Sobota 28. listopadu 2020, svátek má René
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 28. listopadu 2020 René

Svoboda projevu a podnikání vs. cenzura na sociálních sítích

27. 08. 2018 14:36:16
Facebook smazal několik stránek publikujících kritické názory a zprávy na téma migrace, islamismu, politiky Evropské unie a současného politicko-kulturního establishmentu - prostě názory nevyhovující dnešnímu oficiálnímu proudu.

Upozorňuji předem, že ze smazaných stránek jsem blíže znal pouze stránku sdružení Naštvané matky. Názory, prezentované na této stránce, lze charakterizovat jako národnostně konzervativní, či možná paleokonzervativní - rozhodně ne však jako podněcující násilí, jako rasistické nebo jako xenofobní. Hlavní správce stránky, paní Eva Hrindová, navíc komunikuje, v kontrastu se sprostotou a nenávistí levicových aktivistů, neuvěřitelně trpělivě a korektně.

Z hlediska svobody podnikání a práva na majetek nelze proti smazání stránek nic namítat, ani se nějak bránit. Facebook je soukromá firma a určuje si pravidla. I kdyby její pravidla zahrnovala zákaz některých politických postojů (ať už by takovými zakázanými postoji byl antiislamismus nebo třeba vegetariánství), my, uživatelé, resp. smluvní zákazníci buď pravidla akceptujeme nebo neakceptujeme.

V prvním případě jsme dále buď plně konformní a choulostivým tématům se vyhýbáme, nebo se jim nevyhýbáme, ale pohybujeme se vědomě na hraně, balancujeme na ostří nože, snažíme se nepotlačovat svoje postoje, necenzurovat sami sebe, ale zároveň také zbytečně neprovokovat a neriskovat tak, že náš důležitý (a troufám si tvrdit, že v dnešní době takřka nezbytný) informační a komunikační kanál jednoho krásného dne zmizí.

Někdy však ani sebevětší opatrnost a korektnost nepomůže. To když se vaše stránka stane terčem organizovaných levicových aktivistů, práskačů, udavačů - novodobých konfidentů gestapa či spolupracovníků StB, kteří dnes mohou pohodlně působit z bezpečí svého obýváku nebo dětského pokojíčku. Algoritmus vyhodnocení, zda vaše stránka odporuje tzv. zásadám komunity, je automatický, a lidský faktor do něj vstupuje jen v určitých momentech. Ke smazání stránek tedy mnohdy stačí koordinovaný útok levičáků z Kliniky či sdružení Hate Free.

Stránka Naštvaných matek měla více než 40 tisíc lajků a milionový dosah příspěvků. Z této pozice byla významným opinion makerem pro pravicově naladěné voliče, pro spíše národně orientované voliče, odpůrce Evropské unie, koordinované migrační invaze, atd. Není divu, že někomu ležela v žaludku...

Facebook pravicové postoje dlouhodobě potlačuje - je to dokázáno. Co odpouští levicovému establishmentu, to pravici nemilosrdně maže. Podle WikiLeaks Facebook například systematicky potlačoval posty informující o emailové aféře Hillary Clintonové nebo o jejím podílu na masakru v Benghází. Jeden publicista vyzkoušel jednoduchý test: zveřejnil dva negativní, vysoce kritické posty, jeden o Clintonové, druhý o Donaldu Trumpovi. Post kritizující Clintonovou velice rychle zmizel. Post kritizující Trumpa byl vyhodnocen jako nezávadný.

Je to v pořádku? Z hlediska majetkových práv nepochybně ano. Přesněji řečeno bylo bylo to v pořádku, kdyby tyto firmy nebyly napojené na politický a mediální establishment a čile s ním nespolupracovaly. Evropská unie sice těmto firmám neustále hrozí pokutami, Google je popotahován za údajné monopolní praktiky, Facebook a Twitter je nucen kontrolovat obsah, nicméně při síle těchto firem se domnívám, že jsou vládou Evropské unie prakticky nepostihnutelné. Pokud by vyhlásily odmítnutí cenzorních snah EU, žádná hrozba pokut nemůže tak silnou nadnárodní firmu ohrozit, a nic ji nemůže donutit pokutu platit. Jenomže, ač silné, tyto firmy se politickému tlaku velice rychle podvolily - byly zkorumpovány. A je třeba si uvědomit, že byly infiltrovány. Jejich byrokratické struktury jsou již zcela nepochybně prostoupeny manažery vzdělanými ve směru současného establishmentu, levicového progresivimu, multikulturalismu, europeismu a dalších zhoubných -ismů.

