Jak Člověk v tísni ukradl Vánoce
Bez ohledu na morální masáž ze strany všemožných věrozvěstů altruismu, etiky sebeobětování, Vánoce jsou ve své pravé podstatě sobecké svátky. Přejeme-li si navzájem šťastné a veselé Vánoce, máme na mysli osobní štěstí a radost, něco, co je niterné a nesdělitené. Přejeme si prožitek a pocit, k němuž známe cestu pouze my sami a pouze my sami jsme za něj odpovědni. Jestliže pokládáme Vánoce za jakési uzavření celého předchozího roku, kdy hodnotíme, co se nám povedlo, bilancujeme, a vyhlížíme nový rok s přáním, aby byl alespoň stejně dobrý, jako ten uplynulý, bilancujeme něco, co je v konečném důsledku závislé na našem vlastním jednání, na našich osobních hodnotách a na naší morálce.
Ve své podstatě je toto pojetí vánočních svátků mnohem bližší starým pohanským kultům, které, ač primitivní a mystické, přesto byly svým duchovním životem mnohem více spjati s touto realitou a nevzhlíželi k jakýmsi nepoznatelným, vše přesahujícím a morálně jaksi dokonalejším silám mimo tento svět. Zatímco pohanský svět se odehrával zde na Zemi a sem náležela i pohanská božstva, křesťanství mu násilím vnutilo vizi dokonalé božské jednoty, jíž je naše realita pouhým nedokonalým a mihotavým odrazem. Všechny naše pozemské hodnoty, cíle i radosti jsou ve srovnání s ní nicotné, nepodstatné a svoji podstatou zkažené.
Jestliže dnes žijeme ve společnosti, která křesťanství víceméně odvrhla, a pokud v něj věří, tak jen velice vlažně a nedůsledně, uvědomujeme si, že jediný skutečný život žijeme zde na Zemi, snažíme se žít naplno a ze světa, který nás obklopuje získat maximum. Zatímco křesťanské pojetí Vánoc nás nabádá pokorně hledět k nebi a obětovat mu všechno, pohanské svátky slunovratu jsou oslavou uzavření přirozeného pozemského cyklu a pokračujícího života. I když dnes už v noci zimního slunovratu neočekáváme útok nočních běsů, které mohou ohrozit zrození nového sluneční cyklu, i pro nás jsou vánoční svátky uzavřením jedné etapy našeho vlastního života. Přejeme si být o Vánocích štastní. A v tomto našem přáním jsme tak sobečtí, jak jen dokážeme být. A myslíme to upřímně.
Pojem egoismu či sobectví je však po staletí ničen zastánci altruismu. V pojetí altruistů je sobec ničemným barbarem, který bez sebemenších skrupulí využívá a zneužívá všechny kolem sebe k jakémukoliv okamžitému prospěchu. Představíme-li si sobce, vytane většině lidí mysli podvodník a lhář, nikoliv čestný a racionální člověk, který se snaží žít jako nezávislá bytost, která neobětuje ostatní lidi sobě, ani sebe ostatním.
Sobec je však především člověkem, jemuž jde o jeho prospěch v dlouhodobém horizontu. Jedná ve svém vlastním zájmu - a poznal, že klíčem k tomu, aby byl vůbec schopný svůj zájem definovat, je jeho vlastní rozum. A ví, že chce-li jednat na základě rozumu, nesmí rozum jako princip nijak negovat. Nesmí se dopouštět žádného přímého ani nepřímého násilí.
Světu však vládne morálka sebeobětování, altruismus. Podle této morálky je nejvyšším dobrem vzdání se vlastních hodnot, včetně těch nejvyšších. Jednání ve svůj prospěch je podle altruistických moralistů přinejmenším něčím neutrálním, spíše však zlým. Vzdejte se vlastního prospěchu, vlastních hodnot, vlastního rozumu, a nakonec vlastního života - to je nejstručněji vyjádřený morální apel altruismu. Altruistickou etiku nelze žádným způsobem obhájit - závisí pouze na víře v něco, co má být příjemcem oběti. Po staletí byla nejsilnější autoritou altruismu v západní kultuře křesťanská církev. Dnes, v sekulární společnosti je namísto mystického božstva příjemcem našich obětí podobně mystická entita: společnost.
Člověk není schopný sledovat altruistickou etiku do důsledků. Musel by se okamžitě vědomě zbavit svého života, tedy nejvyšší hodnoty, kterou má a která je cílem všech dalších jeho hodnot. Necháme-li si vnutit altruistickou etiku jako dobrou, nezbývá nám, než neustále žít s vědomím vlastní morální nedokonalosti a nenapravitelné zkaženosti. Jsou-li vánoční svátky obdobím, kdy si víc než kdy jindy uvědomujeme, že si přejeme žít šťastným životem, potom se právě v tuto dobu stává konflikt přirozeného lidského egoismu s mystickým a nepochopitelným altruismem nejvážnějším.
Kazíme si vánoční svátky jakýmsi vtíravým pocitem viny za naše štěstí a materiální blahobyt, a pocitem povinnosti - vůči všem, kteří od nás něco očekávají. Pocit povinnosti vůči příbuzným, vůči známým, i vůči trpícím nebo chudým, bez ohledu na to, co bychom si přáli my sami. Soudím, že nervozita a stres, který před vánočními svátky postihne tak mnoho lidí, a který je jaksi cítit ve vzduchu na každém vánočním trhu, v davech v nákupních centrech nebo v přeplněných dopravních prostředcích, je ve své podstatě projevem konfliktu - povinnosti a viny proti osobnímu štěstí. Je to důsledek konfliktu mezi přirozeným a nutným egoismem, a nemožným, nemorálním altruismem.
