Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Macron: Výhra pro EU, prohra pro Evropu

9. 05. 2017 14:15:16
Novým francouzským prezidentem se po napínavém boji stal probruselský Emmanuel Macron. Ačkoliv - o napínavý souboj šlo spíše z líčení médií. Bylo zřejmé, že mocenský i mediální establishment spojí všechny síly ve společnou frontu.

A cíl této fronty byl jediný: zachovat status quo. Fakt, že ačkoliv tato volební koalice podporovaná důkladnou mediální masáží, nezískala silnější podporu než 66 %, by však odpůrce Marine Le Penové neměl naplňovat pocitem klidu. Výsledek je nepopiratelný: třetina voličů si přeje radikální změnu, a s touto silou je potřeba napříště počítat.

Tak či onak, Francouzi si zvolili a dříve či později ponesou následky své volby. Je to jejich boj - a nás by nemusel osud francouzských voličů tak dalece zajímat, pokud bychom ovšem nebyli s touto zemí (nebo lépe řečeno touto zemí) svázáni v projektu EU. Kyselé ovoce francouzských voleb tak na sobě pocítíme i my, zde v České republice.

Jestliže by bývala vyhrála Marine Le Penová, znamenalo by to pro eurosocialistický projekt citelnou ránu a naopak morální vzpruhu pro myšlenku obnovení Evropy suverénních národních států. Ať už by se Francie pod vedením Le Penové odhodlala k vyhlášení "Frexitu" nebo by jen nad politickým projektem EU visela jeho stálá hrozba, mnohé by se muselo změnit. Pokud by Francie Evropskou unii opustila, ta by se bezpochyby sesypala jako domeček z karet, protože odchodem další silné země by již nebylo možné dále předstírat, že jde snad o něco jiného, než o ekonomický kolonizační projekt Německa. A chtěl by snad někdo v takovém projektu nadále zůstat? Odchody dalších zemí by na sebe nedaly dlouho čekat.

Nebo bychom snad mohli doufat, že, zvítězila-li by Marine Le Penová, byla by tak EU donucena k reformám, k jakémusi návratu ke kořenům, k uvolňování regulovací a rušení euronesmyslů, k opuštění myšlenky politické integrace a plíživé federalizace? I v tomto případě by EU a její politická aristokracie nejspíše skončila, v souladu s citátem Alexise de Tocquevilla: nejnebezpečnější okamžik pro jakoukoliv špatnou vládu nastává tehdy, začne-li se liberalizovat.

Nic takového se ale v příštích několika letech nestane. V Elysejském paláci usedne politik, který má ambice stát se po boku německého kancléře (ať už jím bude nadále Angela Merkelová, nebo nově Martin Schulz) vůdčím hlasem Evropské unie, a jako takový dal už během své kampaně jasně najevo, na co se hodlá především zaměřit: uvalit sankce na Polsko a Maďarsko za údajná porušování pravidel EU, a donutit středoevropské země podvolit se sebezničující imigrační politice a kvótám. To se týká samozřejmě i České republiky. Ať už tedy bude Evropské unii vládnout tandem Macron-Merkelová nebo Macron-Schulz, bude to znamenat další hřebíček do rakve suverenity evropských států, k nimž se vůdčí osobnosti EU chovají jako ke svému nezpochybnitelnému lénu.

Naše pozice v EU tak bude opět o něco složitější, i když síla lidí jako je Macron vnutit nám svoji vůli nevyplývá ani tak z jejich vlastní síly, jako spíše z naší aktuální slabosti - ze slabosti našich zvolených politiků, kteří, žijeme-li v demokratickém systému, mají v popisu práce hájit zájmy svých občanů, nikoliv zájmy těch, jež pokládají za své lenní pány. Je pro nás tedy klíčové zvolit v letošních parlamentních volbách především takové politiky, kteří projeví vůli a odvahu tlaku Francie a Německa vzdorovat.

Vítězství Emmanuela Macrona dává probruselské politické a mediální elitě čas nevidět realitu. Ulehčené oddechnutí, které zaznívá z každého jejich novinového titulku či příspěvku na sociálních sítích, dává tušit, v jakém strachu tyto elity poslední dva týdny žily. Realita však nezávisí na naší ochotě ji akceptovat a dříve či později bude třeba podívat se pravdě do očí. Eurofanatici ženou svoje země, k nimž by měli mít upřímný a vřelý vztah, do záhuby ekonomické, prostřednictvím antitržní politiky, ale i kulturní a civilizační, prostřednictvím ideologie multikulturalismu a sebeobětující imigrační politiky. Kurz je pevně nastaven, a prezident Macron rozhodně nebude tím, kdo jej bude chtít změnit. Macron nabízí iluzi: vše je v pořádku, všechno zvládáme.

