Eurosocialistický irealismus v Berouně
Skulptura s názvem Love Hate je od voleb do Evropského parlamentu postupně představena v několika městech členských zemí EU. Její autorkou je německá (prý) umělkyně Mia Florentine Weiss. Dílo představuje plastický nápis, který lze z jedné strany číst jako Love, tedy Láska, a z druhé strany jako Hate, Nenávist.
Na webové stránce městského úřadu v Berouně je slavnostní odhalení skulptury představeno slovy: "Co vlastně Love Hate znázorňuje? Staví obě lidské emoce proti sobě. Je to živý symbol. Město Beroun tak pomůže šířit toto politické poselství na národní i mezinárodní úrovni. [...] Vysílá jasný signál evropského spojenectví a sounáležitosti."
O jaké politické poselství jde? A co mají slova láska a nenávist společného s tzv. evropskou sounáležitostí?
Poněkud kostrbatý pokus o výklad poskytlo samo vedení města na jednání berounského zastupitelstva dne 25. září (na tomto jednání jsem se jako člen zastupitelstva k instalaci skulptury kriticky vyjádřil). Skulpturu máme chápat jako znázornění toho, jak snadno se může láska změnit v nenávist a jak se mohou začít zčistajasna nenávidět i dříve dobří sousedé. Autorka se tím prý dotýká především historické viny Němců za rozpoutání 2. světové války a za holokaust. Toto vysvětlení však naráží jak na současnou politickou realitu, tak na filozofické a morální podhoubí, z něhož nakonec vyrostl nacismus a který umožnil rozpoutat hrůzy 2. světové války.
Filozofický a kulturní nihilismus, relativizace pojmů i hodnot, intelektuální i politický zmatek, v němž se zmítala Výmarská republika, která vlastně umožnila nástup mocichtivých totalitářů - to vše v součtu utvářelo prostředí, které má s dneškem mnoho společného. Intelektuální podmínky se vždy dříve či později nevyhnutelně odrazí v praktické politice.
Stejně tak současná politická realita, nové, politickými tlaky shora sjednocené Evropy, je prostředím, které naprosto dokonale nahrává růstu nenávisti mezi jednotlivými národy. V této nové Evropě totiž už nejsme sousedé. Jsme svázáni politickými okovy, bez možnosti si od sebe odpočinout. Jsme nuceni sdílet navzájem to nejhorší (nikoliv to nejlepší, jak nám bylo slibováno před naším vstupem do EU). Jakákoliv krize je okamžitě vykládána jako krize všech, bez ohledu na to, kdo na ní nese vinu, a všem nám je vnucována odpovědnost za její řešení. Sjednocená Evropa pod vládou bruselské byrokracie a kolektivistických, levicově progresivních politiků, nemůže vést ke zdravým sousedským vztahům, nýbrž k celoevropské ponorkové nemoci.
Politické poselství tak, jak je vykládáno vedením města Berouna, je v tomto světle něčím naprosto pokryteckým, nebo svědčí o tom, že jeho členové naprosto nechápou souvislosti.
Můj výklad je poněkud jiný. Skulpturu Love Hate chápu jako pomník dvěma nemocem současné společnosti. Za prvé naprosté bagatelizaci pojmů. Slova Love a Hate jsou zde pouhými prázdnými shluky písmen, bez kontextu, bez obsahu, omyvatelné a ohebné pro jakýkoliv politický účel.
Za druhé jde o pomník malému českému politickému konformismu, který se nekriticky sklání přede vším, co přijde zvenčí, od jakési vyšší autority - a je vlastně jedno, zda tato autorita mluví z východu nebo od západu. Nekritický, přehnaně na odiv vydávaný, rozjásaný konformismus dává politikům možnost alespoň na chvilku být součástí něčeho většího, ať už je jeho podstata jakákoliv. Dává jim jakousi aureolu elity, příslušnosti ke klubu těch "správných, mocných a silných", bez ohledu na to kdo vlastně tito "správní, mocní a silní" jsou.
Symboly, jako je skulptura Love Hate, jsou testem loajality. Ti, kteří chtějí tímto testem projít na výbornou, se musejí správně rozhodnout. Nezbývá jim než přijmout politické poselství, osvojit si dokonale jeho výklad a prostřednictvím politicky-kulturního ptydepe jej sdělit občanům a kultivovat je, namířit je požadovaným směrem a ukázat jim, že žádná alternativa není žádoucí: veřejný prostor je rezervován pro vůdčí, jeden jediný kulturně-ideový směr.
Ať už je správný výklad jakýkoliv, žádná z možností není pro naše město a pro jeho zastupitele, kteří kolem skulptury Love Hate nadšeně křepčí, právě příznivým vysvědčením. Buď je smysl skulptury naprosto pokrytecký, nebo je prázdný, nebo jde o výraz moci a síly nad lidmi a obsazení jejich veřejného prostoru.
