Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Česko hledá prezidenta

11. 01. 2018 13:02:24
Po pěti letech bude český národ podruhé volit svého prezidenta. Jestliže první přímá volba byla nakonec spíše zábavnou mediální fraškou, letos jsme, jak se zdá, sestoupili ještě o několik úrovní níže.

Stejně jako před pěti lety byla kvalita jednotlivých kandidátů definována myšlenkovým i morálním marasmem, v němž se tento národ dlouhodobě nachází, letošní výběr prezidentských kandidátů, tedy těch, kteří by měli být politickým výkvětem tohoto národa, je ještě smutnější. Asi nikdo neočekával v tomto klání souboj myšlenek, kategorických názorů a logických argumentů - nakonec toho se nám i před pěti lety dostalo jen velice málo - ale jednotlivé prezidentské debaty i mediální rozhovory nabízejí letos snad jen jediný možný příměr: volba hlavy státu se podobá televizní anketě Česko hledá superstar, v níž však namísto nadaných zpěváků defilují jen zástupci tzv. hvězdné pěchoty. Jeden zpívá falešně, další zní prázdně. A jiný? Třeba falešně a prázdně zároveň.

Před pět lety jsem ani Miloše Zemana ani Karla Schwarzenberga, natož Jana Fischera a další, na které si dnes už prakticky nikdo nevzpomene, nepokládal za dostatečně kvalitní kandidáty. Oba představovali víceméně srovnatelné zlo - kolektivismus, socialismus, nedůvěru až nenávist vůči individualitě, vůči trhu. Oba zřetelně zastávali silnou Evropskou unii na úkor národních států. Po dvou funkčních období Václava Klause to byl velice smutný výhled do let příštích, ať už by na Hradě usedl kterýkoliv z nich. Rozhodl jsem se tehdy nevybírat si ze dvou víceméně srovnatelných zel, a svého práva volit jsem nevyužil. A říkal jsem si, že za pět let snad bude situace jiná. Jenomže není.

Letošní kampaň vlastně definuje jen jedna jediná zásadní věc: šílená snaha zastavit Miloše Zemana, za každou cenu, za jakýchkoliv nákladů. Antizeman - to je jediná naprosto jasná a zároveň i uvěřitelná charakteristika, kterou každý jeden z osmi kandidátů nabízí. Nelze popřít, že tato snaha má svoje určité opodstatnění - Miloš Zeman v roli prezidenta nepůsobí zcela důstojně, a navíc jeho aktuální spojenectví s Andrejem Babišem vypadá velice nebezpečně - ale od kandidátů na nejvyšší ústavní funkci bych očekával něco víc, nikoliv jen postoj proti něčemu nebo někomu, ale zejména jasně vymezený postoj pro něco. Jenomže právě postoje "pro" působí v podání všech osmi kandidátů velice ohebně, omyvatelně, mlhavě.

Stále dokola se opakuje mantra, že prezident musí sjednocovat společnost. A ve své pravé podstatě, těchto osm antizemanů má skutečně potenciál českou společnost sjednotit, pokud by tedy někdo z nich skutečně zvítězil. V přímé volbě je totiž jen jediný sjednodující potenciál: je-li vítěz voleb, a nejlépe nejen vítěz, ale i jeho poražený soupeř, tak nudný, šedivý, zapomenutelný a prázdný, že si na něj nelze udělat skutečný názor, nelze posoudit žádné jeho myšlenky a postoje, protože žádné nemá. Sjednocení národa v ospalé apatii a znuděné nevšímavosti však není nic žádoucího.

Tvrdí se též, že prezident by měl být jakousi morální autoritou. Na to však nikdo z dostupných kandidátů nemá. Budeme tedy moci být spokojeni alespoň tehdy, bude-li zvolen kandidát, který se jako morální autorita ani nebude snažit působit. Bude to lepší alternativa, než falešná morální autorita nebo dokonce autorita prosazující morální stanoviska, která jsou v rozporu s lidským životem.

