Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poučíme se z demonstrací v Hamburku?

11. 07. 2017 15:39:33
Ohně v ulicích Hamburku už zhasly, všichni antikapitalisté už odjeli domů a po celé několikadenní válce mezi dvěma tábory nepřátel svobody zůstala jedna otázka: je tohle skutečně zásadní ideový střet dnešní doby?

Média se snaží protestující levičáky, kteří proměnili hamburské ulice v bojiště, vykreslit jako alternativně smýšlející idealisty, kteří se pokoušejí upozorňovat na jakési problémy dneška, poukazovat na nespravelnost či nerovnost ve světě, a pouze si zvolili poněkud ostřejší metody. Protože média jsou však sama o sobě v rukou lidí podobně zaměřených, jako jsou ti, kteří při protestech proti zasedání G20 zapalovali auta, pak veřejnost, která by snad chtěla čerpat z mediálních zpráv jakési poznatky o tom, co se to vlastně děje, je pouze další z obětí hamburských nepokojů.

V Hamburku protestují odpůrci kapitalismu a neoliberalismu - to byla mantra, která se táhla jako červená nit takřka všemi zprávami. Tím byly jasně rozdány karty a veřejnost dostala zadání, co si má myslet.

O spor kapitalismus vs. antikapitalismus však ve skutečnosti vůbec nejde. Leda by si zastánci kapitalismu postavili svoje vlastní barikády a odvážili se do protestu jak proti politickým představitelům G20, tak proti anarchistické lůze zapalující automobily. K žádné demonstraci za kapitalismus, za svobodu a za práva jednotlivce však v Hamburku nedošlo.

Kapitalismus je všeobecně pokládaný za morálně přinejmenším podezřelý či přímo vnitřně zkažený systém. Sice si všichni užíváme všemožných plodů našeho, třebaže tak mohutně regulovaného trhu a nechtěli bychom se vzdát všeho pohodlí, které nám naše tržní, konzumní civilizace poskytuje, ale zároveň se za tuto naší neochotu tohoto pohodlí vzdát v koutku duše stydíme. Jsme naučeni, že trh vede k nespravedlnosti, k vykořisťování, k ničení planety, k ničení kultur, k přílišnému zaměření na konzum a hédonistické uskojování vlastních potřeb. Zároveň jsme tak naučeni pokládat ty, kteří prohlašují, že proti trhu protestují, za v postatě dobré idealisty - kteří ovšem tu a tam sáhnou ve svém zápalu k ostřejším metodám.

S pojmem kapitalismus nemáme spojené ani tak průmyslové vizionáře, inovátory či budovatele, ale dnešní politický establishment. Na první pohled fungujeme v tržním prostředí, můžeme podnikat a vydělávat, můžeme nakupovat, ceny nejsou regulovány centrálním plánovacím úřadem - musíme tedy žít v kapitalismu, protože opak, tedy pojem socialismus máme daleko spíše spojený s šedivostí a úpadkem komunistického Sovětského svazu, frontami před obchody, papaláši ve špatně padnoucích oblecích na tribunách a všudypřítomným strachem z vyjádření vlastního názoru. Ano - pokud jsme naučeni takto chápat slova kapitalismus a socialismus, pak není divu tomu, že si naprostá většina lidí myslí, že dnešní politicko-ekonomický systém lze nazvat kapitalismem. A že dnešní politika se vším všudy je kapitalistická. A tedy že v ulicích Hamburku se odehrála krátká, víkendová válka mezi politickými vůdci světového kapitalismu a mladými idealisty bojujícími za jakousi spravedlivější společnost.

Ve skutečnosti však v této válce není komu držet palce. Kapitalismus je systém absolutního respektu k přirozeným právům jednotlivce - k jeho právu na život, svobodu, majetek a hledání vlastní cesty ke štěstí. To je jediný možný význam pojmu kapitalismus. Všechny státní zásahy, každá regulace, každý pokus o ovlivňování měny nebo o stanovování maximálních či minimálních cen, každá obchodní bariéra, každá politicky vynucovaná unifikace je ničením svobody a v rozporu s kapitalismem. Zatímco kapitalismus je striktně vymezený pojem, socialismus sám o sobě může nabývat mnoha různých forem: ať už formy té, v níž jsme nyní nuceni žít, tedy formy evropského superstátu řízeného byrokraty, nebo formy jakési zaostalé (a tedy k planetě Zemi šetrné) beztřídní a bezprůmyslové celosvětové komuny, o jaké snad sní ti, kteří v ulicích Hamburku zapalovali auta.