Dávat umění mermomocí nějaké politické poselství, snažit se jeho prostřednictvím veřejnost jaksi vzdělávat a ovlivňovat, má navíc v českém prostředí dosti nedobrou tradici. Je zde cítit nádech jakési reminiscence 50. let minulého století a tehdejšího oficiálního uměleckého slohu vůdčí strany, socialistického realismu, který si kladl za cíl pomocí umělecké tvorby přispět ke kultivaci lidí a stvoření nového, socialistického člověka. Moc dobře to tenkrát nedopadlo...
Jakého člověka má za cíl vytvořit umělecký sloh, do něhož lze zařadit skulpturu Love Hate, jakýsi eurosocialistický irealismus, to se neodvažuji odhadovat.
Koneckonců na kauze sochy maršála Koněva v městské části Praze 6 je vidět, jaká úskalí s sebou nesou sochy, plastiky a skulptury, na něž je naroubováno politické poselství. Skulptura Love Hate však bude na berounském Husově náměstí strašit jen tři týdny. Zbyde po ní jen vytlačená stopa v trávníku, a i ta za čas zmizí a bude zapomenuta. Naštěstí.
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
I ty můžeš skončit na ulici
Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?
Luboš Zálom
Jde nám o svobodu. Jako jediným.
Za poslední rok a půl jsme přišli najednou o více svobody než za celých předchozích třicet let. Omezení a plošné restrikce uvalené na tuto zemi pod záminkou boje s epidemií dopadly v různé míře na každého z nás.
Luboš Zálom
Útok na Světové obchodní centrum: dvacet let poté
Kde jste byli a co jste dělali před dvaceti lety, když jste poprvé uslyšeli zprávu, že do věží Světového obchodního centra narazila dvě letadla?
Luboš Zálom
Nenechme se ministrem zdravotnictví vydírat
Možná jste zaznamenal poslední projev drzosti a neomalenosti naší vlády. Ministr Vojtěch prohlásil, že jestliže se nechá naočkovat ještě 9 % občanů, uvolní povinnost nosit roušky.
Luboš Zálom
Máte právo žít
Jaké by mělo být ústřední heslo skutečné pravice? To je téma nejen pro politické marketéry, ale především pro politické filozofy. Co vlastně shrnuje pravicovou politiku? Na co by se měla každým svým stanoviskem a činem odkazovat?
Luboš Zálom
Necháte se koupit za pivo srkané skrz roušku?
Rozšírená verze proslovu, který jsem pronesl na demonstraci hnutí Otevřeme Česko - Chcípl PES v neděli 6. června na pražském Václavském náměstí.
Luboš Zálom
Cyklojízda hnutí Auto*Mat je demonstrací síly
Za účasti zástupců zelených organizací a deseti ambasád proběhne zítra v Praze hromadná okupační cyklojízda, která více než cyklistiku oslaví soustavné represe vůči lidem, kteří se chtějí nebo potřebují po městě pohybovat autem.
Luboš Zálom
Členství naší republiky v EU má alternativu
Právě uplynulo již 17 let od chvíle, co jsme dobrovolně strčili hlavu do oprátky zvané EU. Zatímco mnozí, zejména vrcholní politici napravo i nalevo slaví, jiní si připomínají, jak byli tehdy podvedeni. A co s tím lze nyní dělat.
Luboš Zálom
Stručně o "manželství pro všechny"
Poslanecká sněmovna dala minulý týden šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Co k tomu vlastně napsat?
Luboš Zálom
Na pivo s covidpasem? To není normální život
Aplikace v mobilu, kterou se pomocí QR kódu prokážeme obsluze, že jsme očkovaní nebo otestovaní a pak teprv se můžeme posadit ke stolu či na bar a objednat si pivo - to je řešení, které nás prý má opět vrátit do normálního života.
Luboš Zálom
Vrtí se v aféře Vrbětice psem?
Napsáno dnes, tedy v neděli 18. dubna, ve 14 hodin, spíše jako okamžitý tok myšlenek nežli nějaký ucelený blog nebo článek, který si klade za cíl dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Ostatně kdoví, co se dozvíme zítra...
Luboš Zálom
V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů
Sněmovna dnes schválila povinný 1,5metrový boční odstup při předjíždění cyklistů. "Třikrát hurá," volá k tomu aktivistický spolek AutoMat.
Luboš Zálom
Vláda nás cupováním Pandemického zákona přibližuje diktatuře
Dnes po mnoha měsících skončil v České republice nouzový stav a tzv. protikovidová opatření se přesouvají pod kompetence Pandemického zákona, podle něhož již nadále není možné omezovat pohyb občanů ani bránit jejich setkávání.
Luboš Zálom
Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu
Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů.
Luboš Zálom
Řeč, která na Staromáku nesměla zaznít
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov.
Luboš Zálom
Babiš s Hamáčkem nám vyhrožují zastřelením
Nasazení vojáků proti pokojným občanům naší republiky je něco naprosto nepřijatelného. Musíme jej chápat jako otevřenou výhrůžku hrubým násilím.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x