Probudí nás útok v Berlíně z proislámského appeasementu?
Podobně jako v Nice, i tentokrát si útočník vybral jako efektivní prostředek svého útoku nákladní auto, jímž najel do davu nic netušících účastníků veřejné události. Zatímco v Nice šlo o oslavy pádu Bastily, v Berlíně se obětmi stali návštěvníci vánočních trhů. Média nejprve uvedla, že útočníkem byl Pákistánec, který do Evropy přišel v rámci uprchlické invaze přes tzv. balkánskou cestu, nyní se mluví o Tunisanovi. Navíc se k útoku přihlásil Islámský stát, čímž se celý motiv útoku stává naprosto jasným, a stejně jasným je tedy i výběr cíle.
Kancléřka Merkelová, hlavní viník uprchlické krize a islámské invaze do Evropy, se odvážila k berlínskému útoku vyjádřit. "Milióny lidí včetně mne se ptají, jak je možné, že na vánočních trzích, které jsou oslavou života, dojde k vraždě? Na tuhle otázku odpověď nemám," prohlásila Merkelová. Ze všech vyjádření, které jsme dosud po tom či onom teroristickém útoku slyšeli, jsou právě tyto dvě věty tím nejhorším.
Pokud politik, jehož hlavním úkolem je pracovat ve prospěch bezpečnosti svých občanů, prokáže takovou míru slepoty, nemá ve svém úřadě co pohledávat. Jestliže Západ čelí cílevědomým muslimským útokům více než patnáct let, minimálně od útoku na WTC, znamená bezradnost kancléřky Merkelové jediné: ona si sama vědomě zvolila nebrat zřetel na realitu. Odmítá identifikovat nepřítele a jeho motivy.
Islám není náboženstvím míru, jak se nám mnozí proislámští apologeti snaží namluvit. Jestliže islám hovoří o míru, pak jde o mír ve světě, v němž zcela zvítězil islám, a není tedy již proti čemu bojovat. Islám rozlišuje území války - tedy takové území, v němž islám dosud nezvítězil, a území míru - kde již islám všechny své protivníky porazil. Všechny země západní civilizace jsou pro islám územím války - a jediný způsob, jak dosáhnout míru, je vítězství islámu a porobení nevěřících. To je jediný mír, jenž islám přináší a o nějž usiluje.
Islám nenávidí život, nenávidí prosperitu, nenávidí rozum a individualitu, nenávidí kritické myšlení, nenávidí radost. Je to náboženství smrti, primitivní chudoby, středověkého tmářství, ustrašené konformity, shrbené poníženosti. Stejně jako jakékoliv jiné náboženství, dojde-li na jeho principy, slušelo by se dodat. Narozdíl od jiných náboženství je však islám zároveň státním systémem, antisekulární politickou ideologií, návodem, jak řídit společnost. A je-li takováto mystická ideologie tak sebevědomá, jak je nyní islám, bude útočit na vše, co představuje naprostý protiklad - například na vánoční trh.
Jakákoliv konfrontace s kulturou, která svoji existenci staví na racionalitě (i když někdy naše společnost vypadá, jako by tomu už tak nebylo), produkci, konzumu, a orientaci na život, vyvolává v těch, kdo věří v opak, a kdo je odmalička přesvědčován, že pouze tento opak je jediný možný, vražedný vztek a nenávist, a je-li tato nenávist vhodně formována, například fanatickým immámem v mešitě, je snadné přejít od nenávistných myšlenek k činům. A tento čin je ve světle islámské ideologie hrdinským a ctnostným: představuje totiž projev boží vůle, trest pro ty, kteří se jí vymykají, a varovný příklad pro ty, kteří snad pochybují, je-li cesta určená islámskou věroukou skutečně tou pravou.
Občas se setkáme s názorem, že nepřátelství některých muslimů vůči naší kultuře pramení z pocitu společenského vykořenění, odcizenosti, neschopnosti se začlenit, a z toho pramenící závisti vůči projevům blahobytu a prosperity, z níž se my, nositelé západní civilizace, těšíme. Pokud by tomu ale skutečně tak bylo, a islámská kultura by byla vnitřně, svými myšlenkovými principy, orientována na blahobyt a prosperitu, není možné, aby se po mnoho století takřka vůbec nerozvinula. Blahobyt a prosperita totiž nutně předpokládá orientaci na rozum, a ta zase předpokládá orientaci na tento svět, na realitu, na touhu tuto realitu obsáhnout. Nic takového islám za stovky let nijak neprojevil.
Zda má islámský svět nějakou naději na změnu, podobnou, jakou znamenala pro křesťanský svět renesance a znovuobjevení rozumu, těžko říct. Pro nás je to podružné. Hrozbě čelíme teď a tady.
Snad jen jeden citát za všechny: "Radím všem ženám, aby vychovávaly své děti v úctě k džihádu a mučednictví, a utvrzovaly v nich lásku k náboženství a ke smrti." Tvrdit, že tato výzva muslimským ženám od manželky Ajmána al-Zavahrího, vůdce Al-Káidy, je pouze extrémistickým excesem, který nemá s islámem nic společného, je stejným vyhýbáním se realitě, jako kdybychom se snažili Goebbelsovy či Himmlerovy projevy pokládat za pouhý exces, za nedůležitou šmouhu na tváři nacionálního socialismu.