Proto se tyto firmy podílejí na šíření socialismu ve světě. Proto na nás na Facebooku vyskakují upoutávky na výročí narození či úmrtí anti-white rasisty Nelsona Mandely, proto jsme přes Facebook upozorňováni na nutnost zákazu plastových brček či ušních tyčinek, proto je nám nenápadně vštěpován jakýsi pocit sounáležitosti s globální entitou, "lidstvem", naprosto v souladu s komunistickým internacionalismem, kteří si mnozí z nás ještě pamatují z doby před třiceti lety.

Co by nás na celé věci mělo především zarazit? Všechny tyto firmy - Google, Facebook, Twitter, ale i Microsoft a bezpočet dalších - vznikly na myšlence svobody informací, svobody projevu, resp. na myšlence internetu jako nového, svobodného média, osvobozeného od politického dohledu, který je již neodmyslitelně spjatý se starými médii. Pokud by byl internet od začátku tak regulován (a samoregulován), jak se o to dnes snaží Facebook, měly by ve svých počátcích tyto firmy svoji pozici daleko obtížnější. Dnes na tento svůj myšlenkový základ Facebook i Google zapomněl. Google se podílí na cenzurování internetu v Číně. Facebook potlačuje pravicové postoje. A možná to není zdaleka vše. Rád bych věřil, že zprávy o tom, jak internetové firmy spolupracují s vládami na sledování svých občanů, jsou pouhé poplašné, konspirační teorie. Ale tato sebeuklidňující víra vyžaduje postupem času stále více námahy.

Svým spojením s oficiální politikou a vládnoucí ideologií se tak internetové firmy vlastně stávají politickými entitami. Nevolenými a bez jakékoliv politické odpovědnosti. Stávají se jedním pilířů současného systému, který lze nejpřesněji označit jako korporativismus, když už ne přímo fašismus. Což je paradox, když jsou pod pláštíkem boje proti fašismu na sociálních sítích potlačovány postoje, které proti tomuto reálnému korporátnímu fašismu vystupují.

Pokud jsou dnes sociální sítě do značné míry nutným nástrojem veřejného života, nejen pro politickou práci, ale např. i pro podnikání, je politický dohled nad nimi, resp. nad jejich uživateli cestou k totální ostrakizaci osob prezentující nepohodlné postoje. Prostřednictvím vyloučení ze sociálních sítí mohou být tito lidé vyloučeni z života moderní společnosti podobně, jako kdyby jim kupříkladu banky (které jsou vlastně dnes také pod politickým dohledem) zrušily účet. Nebo kdyby energetické firmy (na něž stát dohlíží také) začaly těmto lidem vypínat elektrický proud a rušit smlouvy. Nebo kdyby nemocnice odmítaly tyto lidi ošetřit. Zní to absurdně? Do všech těchto oblastí stát zasahuje - pravda, zatím jen ekonomicky. Sociální sítě jsou však médiem, a politický tlak tedy zákonitě nabývá jiných rozměrů a forem, než jak je tomu u bankovnictví nebo energetiky - a dotýká se svobody projevu.

Pokud vezmeme v úvahu provázanost internetových firem a politiky, lze pak celou věc, tedy potlačování pravicových postojů na sociálních sítí, posuzovat jen optikou přirozených práv jednotlivce? Řekl bych, že nikoliv. Jak jsem se zmínil výše, sociální sítě a internetové firmy se v tomto režimu staly politickými entitami, nikoliv jen podnikatelskými subjekty, jejichž jediným a čestným účelem by mělo být vydělávání peněz.

Je zásadní rozpor využívat svobodu k napomáhání potlačování svobody. Že současný establishment svobodě nepřeje, o tom snad nemůže být sporu. Podnikatelé, kteří tomuto politickému systému napomáhají, ať už z vlastního předsvědčení nebo z obav před perzekucí, se svobodě, která je základním předpokladem pro podnikání, zpronevěřují - a dávají sami hlavu do oprátky. Každý firma, každý podnikatel má svobodu vyrábět to, co uzná za vhodné. Je však v souladu s principem svobody jednotlivce vyrábět jedovatý plyn nebo čepele ke guilotinám a prodávat je nacistické vládě? Je v souladu s principem svobody jednotlivce navrhovat a šít esesácké uniformy a prodávat je státu? Jsou to extrémní příklady - ale princip je snad zřejmý.

