Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nigel Farage v Praze: následujme příkladu Brexitu

22. 09. 2017 13:46:55
Včera navštívil Prahu britský politik, europoslanec za UKIP, Nigel Farage. Připomněl ve svém projevu českým euroskeptikům, že snaha na znovuzískání suverenity na bruselském politickém molochu má smysl.

Nigel Farage je jednoznačně nejviditelnějším symbolem odporu svobodně smýšlejících lidí proti růstu eurobyrokratické moci nad našimi životy. A připomíná, že, i když by si to tak mnozí přáli, jednou vstoupit do EU rozhodně neznamená, že s ní musíme jít na věčné časy a nikdy jinak. A že, navzdory tomu, co se nám bruselskou politickou aristrokracií financovaná propaganda snaží vtlouct do hlavy, politikům EU nejde o nějaký svobodný trh, svobodný pohyb osob, nebo snad dokonce o mír na evropském kontinentě. Protože EU je jednoznačně politcký, mocenský projekt, nikoliv projekt postavený čistě na ekonomických základech, klíčovým modem operandi jeho prominentních exponentů je bezohledné používání moci, za každou cenu, bez ohledu na realitu, na lidi, a nakonec i bez ohledu na nevyhnutelné následky.

Členy jednoho takového ryze mocenského, politického projektu jsme už jednou byli - a není tomu zase tak dávno. Stejně jako nyní v případě našeho členství v EU jsme se součástí takového projektu stali na věčné časy, podle přání tehdejších politiků, kteří se ve své ničemnosti a ohavnosti jen málo lišili od těch dnešních, s jiskrami v očích budujících evropský svaz. Ty jejich věčné časy nakonec netrvaly tak dlouho. A stejně jako jsme se po pár desetiletích vymanili, třebaže ani ne tak z našeho přičinění ale spíše díky vnějším vlivům, z okovů tohoto prvního politického projektu, tedy sovětského bloku, můžeme se nyní zbavit i okovů, které se ve své pravé podstatě, svým filozofickým a ideologickým základem liší pouze v barvě hvězd, jimiž jsou ozdobené.

Evropa zažívá vlastně již třetí snahu o politickou integraci v jednom velkém mocenském projektu. Kromě sovětského bloku, který se jen díky urputné snaze Spojených států držel v hranicích, jejichž součásti jsme bohužel byli i my, se stejnou optikou musíme dívat i na integrační projekt nacistického Německa, jehož ekonomické základy se v zásadě od dnešních plánů Bruselu příliš neliší. Základy jsou obdobné - pouze politické prostředky se změnily, nebo lépe řečeno nejdou do takových extrémů. Tedy alespoň zatím. Neutěšujme se tím, že snad dnešní kolektivisté a etatisté jsou o něco civilizovanější a ohleduplnější, než byli jejich předchůdci před sedmdesáti či padesáti lety. Ve své nenávisti vůči svobodě se jim hravě vyrovnají.

Jednotný trh, jednotná zahraniční politika, vnitřní normy na to či ono, jeden vůdce. Jedna říše. Bez ohledu na to, zda má na vlajce rudou hvězdu, hákový kříž nebo žluté hvězdy v modrém poli, jde v zásadě o to samé. Dokonce i ten nejotřepanější argument, že Evropská unie je projektem, který na evropském kontinentě zavede věčný mír a odstraní navždy nebezpečí války, je naprosto falešný a odkazuje na předchozí dva mocenské integrační projekty. Pokud by totiž Evropu ovládli sovětští komunisté nebo němečtí nacisté, a vládli zde tvrdou rukou a bezohledně smetli každou opozici, nepochybně by se, z formálního hlediska, takový stav dal nazvat mírovým. Jednotlivé státy by přestaly existovat, a jedno mocenské centrum, ať už usazené v Berlíně nebo v Moskvě, by si řídilo celoevropskou politiku pod svém, bez nutnosti řešit jakékoliv konflikty. Ve skutečnosti by však takový režim vedl permanentní válku proti lidem, proti veřejnosti, proti jakémukoliv projevu individualismu. Jenomže stejnou válku nyní vede i Evropská unie. Naštěstí je zatím opatrná a nevolí, nebo lépe řečeno ještě nemá, skutečně účinné prostředky, jak opozici a individualismus potlačit. Zatím.

Včerejší projev Nigela Farage nepochybně každému euroskeptikovi v České republice vlil naději, že se můžeme z tohoto žaláře národů dostat, budeme-li důslední a že, i když se bruselský moloch, s celou svou armádou mediálních odborníků a propagandistů zdá neporazitený, jeho konec může být rychlejší, než se snad nyní zdá.