S Emmanuelem Macronem a jeho snahou opatřit evropský žalář národů jen dalšími, pevnějšími okovy tak jen přibyl další důvod, proč ve vystoupení z Evropské unie spatřovat jeden z hlavních politických cílů pro nejbližší budoucnost.

Autor: Luboš Zálom | úterý 9.5.2017 14:15 | karma článku: 39.60 | přečteno: 1488x

Další články blogera

Luboš Zálom

Jak je to vlastně s tím islámem, a co můžeme dělat

Islamismus, či jinak řečeno politický islám (přičemž islám samotný je zároveň politickým systémem) je bez větší nadsázky středověký, barbarský myšlenkový a politický systém, jedna z vážných hrozeb naší západní kultuře.

16.10.2017 v 9:10 | Karma článku: 20.05 | Přečteno: 587 | Diskuse

Luboš Zálom

Venezuelskou cestou jak po másle

Socialistický premiér Sobotka vyzval Specializovaný finanční úřad, aby prověřil růst ceny másla na našem maloobchodním trhu. Jenomže ve skutečnosti jde především o máslo na Sobotkově hlavě.

29.9.2017 v 13:42 | Karma článku: 35.02 | Přečteno: 871 | Diskuse

Luboš Zálom

Nigel Farage v Praze: následujme příkladu Brexitu

Včera navštívil Prahu britský politik, europoslanec za UKIP, Nigel Farage. Připomněl ve svém projevu českým euroskeptikům, že snaha na znovuzískání suverenity na bruselském politickém molochu má smysl.

22.9.2017 v 13:46 | Karma článku: 38.48 | Přečteno: 1303 | Diskuse

Luboš Zálom

Nařídí nám skauti bobříka mlčení?

Pod pojmem skaut už si dnes nesmíme představit chlapce, o nichž jsme si četli v románech Jaroslava Foglara. Dnešní skaut začíná být spíše než cokoliv jiného etalonem nadšeného levicového aktivisty.

18.9.2017 v 13:14 | Karma článku: 38.61 | Přečteno: 1547 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Pavel Ponec

Demokracie je, když lidé zvolí svobodně co chci já

Alespoň tak vyzněly názory většiny politických lídrů tak zvaných demokratických stran ohledně referenda pro vystoupení z EU v poslední debatě na obrazovkách TV.

20.10.2017 v 22:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Adam Mikulášek

Proč nechci euro

Není to ani tak proto, že nějak emocionálně lpím na koruně, již jsme zdědili po Rakousku-Uhersku. Mé důvody jsou ryze praktické, ať v ekonomické nebo politické rovině.

20.10.2017 v 19:11 | Karma článku: 23.02 | Přečteno: 657 | Diskuse

Karel Trčálek

Václav Klaus už zase volí Václava Klause!!!

Dějiny se opakují ve spirále. Dialektika dějin je neúprosná a tak nám zase zasedne ve sněmovně Václav Klaus. Poprvé to byla fraška, co to bude teď?

20.10.2017 v 18:26 | Karma článku: 8.55 | Přečteno: 208 | Diskuse

Jan Dvořák

Sociální garsonka jako hůl na Neovlivnitelného Janečka

Zbytečným přeceňováním osudovosti těchto voleb, jestliže ty příští, jistě osudovější, se budou konat nejpozději za čtyři roky, vytvářejí média umělou clonu, přes níž nevnímáme příkoří všedního dne, páchaná na spoluobčanech.

20.10.2017 v 18:08 | Karma článku: 13.18 | Přečteno: 367 | Diskuse

M. K. Pijáček

Volby jsou na …

Pokud zastáváte podobné stanovisko a k volbám nejdete, dám vám jednu radu. Po volbách laskavě držte hubu, poněvadž to bude jen a jen vaše vina, že dopadly, jak dopadly.

20.10.2017 v 17:48 | Karma článku: 14.04 | Přečteno: 286 | Diskuse
Počet článků 167 Celková karma 34.82 Průměrná čtenost 2847

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, předseda středočeského krajského sdružení, lídr berounské kandidátky Svobodných do městského zastupitelstva v roce 2014 a lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.