Demonstranti dneška se postupem doby mohou stát váženými politiky zítřka. Stačí dva příklady za všechny: bývalý vicekancléř a ministr zahraničí Německa Joschka Fischer (člen Zelených), který v mládí na demonstracích házel zápalné lahve se stejným potěšením, jako demonstranti tento víkend, nebo europoslanec Daniel Cohn-Bendit (taktéž Zelený), který byl v roce 1968 studentským vůdcem během násilných demonstrací ve Francii.

Směr, kterým se ubírá západní civilizace, se už dlouhá léta nemění. Míříme k jakémusi ekologistickému, multikulturalistickému fašismu s naprosto unifikovaným trhem a hlavně měnou, s naprostou kontrolou státu nad vzděláváním a výchovou dětí, se zoufale podvázanou schopností vyvíjet nové technologie a zvyšovat bohatství, a kromě toho s veřejností vydanou na milost a nemilost nájezdníkům pozvaným jejími vlastními politickými vůdci. Pokud se někdo domnívá, že historie se opakuje, plete se. To, k čemu pod vedením lidí jako Merkelová či Makron míříme, tady ještě nebylo.

Už od 60. let minulého století probíhá důkladná ideologická masáž mládeže ve jménu něčeho, čemu se tehdy říkalo Nová levice. Mělo jít o alternativu jak vůči kapitalismu, tak i vůči tehdejší levici, která se pevně usadila v politickém systému západních zemí, a nakonec i vůči socialismu komunistického typu. S každou další generací nových absolventů fakult humanitních studií, zejména filozofie a sociologie, se tato Nová levice stala silnější a postupně pronikla do všech důležitých institucí. Její síla, třebaže jí už dnes po tolika letech nemá smysl nazývat Novou levicí, stále roste - ve svých rukou drží prakticky celý politický systém, ovládá jej skrze školství, kulturu i sdělovací prostředky. Každá další generace je radikálnější a pružně navazuje a rozvíjí dílo předchozí generace. A každá další generace se projevuje dále násilně - čímž má jistotu, že bude slyšet jako dostatečně hlasitá alternativa, a naopak předchozí generaci poskytuje punc jakési přijatelnosti a rozumné umírněnosti.

Hlavní ideologickou zbraní tohoto směru je naprostá bagatelizace rozumu a naopak vyzdvihování emocí jako primárního způsobu poznávání reality. Rozum je však nutným logickým předpokladem pro obhajobu svobody jednotlivce, pro obhajobu egoistické etiky, a nakonec i pro obhajobu skutečného kapitalismu. Úspěšný útok na rozum tak znamená postupné zničení všech principů naší západní společnosti. Úspěšnost tohoto útoku však nespočívá ani tak v síle argumentů iracionálních skeptiků a altruistů, ale zejména v absenci silné opozice. Protože vysoké školy jsou od 60. let v područí právě těchto nepřátel svobody, jakákoliv alternativa, která by hájila především rozum, se pak může šířit jen velmi pomalu a těžce.

Touto alternativou je objektivistická filozofie americké spisovatelky a filozofky Ayn Randové. Narozdíl od jiných myšlenkových směrů, které se jaksi pasují do role zachránců svobody a západní civilizace, tedy mezi ty, z nichž čerpá svoji inspiraci pravicová politika (pokud se dnes ještě vůbec pravice obtěžuje hledat nějakou intelektuální základnu), se objektivismus zaměřuje v první řadě na obhajobu rozumu. Pokud ten bude obhájen jako jediný způsob poznávní reality, včetně správného odvozování abstraktních pojmů, můžeme bez jakýchkoliv rozporů dále obhájit i kapitalismus. Daleko většího ohlasu a vážnosti se však stále dostává spíše konzervatismu nebo v poslední době povrchnímu libertariánství. Konzervatismus je však kvůli svému mysticismu ve své pravé podstatě stejně filozoficky skeptický, jako dnešní levice, a libertariánství se potácí v jakémsi zmateném morálním relativismu, z něhož se snaží najít cestu formulací tzv. "principu nenásilí" a "vlastnictví sebe samého". Pro oba ideové směry platí, že jejich hlavním tématem není rozum a nemají tedy šanci svobodu řádně obhájit.