Altruisté tento konflikt živí a na šťastné podstatě Vánoc parazitují. Vědomě se tuto podstatu snaží ničit, s nenávistí vůči dobru právě za to, že je dobrem. A nabízejí vykoupení z tohoto konfliktu: důslednější altruismus, popření principu vlastního štěstí.
Jeden příklad za všechny? Společnost Člověk v tísni již po několik let během Vánoc propaguje svoji akci s názvem Skutečný dárek. Zájemce může přes e-shop pořídit všemožné potřebné věci pro obyvatele afrických vesnic, například osla, nebo může přispět na snadnější přístup k základnímu vzdělání. Za tuto svoji dobročinnost obdrží certifikát, který pak může věnovat někomu druhému, svému blízkému, jako vánoční dárek: jeho jménem bylo přispěno na dobrou věc! Namísto přízemního konzumerismu a materialismu obsaženém v tradičním obdarovávání, právě toto je ten Skutečný dárek! Co to znamená? Altruisté z Člověka tísni dobře vědí, že obdarovávání svých blízkých je ve své pravé podstatě sobeckým činem, není-li samozřejmě učiněno z povinnosti. Obdarování je vyjádřením hodnoty. Lidem, kteří pro nás nic neznamenají, dárky nedáváme.
Co s tím? Není nic snazšího, než z pozice morální autority, jakou Člověk v tísni bohužel v naší společnosti je, zatížit obdarování svých blízkých pocitem viny - za to, že peníze, které byly vynaloženy na "přízemní", materiální dary, byly vlastně vyplýtvány, vyšly nazmar, protože někde jinde, ve vesnici kdesi v Africe, by mohly být prospěšnější. Protože osel nebo kráva má pro chudého Afričana žijícího neustále na pokraji hladomoru, tisícinásobně vyšší hodnotu, než dar z lásky pro blízkou osobu.
Opravdu tisícinásobně? Užitek různých jednotlivců je vzájemně neporovnatelný a všechny hodnoty v našem životě stojí ve vzájemném hierarchii, tvoří systém. Naše společnost je blahobytná, bohatá, protože náš systém hodnot umožňuje tvorbu bohatství - tedy alespoň zatím. Nejchudším africkým regionům je však vlastní jiná kultura a jiný systém hodnot, který v konečném důsledku způsobuje jejich materiální bídu. Západní společnost na tom nemá žádnou vinu a nic za to chudým africkým zemím nedluží. My produkujeme. Oni ne.
Vlastně i ten osel nebo vozík pro africkou vesnici zakoupený jako dárek prostřednictvím Člověka v tísni je něčím veskrze materiálním, patří do této reality, nikoliv do nějakého vnějšího, abstraktního světa forem. O to však altruistům nejde. Hlavním cílem je naše vykoupení z egoismu vánočních svátků. Certifikát, který bychom pak měli darovat někomu blízkému, je pak jakousi obdobou středověkého církevního odpustku.
Nikdo neříká, že charita je automaticky něco nemorálního. Aby však byla morální, nesmí být sebeobětující a musí vyjadřovat potřebu dárce, nikoliv potřebu obdarovaného. A příjemce charity si ji musí zasloužit. Ve skutečnosti je i správně chápaná charita egoistickým aktem, třebaže velmi nedůležitým. Na žebříčku hodnot leží někde velmi nízko. Charita nezvyšuje morální kredit dárce, ale vzdá-li se něčeho zbytného ve prospěch někoho, kdo si pomoc zaslouží, jedná takový člověk morálně, v souladu s egoistickou etikou. Člověk v tísni se však, jakožto altruistická organizace, i tento princip snaží popřít: pomoc skrze projekt Skutečný dárek jde naprosto neznámým, anonymním osobám, k nimž nemáme vůbec žádný vztah, neznáme jejich hodnoty, neznáme jejich postoje, a nemůžeme si být vědomi toho, zda si pomoc skutečně zaslouží. Nezajímají nás - stejně jako my nezajímáme je. Cílem je zde sebeobětující pomoc sama o sobě, automatická pomoc, jejíž morálnost se v současné společnosti nezpochybňuje.
Věřím, že každý z nás občas potká ve svém okolí někoho, kdo potřebuje pomoc, a mnozí z nich si takovou pomoc i zaslouží a byli by za ni vděčni. Pokud se někdo sám, racionálně, a egoisticky rozhodne jim pomoci, je to v pořádku. Člověk v tísni a jemu podobné organizace však toto jako tu správnou formu charity neuznávají - musíme pomáhat tam, kam nevidíme, protože pomoc je mystickým aktem, jakýmsi altruistickým rituálem.
A nikdy jindy není tento rituál odpornější, než právě v době Vánoc.
Nenechme si tedy tento altruistický rituál vnucovat, a přejeme-li si navzájem k Vánocům hodně štěstí a radosti, řiďme se podle toho a mějme vlastní štěstí na paměti jako hodnotu, jejíž dosahování je základním životním cílem racionální lidské bytosti. Šťastné a veselé!
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
I ty můžeš skončit na ulici
Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Kdo je Matěj Ondřej Havel? Skaut a učitel dějepisu může nahradit Langšádlovou
Za jeho životopis by se nemusel stydět ani Mirek Dušín z legendárních Rychlých šípů. Nástupcem...
PŘEHLEDNĚ: Češi vyberou 21 europoslanců. Kandiduje i Mourek s mimozemšťany
O křesla v Evropském parlamentu se na začátku června utká třicet uskupení. Podle průzkumu agentury...
Řecko Kyjevu PVO nedodá, potřebujeme ji sami, říká. Španělé pošlou jen rakety
Španělsko ani Řecko nedodají Ukrajině systémy protivzdušné obrany, které Kyjev žádá k obraně před...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Přímý přenos Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x