Je horší nemírné pití nebo státní centrální plánování zdraví?

11. 02. 2019 12:21:43
Každoročně v únoru probíhá akce zvaná Suchý únor, která má pomoci lidem dokázat si, že mají kontrolu nad pitím alkoholu.

Dalo by se říci, že tato akce by mohla být bohulibá a záslužná. Jestliže někdo pije přes příliš a nedokáže si pití na určitou dobu dlouhodobě odepřít, patrně si zadělává na velký problém. Suchý únor může být pro člověka, který se k ní přidá, užitečným impulsem, jak se nad sebou zamyslet a své pití řešit dříve, než bude pozdě. Je to zkouška osobního rozměru, s osobními důsledky, bez ohledu na to, zda v ní člověk uspěje nebo zda měsíční dobrovolný zákaz pití poruší.

Skvělá akce by to být mohla - kdyby se jí však, jak už tomu obyčejně bývá, nechytli mravokárci a co hůř, také politici. Nebo, a to je nejhorší kombinace, mravokárci a politici v jedné osobě - jako například ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který na sociálních sítích vyzval k zapojení se do Suchého února a nezapomněl zdůraznit, kolik peněz musí stát každoročně vynaložit na řešení následků nemírného pití. Jestliže je v původním záměru Suchý únor akce osobního významu, pan ministr a jemu podobní jí přisuzuje rozměr společenský, jakousi společenskou odpovědnosti, přesahující záměry a cíle obyčejného jednotlivce.

Neexistuje nic jako společenská odpovědnost, jíž neustále šermují ti, kteří se snaží řídit společnost, někdy zákazy a příkazy, jindy pozitivní či negativní motivací, ať už jde o cigarety v hospodách, pivo mezi vodáky nebo cyklisty, nebo o tučná jídla či cukr. Státní, centrálně řízené zdravotnictví samozřejmě řeší léčbu nemocí způsobených kouřením nebo nezdravým jídlem, a systém to stojí obrovské peníze - to vše je však důsledkem nikoliv toho, že lidé příliš kouří nebo pijí (Co je to vlastně v tomto kontextu "příliš"? A kolik by bylo akorát?), ale plyne to ze samotné podstaty kolektivistického centrálního plánování. Stejně jako jsme schopni ukázat na jakémkoliv jiném odvětví, že centrální plánování vede k neefektivitě, ke zničení cen, nedostatečné nabídce nebo poklesu kvality, příliš pomalému technologickému rozvoji (nebo k pestrému mixu toho všeho), platí to nepochybně i pro ty oblasti, která si dnes násilně usurpuje stát: školství, energetika, doprava, i zdravotnictví. A všechny tyto efekty jsou přímo úměrné míře státních zásahů.

Lidé toto velmi dobře chápou. Všeobecná nespokojenost s tím, jak funguje zdravotnictví, školství nebo správa a výstavba silnic a dálnic, ostře kontrastuje s poklidnou zákaznickou spokojeností tam, kde má možnost fungovat trh. Přesto zde vládne představa, že tyto oblasti jsou jaksi odlišné, že jejich charakteristické aspekty, mnohdy nepříjemné až tragické, jako v případě zdravotnictví, je ze standardních zákonitostí jaksi vyčleňují. Zákonitosti lidského jednání však platí všude stejně. A právě proto, že zdravotnictví často řeší záležitosti nepříjemné až tragické, bychom se v něm neměli spoléhat na stát.

V žádné oblasti, kde funguje dobrovolná interakce mezi jednotlivci, se nemluví o jakési neefektivitě či plýtvání - vše je započítáno do cen, do skutečných tržních cen. V případě oblastí, kde se počítá s jakousi "vyšší mocí", jsou pak oceněna všechna rizika na základě pravděpodobnosti i na základě životních preferencí a jednání zákazníka. Nikde se k takovému systému nepřistupuje jako k jakémusi společnému koláči, z něhož se musí nakrmit všichni zákazníci spravedlivým dílem, a u něhož je třeba hlídat, aby si náhodou někdo kvůli své slabé vůli, svým zlozvykům nebo rozmarům neukousl více. Pouze v oblastech, o něž se pokouší starat stát, se neustále sleduje efektivita využití jednotlivých dílků koláče a jsme neustále svědky lamentování nad nehospodárností a nabádáni k rozumnější spotřebě. A co hůře, není vidět ani známka toho, že by takový přístup fungoval. Oblast, o níž se pokouší starat stát, je permanentně v problémech; ještě nikdy nepředstoupil ministr školství, zdravotnictví či dopravy před občany se slovy: "Vše funguje bezvadně a nemáme jediný problém." Efektivita v oblastech, kde funguje vztah nabídky a poptávky se samozřejmě sleduje také - ale místo řečí, prázdných frází a politických proklamací se vše promítne do ceny (a do ohodnocení rizik, jde-li o tržní pojišťovnictví - a sem by správně mělo spadat i zdravotnictví) a systém funguje.

Pokud pan ministr Vojtěch nabádá z jakýchsi společnských důvodů k zapojení se do Suchého února, navrhl bych mu za účelem lepší efektivity zdravotnictví jinou akci. Co takhle jeden měsíc bez státního plánování? Obrazně řečeno - samozřejmě - protože i kdyby najednou ze dne na den ve zdravotnictví mohl zafungovat trh a správné ohodnocení rizik, trvalo by z důvodu současného plánovaného chaosu nesmírně dlouho, než by se celý systém uzdravil. Pan ministr by si měl uvědomit alespoň jednu základní věc: nepleťte si funkci ministra zdravotnictví s diktátorem zdraví. Pan ministr očividně tyto diktátorsky spasitelské sklony má.