A věřím, že touto nadějí jsou naplněni i ti, kteří včera před Národním domem na Vinohradech, kde se návštěva Nigela Farage konala, viděli asi šest nebo sedm zoufalých eurofanatiků mávajících modrou vlajkou a transparentem s nápisem "Brexit potápí Evropu" (volná citace): jestliže se tito lidé dokázali sejít pouze v tak chabém počtu, místo toho aby uspořádali skutečně masovou demonstraci, s tisícihlavým davem nadšených příznivců skvělých zítřků pod modrou, žlutě hvězdnatou vlajkou, tak to s jejich sílou nebude tak hrozné.

Nakonec je to jen na nás. Můžeme si sami zvolit, zda naši republiku budou zastupovat sebevědomí politici, jimž bude na srdci ležet především prospěch tohoto národa, nebo zda se na další čtyři roky vrhneme do náruče probruselských, poslušných vazalů, kteří nebudou váhat dále prodávat naši suverenitu, naši prosperitu i naši bezpečnost. Můžeme to změnit. A můžeme jednou i dát Bruselu sbohem!

Autor: Luboš Zálom | pátek 22.9.2017 13:46 | karma článku: 38.51 | přečteno: 1356x


Další články blogera

Luboš Zálom

Rudá záře nad Strakovou akademií

Tak jsme se konečně dočkali! Máme vládu s podporou parlamentu! Jak jsme bez ní vůbec ten více než půlrok mohli žít, že?

12.7.2018 v 11:36 | Karma článku: 26.21 | Přečteno: 744 | Diskuse

Luboš Zálom

Francie a povinná vojna: špatný příklad pro ČR

Francouzský prezident Macron se rozhodl po sedmnácti letech obnovit ve své zemi povinnou vojenskou službu. Mnoho lidí by něco takového uvítalo i v České republice. Měli bychom si skutečně vzít z Francie příklad?

2.7.2018 v 14:12 | Karma článku: 27.53 | Přečteno: 1116 | Diskuse

Luboš Zálom

Babišova vláda s podporou bolševiků: logické završení vývoje

Před pár hodinami byla jmenována nová vláda Andreje Babiše, tentokrát s reálnou šancí na získání důvěry.

27.6.2018 v 14:41 | Karma článku: 25.73 | Přečteno: 747 | Diskuse

Luboš Zálom

Stačilo nám patnáct let v EU?

Před patnácti lety jsme se v referendu rozhodli, že vstoupíme do Evropské unie. Byla to tehdy poněkud jiná Unie, než jak ji známe dnes.

14.6.2018 v 13:41 | Karma článku: 32.69 | Přečteno: 752 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Petr Burian

Rudý a růžový

Před několika dny vyšel v médiích článek o tom, že kdesi pořádali pro mládež čtyřdenní tábor na téma Socialismus. V bohatých diskuzích mne pak udivilo to, co si lidé z té doby pamatují pokřiveně, ale i to, co si nepamatují vůbec.

15.7.2018 v 17:23 | Karma článku: 17.61 | Přečteno: 341 | Diskuse

Pavel Kamas

Čeho se bojí Babiš? Konce antibabiše.

ANO vyhrálo volby. ANO neklesají preference. ANO sestavilo vládu a ANO má premiéra. Politické strany vyčítaly ANO po jeho vzniku, že je nesystémové a nemá program. Vzaly si jako nosné téma antibabiše a jejich preference nerostou.

15.7.2018 v 16:24 | Karma článku: 19.89 | Přečteno: 510 | Diskuse

Marek Konečný

Referendum ČSSD - trpká pravda o elitě

Ukazuje se, že poslanci ČSSD nebyli příliš ochotní přijmout výsledky členského referenda. Co to do budoucna znamená?

15.7.2018 v 15:26 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 540 | Diskuse

Vlastimil Dorotík

Kolonizace a vysávání zemí našeho typu včera a dnes

Že jsou mocní a mocnější, a že ti mocnější žijí na úkor těch méně mocných, je skutečnost, která je stará jak lidstvo samo.

15.7.2018 v 13:27 | Karma článku: 27.54 | Přečteno: 889 | Diskuse

Petr Štrompf

Z generace na generaci. Která už bude konečně rozumnější?

Dějinné události našeho národa má na svědomí ta která generace a když v průšvihu dospějeme k nějakému rozuzlení, máme pro něj pouze jedno sdělení: Příští generace už snad bude rozumnější a vybuduje základ pro lepší časy.

15.7.2018 v 8:28 | Karma článku: 8.19 | Přečteno: 214 | Diskuse
Počet článků 185 Celková karma 27.99 Průměrná čtenost 2785

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, předseda středočeského krajského sdružení, lídr berounské kandidátky Svobodných do městského zastupitelstva v roce 2014 a lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.





Najdete na iDNES.cz