Demonstranti v ulicích Hamburku však za sebou účinnou a silnou filozofickou obhajobu mají. Oni sami jsou jen pěšáky v poli. Zatímco oni dělají špinavou práci, za níž snad jednou v budoucnu usednou v nějaké politické funkci, intelektuálové se starají o mediální propagandu, která v očích veřejnosti postaví zapálená auta do správného světla. A v posluchárnách vysokých škol, na fakultě filozofie či sociologie, sedí ve stejné chvíli studenti, kterým z pozice autority vysvětlováno, že rozum je impotentní, svoboda je iluzorní, egoismus je zavrženíhodný, a kapitalismus je nutné zničit.

Praha si podobné nepokoje zažila před mnoha lety, v roce 2000 při zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. V té době jsme ještě nebyli členy EU, mnozí jsme se do ní přímo těšili. A v té době ještě nebyla zdaleka tak silná ideologická masáž proti svobodě, ať už v médiích nebo ve vzdělávacím systému. Anarchisté, ekologisté či multikulturalisté byli spíše na okraji zájmu. Anarchisté byli ti, kteří se rvou se skinheady. Ekologisté se občas přivázali na plot u Temelína. Multikulturalisté snad ještě tehdy nebyli slyšet vůbec. Hlavní ideový spor mezi svobodou a kapitalismem na jedné straně a rádoby moudrým vrchnostenským dohledem na straně druhé se spíše omezovaly na střety Václava Klause s Václavem Havlem a držely se v mantinelech demokratické politiky. Dnes jsme dál: radostně budujeme společný svaz evropských zemí, anarchisté představují morálně přijatelnou alternativu, ekologisté za sebou mají celosvětovou agendu tzv. boje proti globálnímu oteplování, a multikulturalisté se radují z expanze islamismu. Ideové střety z politiky v podstatě zmizely. Z trhu se stalo sprosté slovo, a pojem kapitalismus byl překroucen v tzv. neoliberalismus.

Pokud bychom se dnes setkali s nepokoji, které naposledy zachvátily Hamburk, i u nás, je zde pro tyto antikapitalisty již pevně etablovaná podpora. Nejsou to jen intelektuálové jako Erazim Kohák, Martin Škabraha či Václav Bělohradský, nejsou to jen nebezpeční svazáci typu Matěje Stropnického, ale jsou to také kohorty ochotných násilníků, občas dokonce placených ze státního rozpočtu. Jsou to organizace jako HateFree, tzv. Autonomní centrum Klinika, anarchisté připravení terorizovat podnikatele (jako například majitele restaurace Řízkárna), nebo víceméně volné skupiny angažovaných studentů připravené kdykoliv zahájit útok proti komukoliv, na koho jejich autority ukážou (jak jsme viděli při likvidaci Ladislava Bátory, jehož si tehdejší ministr školství vybral za svého poradce).

Z takového ideologického prostředí se budou rekrutovat naši budoucí političtí činitelé - pokud se nestane nějaká rychlá a zásadní změna.

Jsou možné jen dvě alternativy. Bude-li se naše společnost a náš politický systém ubírat stejným směrem jako doposud, na konci nás čeká barbarská totalita, s jakou jsme se ještě nesetkali. Beze všeho přehánění: bude barbarštější než komunismus i nacismus dohromady. Formující se koalice mezi environmentalisty, radikálními muslimy a bojovníky za všechny možné perverzní -ismy dneška je rok od roku silnější. Jedinou otázkou je, kolik ještě máme času, než věci zajdou příliš daleko a konec bude nevyhnutelný.

Druhá možnost je začít od základů, hájit svobodu, trh a kapitalismus na bázi rozumu a racionálně egoistické etiky, postupně tyto základy přenést do pravicové politiky a umožnit jí, aby se znovu zvedla z popela, do něhož ji zahrabala ustrašenost a kompromisy minulých tzv. pravicových politiků.