Co by však pomohlo zcela jistě a velmi rychle, by bylo odstátnění a nebo alespoň zásadní deregulace zdravotního pojištění, tak, aby skutečně odráželo pojistné riziko, včetně nemírného pití a kouření, ale třeba i oblibě adrenalinových sportů atd. V tuto chvíli je zdravotní pojištění rovnostářská daň.

Pokud by zmizelo centrální plánování zdravotnictví (ve skutečnosti vlastně centrální státní plánování zdraví), patrně bychom byli svědky stejných efektů, jako při odstátnění či deregulaci odvětví jiných. Nižší ceny za výkon a jejich dostatečná dostupnost, menší bariéry pro vstup do odvětví, větší konkurence v oblasti farmaceutiky, realističtější odškálování různých pojistných programů, ale i rychlejší technologický rozvoj...

Všechna naléhavost, s níž političtí mravokárci upozorňují na to, jak konzumace alkoholu, tučných jídel, cukru nebo kouření cigaret zatěžuje naše zdravotnictví, bledne, uvědomíme-li si, jak je celý systém zatěžován neustálou snahou jej centrálně plánovat a řídit. Je to jen odvádění pozornosti od skutečného problému a svalování viny na občany. Samozřejmě, že by nás mělo zajímat, jak žít pokud možno zdravým životem. Centrálně řízené zdravotnictví je však pro náš zdravý život podobně dlouhodobou hrozbou, jako soustavné nemírné pití nebo každodenní kouření. Jestliže jednou z cest ke zdraví je omezení pití, kouření a tučných či sladkých jídel, potom, záleží-li nám na našem zdraví, musí přísnou redukční dietou projít i stát.

Autor: Luboš Zálom | pondělí 11.2.2019 12:21 | karma článku: 26.37 | přečteno: 814x

Další články blogera

Luboš Zálom

Fridays For Reason #3: The Moral Case for Fossil Fuels

Za kolaps zemského klimatu prý může CO2 v atmosféře. Měli bychom jeho množství sledovat a snižovat. Stát se uhlíkově neutrální společností a omezit naši závislost na fosilních palivech. Ale není to ve skutečnosti trochu jinak?

19.7.2019 v 14:47 | Karma článku: 19.68 | Přečteno: 289 | Diskuse

Luboš Zálom

Fridays For Reason #2: Největší bohatství

Studenti, kteří stávkují za záchranu klimatu, jsou ovládáni strachem. Jejich mluvčí tvrdí, že svět tak, jak jej známe, za dvanáct let skončí, a že dnešní studenti nemají žádnou budoucnost. Tak proč by tedy měli trávit čas studiem?

12.7.2019 v 14:33 | Karma článku: 26.52 | Přečteno: 474 | Diskuse

Luboš Zálom

Apokalyptický kult svaté Gréty

Jakýsi Petr Doubravský, mluvčí studentů, kteří "stávkují za klima", tvrdí: „Je zbytečné vzdělávat se pro svou budoucnost, když ji ohrožují změny klimatu. Tím pádem nemám absolutní jistotu, že nějaká budoucnost vůbec bude."

9.7.2019 v 12:38 | Karma článku: 42.18 | Přečteno: 1908 | Diskuse

Luboš Zálom

Cyril Okamura a Metoděj Kalousek

Svátek příchodu byzantských věrozvěstů na Velkou Moravu se stal pro mnohé politiky vhodnou příležitostí, jak si tak trochu zahrát na historiky a zároveň si na dějinách přihřát svoji politickou polívčičku.

8.7.2019 v 13:31 | Karma článku: 27.69 | Přečteno: 968 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Jiří Paroubek

Drž se, ševče, svého kopyta!

Nevím, nic výstižnějšího mě nenapadá, když vidím různé chlapce – komentátory popisovat současný stav a také nedávnou velkou minulost sociální demokracie. Používám záměrně slovo popisovat, protože nic víc jejich výtvory nejsou.

22.7.2019 v 14:41 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 595 | Diskuse

Kateřina Konečná

Assange a EU

​Každá doba sebou přináší nová dilemata. V čase digitální revoluce a informační době platí, snad ještě více než kdy jindy, že kdo má informace, má moc a otázka přístupu k informacím se stává naprosto zásadní.

22.7.2019 v 12:22 | Karma článku: 17.33 | Přečteno: 316 | Diskuse

Roman Malach

Evropská minimální mzda je nesmysl

Nově zvolená předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen ve svém projevu prohlásila, že jednou z jejích priorit bude zavedení minimální mzdy ve všech členských zemích EU.

22.7.2019 v 9:37 | Karma článku: 24.94 | Přečteno: 725 | Diskuse

Luboš Zálom

Fridays For Reason #3: The Moral Case for Fossil Fuels

Za kolaps zemského klimatu prý může CO2 v atmosféře. Měli bychom jeho množství sledovat a snižovat. Stát se uhlíkově neutrální společností a omezit naši závislost na fosilních palivech. Ale není to ve skutečnosti trochu jinak?

19.7.2019 v 14:47 | Karma článku: 19.68 | Přečteno: 289 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Okamura s Konečnou si dali vzájemně pár facek

Myslíte si, že je správné, že když ukradnete někomu milion, musí mu zloděj vrátit jen 700.000 Kč a zbytek si nechat? Já ne. Ale možná by vás mohlo zajímat, že Kateřina Konečná a Tomio Okamura souhlasí s opakem.

18.7.2019 v 9:01 | Karma článku: 42.35 | Přečteno: 10227 | Diskuse
Počet článků 209 Celková karma 31.34 Průměrná čtenost 2656

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, předseda středočeského krajského sdružení, lídr berounské kandidátky Svobodných do městského zastupitelstva v roce 2014 a lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.

Najdete na iDNES.cz