Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zborov a jeho odkaz

4. 07. 2017 14:10:45
V těchto dnech si připomínáme stoleté výročí bitvy u Zborova, která znamenala začátek slavného příběhu československých legií a položila základy budoucího samostatného československého státu.

Poprvé po několika stovkách let mohli Češi bojovat sami za sebe, za své vlastní cíle, třebaže pod vlajkou jiné země, jako jedna složka v rámci velké ofenzívy ruské armády, která měla zvrátit situaci na východní frontě. Ačkoliv celkový výsledek ofenzívy nebyl takový, jaký ruské velení plánovalo, hlavně kvůli morálnímu rozkladu ruských jednotek, pro věc české samostatnosti byla bitva u Zborova klíčová. Kdyby nebylo statečného příkladu našich předků u Zborova, podpora pro uznání nároků Čechů a Slováků na svobodný a samostatný stát by se hledala mnohem obtížněji, a nedocházelo by k tak rychlému vytváření dalších československých jednotek jak na východní, tak i na západní frontě.

Kromě politických představitelů jako byl Masaryk, Štefánik či Beneš, jimž vítězství u Zborova umožnilo postavit se do čela snah o založení samostatného československého státu, pak tažení československých legií poskytlo nově vzniklému státu pozitivní národní legendu, nezpochybnitelný symbol samostatnosti a vůle hájit ji i nadále se zbraní v ruce, a v neposlední řadě i desítky osobností politického i vojenského života, které bylo lze právem nazývat elitou národa.

Příklad československých legií byl pak bohužel pošlapán německou okupací a posléze i čtyřicetiletou komunistickou totalitou. Oba nelidské, extrémně kolektivistické režimy, které se na našem území během padesáti let vystřídaly, však nedokázaly památku na československé legie zcela vymýtit. Je dodnes živá, třebaže se zdá za tu stovku let být poněkud vybledlá. Je samozřejmá - stejně jako jsme si zvykli vidět naši suverenitu jako samozřejmost.

Jestliže něco pokládáme za samozřejmost, tím spíše o to můžeme přijít. Naši suverenitu dnes opět ztrácíme, ve prospěch budování evropského superimpéria. Odkaz Zborova tak nabývá na důležitosti, protože kontext, v němž se vytvářela pozitivní národní myšlenka, která vyvrcholila bojem československých legií, se svým způsobem opět pomalu vrací. Zatím však myšlenka samostatného národního státu zoufale prohrává svůj boj s eurofederalismem a se snahou rozdělit Evropu na nic neříkající a historický význam postrádající regiony - jimž lze snadno vládnout z jediného centra. Snadno a bez odmlouvání většina z nás naslouchá falešným hlasům, které nám výbojný evropský superstát představují jako prostředí, v němž se suverenita vzájemně sdílí a tímto sdílením posiluje.

Rakousko-Uhersko je pokládáno za žalář národů. Potom to musí dvojnásob platit o Evropské unii. Ačkoliv je nám evropská integrace vysvětlována jako ekonomický a mírový projekt, ve skutečnosti je stále jasnější, že jde o projekt mocenský - a ten z podstaty věci nemůže být mírový. Snaha o zničení svobody bruselskou, postdemokratickou politickou aristokracií vytvářející jakousi uzavřenou společenskou třídu, vrchnost oddělenou od občanů, se stává každodenně patrnou, a to jak z pohledu jednotlivce tak z pohledu národního státu - jenž jako jediný má smysl pro utváření nějaké pozitivní politiky. Jestliže věci zajdou příliš daleko, uprchnout z takového žaláře národů bude stále obtížnější. Tím spíše, že jeho vrchním žalářníkem je Německo, které už dvakrát v posledních sto letech ukázalo, jaké metody volí, touží-li důsledně uplatňovat moc.

Jestliže se nám uprchnout nepodaří (a přiznejme si, že zda se nám nyní takový útěk podaří či nepodaří, záleží na nás, nikoliv na tom, zda nám jej někdo milostivě umožní), nezbývá nám než se pasivně spolehnout na vnější vlivy. Takové vlivy čas od času přicházejí - nemusejí ale vždy hrát do karet naší národní suverenitě a svobodě.

1. světová válka či rozklad bolševismu v SSSR v 80. letech minulého století byly jednoznačně vnější vlivy, které této zemi přinesly šanci na svobodu a samostatnost, zatímco bez nich bychom i nadále byli součástí nesvobodného nadnárodního soustátí, bez valné šance na jeho opuštění. Na druhou stranu výsledek 2. světové války byl vnějším vlivem, který odsoudil tuto zemi ke čtyřicetileté porobě v komunismu. Nedokáži si vzpomenout na opravdu zásadní změnu politické situace v této zemi, která by neměla původ v nějakém vnějším vlivu. Chceme-li získat na Bruselu samostatnost a budeme i tentokrát pasivní (a uznejme, že tak malé zemi někdy nezbývá než trpělivě vyčkávat a pružně reagovat na vlivy z vnějšku), jaké mezinárodní události mohou znamenat tak zásadní změnu situace v Evropě, která by nám nakonec přinesla svobodu a suverenitu? A kdy se jí můžeme dočkat? Bude to krize v důsledku migrační invaze? Bude to krize eura? Bude to jakési vojenské dobrodružství, které Evropu zatáhne do války s Ruskem? A nepůjde spíše o změny, které přinesou diktaturu ještě tvrdší, než jakou chystá Brusel? Těžko říci.