Nakonec vždy bude platit, že politika je taková, jací jsou občané. Protože v parlamentních volbách zvítězilo prázdno, třebaže velmi bojovné a sebevědomé, potom ani výsledek prezidentských voleb nemůže jinak než reflektovat toto prázdno. Buď bude skutečně viditelně prázdné, nebo ukryté za maskou arogance a sprostoty, ale pořád půjde o prázdno - a takový bude i význam prezidenta coby morální autority. Voliči si zkrátka nemohou z povahy věci zvolit morální autoritu, která bude výrazně lepší, než jsou oni sami, dokonce ani takovou, která bude morální převahu úspěšně předstírat. Proč by si lidé, kteří jednají bezmyšlenkovitě a žádná morální stanoviska neuznávají, uznávají jen morální floskule, nebo jsou dokonce spíše nemorální, měli zvolit skutečnou morální autoritu? Takové zákonitě nezbývá jiné místo než na politické periferii. Není o ni zájem.

Politika je vždy do značné míry střetem - v lepším případě pak střetem myšlenek. Jak Václav Havel tak Václav Klaus, prezidenti zvolení parlamentem, nebyli odpovědni přímo voličům, a i tak společnost v mnohém rozdělovali, někdy více, někdy méně. Potenciál spojovat měl po určitou krátkou dobu pouze Václav Havel - díky revolučnímu étosu listopadu 1989. Přímo volený prezident však vždy musí národ rozdělovat, a to tak radikálně, jak vypjatá je volební kampaň. Vždy je nutné počítat s tím, že voliči, jejichž kandidát v druhém kole prohraje, se s tímto výsledkem do určité míry nesmíří a povedou po následujícíh pět let svoji vlastní soustavnou kampaň. Nakonec takové kampaně jsme byli svědky po celých pět let vládnutí Miloše Zemana. I kdyby se on sám snažil být nekonfliktní, držel by na uzdě své emoce i své vnitřní démony, zkrátka nebyl by to ten Miloš Zeman, jakého známe, nebylo by mu to, hádám, nic platné. Společnost by byla rozdělena minimálně na dva tábory - pro Zemana a proti Zemanovi. A možná ještě na jeden tábor - těch, kterým je to jedno. A patrně tomu tak bude i nadále.

Tím, že Miloš Zeman do ostré volební kampaně vlastně přímo vůbec nevstoupil, na osmi aktivních kandidátech lze pak krásně pozorovat, jak by vypadala volební kampaň, pokud by ve hře nebyl skutečně nikdo, kdo by byl ochotný či vůbec schopný formulovat nějaké kategorické postoje a vyvolávat nějaké emoce. Oni vlastně na tu sjednocující, apatii vzbuzující nudnost najeli, a cítí se v té pozici nanejvýš spokojeně - ale bohužel pro ně, ve hře je i Zeman. A bohužel pro tento národ, protože se nám tak nabízí výhled do budoucnosti, příští prezidentskou kampaň.

Slyšíme protichůdná vyjádření, popírání minulých stanovisek, nejasné sliby a záruky. Kandidát, který ještě před několika měsíci horoval pro větší tzv. "solidaritu" s migranty dnes tvrdí, že nesouhlasí s plánovanou dohodou Dublin IV. Kandidáti mluví o problémech v EU, o demokratickém deficitu, odmítají nátlak EU vůči Polsku, vměšování evropských politických elit do věcí národních států, zároveň však opakují fráze o historické nevyhnutelnosti evropské integrace. Mluví o odmítání migračních kvót, zároveň však poučují, že jako členský stát EU máme povinnost být loajální - máme být spolehlivými partnery, což je v kontextu současné míry mutace evropského politického projektu jen eufemismus pro výraz poslušný vazal. Vyslovují se proti eurofederalismu, zároveň však vehementně odmítají jakoukoliv roli občanů při revizi našeho členství v Evropské unii. Řeči, které nic neznamenají, protože v souhrnu nic nevyjadřují, a bude je kdykoliv možné bez větší námahy popřít. Mluví nyní kandidát proti přijetí eura? Co to však bude platné, když za několik měsíců či let stejný kandidát v roli prezidenta "zasadí své sliby do reálného politického kontextu", a prohlásí, že euro přijmout musíme?