Nikdy se nedobereme reálného zdůvodnění islámských útoků na západní civilizaci, budeme-li rozlišovat islám jen jako náboženství miliardy různých lidí, s různými osudy, různými charaktery a různými životními cíli, a islamismus, který jako jediný snese a zaslouží si kategorické morální hodnocení. Tak totiž pohlížíme na islám prizmatem západní civilizace, v níž je náboženství něčím okrajovým, spíše soukromým a niterným, nežli věcí politickou. Toto hledisko však nelze na islám použít. Ve skutečnosti jde v islámu o celek. Islámská ideologie je vše prostupujícím základem, nezpochybnitelným a nezpochybňovaným. A stejně jako všude jinde, i zde jsou lidé, kteří nemají dostatek vůle naplňovat ji do důsledků. Důležití jsou však ti, kteří v sobě takovou vůli nalézt dokáží. A to jsou ti, kteří nasednou do nákladního auta a namíří jej do davu lidí na vánočním trhu. Mlčící většina pro tyto odhodlané a motivované jedince představuje zdroj obdivu, cíl příkladu, a smysl jednání.
Kolik takových vysoce motivovaných jednotlivců, bojovníků za své náboženství smrti, mezi muslimy je? Procento? Dvě procenta? Půl procenta? Ať tak nebo jinak, jestliže jen v Německu nyní žije nějakých pět milionů muslimů, potom pouhého půl procenta by tvořilo docela slušnou armádu.
Další útoky budou zcela nepochybně následovat. Neodvrátíme je totiž tím, že si na svůj facebookový profil vložíme vlajku napadené země (teď tedy Německa) a budeme na sociálních sítích používat hashtagy #prayForBerlin, a dokonce ani tím, že půjdeme zapálit svíčku před německé velvyslanectví. Prvním nezbytným krokem, jak podobným útokům zamezit, je jednoznačná identifikace nepřítele, jenž za nimi stojí a jenž je podněcuje. Tím není jakýsi abstraktní fundamentalismus či dokonce terorismus. Je jím islám.
(K tématu nabízím ještě článek Imigrace jako zbraň proti západní kultuře, v němž celou problematiku rozebírám mnohem podrobněji.)
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
I ty můžeš skončit na ulici
Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?
Luboš Zálom
Jde nám o svobodu. Jako jediným.
Za poslední rok a půl jsme přišli najednou o více svobody než za celých předchozích třicet let. Omezení a plošné restrikce uvalené na tuto zemi pod záminkou boje s epidemií dopadly v různé míře na každého z nás.
Luboš Zálom
Útok na Světové obchodní centrum: dvacet let poté
Kde jste byli a co jste dělali před dvaceti lety, když jste poprvé uslyšeli zprávu, že do věží Světového obchodního centra narazila dvě letadla?
Luboš Zálom
Nenechme se ministrem zdravotnictví vydírat
Možná jste zaznamenal poslední projev drzosti a neomalenosti naší vlády. Ministr Vojtěch prohlásil, že jestliže se nechá naočkovat ještě 9 % občanů, uvolní povinnost nosit roušky.
Luboš Zálom
Máte právo žít
Jaké by mělo být ústřední heslo skutečné pravice? To je téma nejen pro politické marketéry, ale především pro politické filozofy. Co vlastně shrnuje pravicovou politiku? Na co by se měla každým svým stanoviskem a činem odkazovat?
Luboš Zálom
Necháte se koupit za pivo srkané skrz roušku?
Rozšírená verze proslovu, který jsem pronesl na demonstraci hnutí Otevřeme Česko - Chcípl PES v neděli 6. června na pražském Václavském náměstí.
Luboš Zálom
Cyklojízda hnutí Auto*Mat je demonstrací síly
Za účasti zástupců zelených organizací a deseti ambasád proběhne zítra v Praze hromadná okupační cyklojízda, která více než cyklistiku oslaví soustavné represe vůči lidem, kteří se chtějí nebo potřebují po městě pohybovat autem.
Luboš Zálom
Členství naší republiky v EU má alternativu
Právě uplynulo již 17 let od chvíle, co jsme dobrovolně strčili hlavu do oprátky zvané EU. Zatímco mnozí, zejména vrcholní politici napravo i nalevo slaví, jiní si připomínají, jak byli tehdy podvedeni. A co s tím lze nyní dělat.
Luboš Zálom
Stručně o "manželství pro všechny"
Poslanecká sněmovna dala minulý týden šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Co k tomu vlastně napsat?
Luboš Zálom
Na pivo s covidpasem? To není normální život
Aplikace v mobilu, kterou se pomocí QR kódu prokážeme obsluze, že jsme očkovaní nebo otestovaní a pak teprv se můžeme posadit ke stolu či na bar a objednat si pivo - to je řešení, které nás prý má opět vrátit do normálního života.
Luboš Zálom
Vrtí se v aféře Vrbětice psem?
Napsáno dnes, tedy v neděli 18. dubna, ve 14 hodin, spíše jako okamžitý tok myšlenek nežli nějaký ucelený blog nebo článek, který si klade za cíl dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Ostatně kdoví, co se dozvíme zítra...
Luboš Zálom
V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů
Sněmovna dnes schválila povinný 1,5metrový boční odstup při předjíždění cyklistů. "Třikrát hurá," volá k tomu aktivistický spolek AutoMat.
Luboš Zálom
Vláda nás cupováním Pandemického zákona přibližuje diktatuře
Dnes po mnoha měsících skončil v České republice nouzový stav a tzv. protikovidová opatření se přesouvají pod kompetence Pandemického zákona, podle něhož již nadále není možné omezovat pohyb občanů ani bránit jejich setkávání.
Luboš Zálom
Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu
Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů.
Luboš Zálom
Řeč, která na Staromáku nesměla zaznít
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov.
Luboš Zálom
Babiš s Hamáčkem nám vyhrožují zastřelením
Nasazení vojáků proti pokojným občanům naší republiky je něco naprosto nepřijatelného. Musíme jej chápat jako otevřenou výhrůžku hrubým násilím.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x