasti zástupců zelených organizací a deseti ambasád proběhne zítra v Praze hromadná okupační cyklojízda, která více než cyklistiku oslaví soustavné represe vůči lidem, kteří se chtějí nebo potřebují po městě pohybovat autem.
Luboš Zálom
Členství naší republiky v EU má alternativu
Právě uplynulo již 17 let od chvíle, co jsme dobrovolně strčili hlavu do oprátky zvané EU. Zatímco mnozí, zejména vrcholní politici napravo i nalevo slaví, jiní si připomínají, jak byli tehdy podvedeni. A co s tím lze nyní dělat.
Luboš Zálom
Stručně o "manželství pro všechny"
Poslanecká sněmovna dala minulý týden šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Co k tomu vlastně napsat?
Luboš Zálom
Na pivo s covidpasem? To není normální život
Aplikace v mobilu, kterou se pomocí QR kódu prokážeme obsluze, že jsme očkovaní nebo otestovaní a pak teprv se můžeme posadit ke stolu či na bar a objednat si pivo - to je řešení, které nás prý má opět vrátit do normálního života.
Luboš Zálom
Vrtí se v aféře Vrbětice psem?
Napsáno dnes, tedy v neděli 18. dubna, ve 14 hodin, spíše jako okamžitý tok myšlenek nežli nějaký ucelený blog nebo článek, který si klade za cíl dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Ostatně kdoví, co se dozvíme zítra...
Luboš Zálom
V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů
Sněmovna dnes schválila povinný 1,5metrový boční odstup při předjíždění cyklistů. "Třikrát hurá," volá k tomu aktivistický spolek AutoMat.
Luboš Zálom
Vláda nás cupováním Pandemického zákona přibližuje diktatuře
Dnes po mnoha měsících skončil v České republice nouzový stav a tzv. protikovidová opatření se přesouvají pod kompetence Pandemického zákona, podle něhož již nadále není možné omezovat pohyb občanů ani bránit jejich setkávání.
Luboš Zálom
Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu
Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů.
Luboš Zálom
Řeč, která na Staromáku nesměla zaznít
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov.
Luboš Zálom
Babiš s Hamáčkem nám vyhrožují zastřelením
Nasazení vojáků proti pokojným občanům naší republiky je něco naprosto nepřijatelného. Musíme jej chápat jako otevřenou výhrůžku hrubým násilím.
Luboš Zálom
Diagnóza opozice: zbabělost nebo schizofrenie
"Mám pro naše občany dobrou zprávu," oznámil včera Andrej Babiš, když oznamoval, že vláda vyslyšela ponížené škemrání krajů a vyhlásila znovu nouzový stav. Skutečně je to dobrá zpráva?
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x