Na druhou stranu, v těchto volbách nekandiduje žádná skutečná nestvůra - nekandiduje nikdo jako Tomáš Halík či Jan Švejnar ve smyslu intelektuálních nestvůr, ani někdo jako Andrej Babiš ve smyslu nestvůry politické. To je pozitivní fakt. Důležité však zároveň je, že ani jeden z kandidátů nepředstavuje obhajobu něčeho pozitivního, toho jediného pozitivního, co lze v politice hájit: svobody jednotlivce. Volba i toho nejlepšího z nich by byla zbytečnou volbou zla, možná o něco menšího, ale stále zla. A já svůj hlas pokládám za příliš cenný, než abych volil zlo. V těchto prezidentských volbách, ostatně stejně jako v těch minulých, tedy nebudu volit ani pro jednoho z devíti kandidátů.

Autor: Luboš Zálom | čtvrtek 11.1.2018 13:02 | karma článku: 21.01 | přečteno: 877x

Další články blogera

Luboš Zálom

Zakazovat podporu nenávistných ideologií nemá smysl

Návrh SPD stíhat podporu ideologií směřujících k potlačení svobod a práv člověka, tedy ne pouze podporu konkrétního hnutí, považuji za nadbytečnou snahu o zvyšování publicity.

27.12.2017 v 12:47 | Karma článku: 16.38 | Přečteno: 549 | Diskuse

Luboš Zálom

Jak Člověk v tísni ukradl Vánoce

Vánoční svátky jsou každoročně využívány jako reklama k jakési povinné charitě, jíž se máme dopouštět jednoduše proto, že jsou Vánoce a lidé si přece mají pomáhat.

22.12.2017 v 14:18 | Karma článku: 41.25 | Přečteno: 3070 | Diskuse

Luboš Zálom

Kolik muslimů zvládne Česká republika?

Americký think tank Pew Research Center vydal před několika dny prognózu popisující vývoj muslimské populace v Evropě během příštích třiceti let.

4.12.2017 v 13:17 | Karma článku: 47.18 | Přečteno: 13022 | Diskuse

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Milan Šarapatka

Jiří Drahoš ležící, spící?

Kandidát na prezidenta Jiří Drahoš mi trochu připomíná českého imaginárního velikána Járu Cimrmana. Všechno ví, všechno zná a od všeho má klíče. Zato jeho předchůdce dělal dosud všechno špatně.....

17.1.2018 v 9:10 | Karma článku: 41.73 | Přečteno: 2011 | Diskuse

Jiří Češka

Nekecám, Neblábolím, Nemakám

Proč bych kecal? Velice mu záleží na našem názoru. Jak bych mohl blábolit? když si zatím notují. Nemakám, Nemohu

16.1.2018 v 10:43 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 388 | Diskuse

Jaroslav Míth

Žádný ze Sedmi statečných nenadával mexickým vesničanům!

Sedm statečných byl můj klukovský film. Rád ho mám i jako dospělý. Jeho hrdinové jsou ukázkoví klaďasové, ale přitom jsou uvěřitelní. V porovnání s nimi dopadají dnešní samozvaní „bojovníci ducha“ jako zbabělí skunkové.

16.1.2018 v 9:00 | Karma článku: 38.16 | Přečteno: 1282 | Diskuse

Karel Kropš

decentralizace a odpovědnost

O dětech rozhodují rodiče, jejich rodiny. O soužití sousedů rozhodují obce. O základních právních normách celého národa rozhoduje stát. A každá z těchto skupin by i měla bojovat za udržení této pravomoci.

12.1.2018 v 23:25 | Karma článku: 7.42 | Přečteno: 145 | Diskuse

Tonička Plíšková

Bude v parlamentu veselo?

Komedie, fraška, taškařice nebo veselohra? Zdá se, že se tam vejde vše. ČT zklamala ve svém programu i na Silvestra, opravdových komiků a legrace je málo. Poslanci v parlamentu nás rozesmějí víc. A je to život - premiéra ne hra.

12.1.2018 v 10:18 | Karma článku: 13.89 | Přečteno: 423 | Diskuse
Počet článků 174 Celková karma 31.87 Průměrná čtenost 2867

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, předseda středočeského krajského sdružení, lídr berounské kandidátky Svobodných do městského zastupitelstva v roce 2014 a lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.