Každá firma, která v pravém slova smyslu kolaboruje s vládou potlačující svobodu jednotlivce, je morálně spoluzodpovědná za to, co potom stát, s nímž tak čile spolupracuje a obchoduje, provádí. Platí to i pro firmy, které, ať už z nedostatku morální odvahy nebo z přesvědčení, pomáhají potlačovat na internetu pravicové postoje, opoziční k současnému establishmentu. Můžeme jen doufat, že se majitelé a zakladatelé těchto firem rozpomenou na morální rozměr svobody internetu, na níž kdysi svůj podnikatelský záměr postavili a založili svůj zasloužený úspěch.

Autor: Luboš Zálom | pondělí 27.8.2018 14:36 | karma článku: 40.06 | přečteno: 1807x

Další články blogera

Luboš Zálom

Má ještě smysl slavit výročí Sametové revoluce?

Když jsme před rokem slavili třicáté výročí pádu totality, snad nikdo si nedokázal představit, jaké pohromy nás čekají o rok později, a v jaké atmosféře se bude další výročí Sametové revoluce odehrávat.

17.11.2020 v 14:51 | Karma článku: 27.36 | Přečteno: 951 | Diskuse

Luboš Zálom

Nejsme v bezpečí

Včerejšími událostmi ve Vídni se islámský teror přesunul z pohodlně vzdálené Francie přímo za náš plot. Za plot, který vlastně ani neexistuje. Jako připomenutí, že příště se střelba může ozvat třeba v ulicích Prahy.

3.11.2020 v 11:22 | Karma článku: 32.53 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Luboš Zálom

Zabraňte prodloužení nouzového stavu

Dnes má parlament rozhodnout o prodloužení nouzového stavu, tedy legislativního rámce, který vládě umožňuje rychle bez jakékoliv politické diskuze přijímat opatření proti šíření koronaviru.

30.10.2020 v 11:39 | Karma článku: 25.19 | Přečteno: 937 | Diskuse

Luboš Zálom

Nebojme se koronaviru ani vlády

Strach má obrovskou sílu. Dokáže v lidech naprosto udusit vůli racionálně uvažovat. A pokud nemáme vůli přemýšlet, zbývají už jen emoce.

19.10.2020 v 11:56 | Karma článku: 28.58 | Přečteno: 751 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Josef Klapal

Vlčí teror na Broumovsku

Broumovský výběžek je u nás poslední roky oblastí s největším počtem útoků vlků na domácí zvířata. Navrátivší se predátor se tak stává ekonomickou a bezpečnostní hrozbou pro místní.

28.11.2020 v 16:40 | Karma článku: 18.91 | Přečteno: 236 | Diskuse

Jana Černochová

S olovem do deště nelez, aneb další arogance Evropské komise

EP v tomto týdnu projednával námitku proti úpravě nařízení REACH Evropské komise, které nově zakazuje držení olověných nábojů v okolí jakýchkoli přírodních vodních ploch. Co si pod přírodní vodní plochou představit?

28.11.2020 v 10:02 | Karma článku: 29.91 | Přečteno: 725 | Diskuse

Jaroslava Janderová

Politikaření kolem Muzea paměti XX. století či snaha opět měnit historii?

Cílem vzniku instituce Muzeum paměti XX. století v Praze, zřízeného po 30 letech od 17. 11. 1989, byla edukace a zachování historické paměti o událostech, které úzce souvisely se vznikem, existencí a pádem totalitních režimů u nás

27.11.2020 v 17:30 | Karma článku: 14.67 | Přečteno: 422 | Diskuse

Kateřina Konečná

Takhle se zelená politika nedělá

K honbě za likvidací klasických spalovacích motorů se připojila už i Velká Británie. Respektive její premiér Boris Johnson prohlásil, že je jeho cílem zakázat prodej benzinových a naftových motorů po roce 2030 úplně.

27.11.2020 v 12:32 | Karma článku: 29.70 | Přečteno: 670 | Diskuse

Marek Novák

Velké zahřívané lobby, apeluji na ministra zdravotnictví

V rámci schvalování tzv. Daňového balíčku v Poslanecké sněmovně neprošel mnou podaný návrh na zvýšení zdanění tzv. zahřívaného tabáku. Ten se dnes jako alternativa ke klasickému kouření poměrně rychle etabluje a co je alarmující,

27.11.2020 v 12:28 | Karma článku: 6.10 | Přečteno: 381 | Diskuse
Počet článků 253 Celková karma 28.41 Průměrná čtenost 2591

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, od 2019 místopředseda strany, dříve předseda středočeského krajského sdružení, lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. V současné době zastupitel v Berouně za sdružení Lepší Beroun, které kandidovalo s podporou Svobodných a prosazuje jejich zásady komunální politiky. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.

Najdete na iDNES.cz