Možná nás z toho dostane nějaká nová bitva u Zborova. Protože, jak bylo již řečeno, Evropská unie je projekt sledující bezskrupulózní uplatňování síly, a to jak proti vlastním občanům, tak zákonitě i navenek, dříve či později se mocichtivost evropské vrchnosti obrátí proti nějakému vnějšímu nepříteli. Může to být Rusko, může to být jakýkoliv neposlušný stát, může to být prakticky jakákoliv země - protože mocichtiví politici nepotřebují objektivní důvody, ty lze snadno vyfabrikovat. Nebezpečí takové nesmyslné války, do níž budeme násilím nahnáni pod modrým praporem s hvězdami, je v dlouhém období dle mého názoru vysoké a bude se zvyšovat tím spíše, jak bude politický systém EU upadat do nevyhnutelné systémové krize. Špatná vláda nesáhne k reformám - hledat vnějšího nepřítele je pro ni daleko snazší.

Nevěřím tomu, že se historie opakuje. A tedy ani snaha o jakýsi národní odboj, pokud by k nějaké takové válce pod vlajkou EU skutečně došlo, zcela jistě nebude vypadat tak, jako před sto lety. Ale princip může být podobný; a stejně tak i cíle.

Zatím však můžeme získat naši suverenitu zpět sami, nebudeme-li pasivně přijímat probruselskou propagandu, kterou na nás chrlí naši politici i jejich spřátelená média. Musíme k tomu najít odvahu - podobnou morální odvahu, jakou ukázali českoslovenští legionáři, třebaže my narozdíl od nich nežijeme v bezprostředním ohrožení života. Protože naši vojáci u Zborova rozhodně nebojovali za to, aby se jednou jejich vlast stala jen jakýmsi zaměnitelným, nepodstatným přívažkem Evropské unie.

Autor: Luboš Zálom | úterý 4.7.2017 14:10 | karma článku: 18.05 | přečteno: 455x

Další články blogera

Luboš Zálom

Česko hledá prezidenta

Po pěti letech bude český národ podruhé volit svého prezidenta. Jestliže první přímá volba byla nakonec spíše zábavnou mediální fraškou, letos jsme, jak se zdá, sestoupili ještě o několik úrovní níže.

11.1.2018 v 13:02 | Karma článku: 21.01 | Přečteno: 877 | Diskuse

Luboš Zálom

Zakazovat podporu nenávistných ideologií nemá smysl

Návrh SPD stíhat podporu ideologií směřujících k potlačení svobod a práv člověka, tedy ne pouze podporu konkrétního hnutí, považuji za nadbytečnou snahu o zvyšování publicity.

27.12.2017 v 12:47 | Karma článku: 16.38 | Přečteno: 549 | Diskuse

Luboš Zálom

Jak Člověk v tísni ukradl Vánoce

Vánoční svátky jsou každoročně využívány jako reklama k jakési povinné charitě, jíž se máme dopouštět jednoduše proto, že jsou Vánoce a lidé si přece mají pomáhat.

22.12.2017 v 14:18 | Karma článku: 41.25 | Přečteno: 3070 | Diskuse

Luboš Zálom

Kolik muslimů zvládne Česká republika?

Americký think tank Pew Research Center vydal před několika dny prognózu popisující vývoj muslimské populace v Evropě během příštích třiceti let.

4.12.2017 v 13:17 | Karma článku: 47.18 | Přečteno: 13022 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Roman Máca

Bláznivý předvolební příběh: Zeman je hrdina Churchill, Drahoš zrádce Chamberlain

Po prvním kole prezidentských voleb se již naplno rozbíhá dezinformační kampaň proti Jiřímu Drahošovi. Její součástí jsou i skutečně zvláštní přirovnání jednotlivých kandidátů k historickým osobnostem.

17.1.2018 v 14:11 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Dalibor Bartoš

Většinová vláda

Dnes je tohle slovní spojení propagováno mnoha lidmi. Ale je velikou otázkou, jak moc je toto slovní spojení správné a z jakého pohledu je to dobře a z jakého pohledu to již dobře není.Možná, že skutečně potřebujeme nevětšinovou

17.1.2018 v 13:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Petr Hrach

Cirkus zrůd v ČR

Určitě vám to neuniklo, jelikož je toho plný internet. Hlavně na sociálních sítích se to hemží diskusemi na toto téma a lidé se dohadují, která zrůda je nejodpornější.

17.1.2018 v 12:34 | Karma článku: 11.36 | Přečteno: 503 | Diskuse

Vilém Barák

Miloš Zeman: jeden projev a pět lží za pět minut

Pokud budou občané posuzovat vhodnost kandidátů na prezidentský úřad podle schopnosti lhát před televizními kamerami, Miloš Zeman zvítězí.

17.1.2018 v 11:59 | Karma článku: 26.05 | Přečteno: 876 | Diskuse

Jaroslav Konáš

Chvála přímé volby

Už několik let slýcháme kritiku přímé volby prezidenta. Nejvíce od těch, kteří by se jí rádi znovu chopili sami, od politiků, zvláště pak poslanců a senátorů.

17.1.2018 v 10:59 | Karma článku: 17.30 | Přečteno: 393 | Diskuse
Počet článků 174 Celková karma 31.87 Průměrná čtenost 2867

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, předseda středočeského krajského sdružení, lídr berounské kandidátky Svobodných do městského zastupitelstva v roce 2014 a lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.