Autor: Luboš Zálom | úterý 11.7.2017 15:39 | karma článku: 35.01 | přečteno: 1426x

Další články blogera

Luboš Zálom

28 let poté, aneb od socialismu k socialismu

Výročí sametové revoluce začíná rok od roku poněkud hořknout. Opět by se dalo poznamenat,že naše země nevzkvétá, nebo alespoň nekvete tak barevně, jak by mohla a měla. Co však kvete, je etatismus, čili myšlenka,že stát vše vyřeší.

15.11.2017 v 9:52 | Karma článku: 31.56 | Přečteno: 1042 | Diskuse

Luboš Zálom

Regulace reklamy v Berouně

V Berouně skončí veřejná reklama. Od dubna 2018 bude každý podnikatel, který na sebe bude chtít upozornit pomocí venkovní reklamy, odkázán na milost rozhodnutí úředníků - tedy lidí, kteří nic neprodukují a nikomu nejsou užiteční.

1.11.2017 v 14:50 | Karma článku: 19.84 | Přečteno: 565 | Diskuse

Luboš Zálom

Blackout: svátek environmentalistů

Kvůli vichru, který se v neděli přehnal přes Českou republiku, se bez elektrického proudu ocitlo přes půl milionu domácností. Asi bychom nenašli nikoho, kdo by z něčeho takového měl radost. Skutečně nenašli?

30.10.2017 v 14:09 | Karma článku: 31.25 | Přečteno: 1194 | Diskuse

Luboš Zálom

Jak je to vlastně s tím islámem, a co můžeme dělat

Islamismus, či jinak řečeno politický islám (přičemž islám samotný je zároveň politickým systémem) je bez větší nadsázky středověký, barbarský myšlenkový a politický systém, jedna z vážných hrozeb naší západní kultuře.

16.10.2017 v 9:10 | Karma článku: 22.78 | Přečteno: 746 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Ivo Hnilica

Malé politické strany - "octomilky"!

Připíši i něco navíc. V žádném případě, se nenavážím do voličů, kteří odevzdali svůj hlas stranám, které se ucházely o vstup do Poslanecké sněmovny. Jenom to trochu okomentuji. Ale předtím zabrousím do “starých” časů.

19.11.2017 v 17:38 | Karma článku: 22.23 | Přečteno: 511 | Diskuse

Jitka Mikysková

Obnoví Rusko své bývalé vojenské zahraniční základny ze sovětské éry?

Rada federace počátkem listopadu na svém jednání oživila staronový plán na obnovu bývalých ruských základen na Kubě a ve Vietnamu. Ambiciózním plánem na obnovu některých základen v zahraničí se Rusko více zaobírá

19.11.2017 v 16:59 | Karma článku: 15.61 | Přečteno: 528 | Diskuse

Lukáš Jadrný

Zemana by měl nahradit silný politik, ne akademické želé

Člověk, který má zkušenosti. Člověk, který má jasné názory a reflektuje současné domácí i mezinárodní problémy. Člověk s energií a charismatem. Existuje takový kandidát na prezidenta České republiky?

19.11.2017 v 15:49 | Karma článku: 25.30 | Přečteno: 1234 | Diskuse

Ales Urban

Lepší ČSSD je možná, ale je potřeba změn

Všechno na světě je možné, pokud je k tomu vůle. Bohužel po volbách, které nedopadly příliš dobře, to zatím na nějakou snahu nevypadá.

19.11.2017 v 14:40 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 261 | Diskuse

Jiří Čumpelík

„Modlitba pro Martu,“ pro naše demokraty.

„Ať mír dál zůstává s touto krajinou,“ tyto slova patří především našim představitelům v NATO. Vzájemná pomoc dle článku 5 by měla být vázaná na předchozí schválení samostatných vojenských akcí členských států NATO.

19.11.2017 v 14:33 | Karma článku: 28.98 | Přečteno: 966 | Diskuse
Počet článků 170 Celková karma 31.36 Průměrná čtenost 2822

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, předseda středočeského krajského sdružení, lídr berounské kandidátky Svobodných do městského zastupitelstva v roce 2014 a lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.