Zaslouží si bratři Mašínové a Milan Paumer vyznamenání?

16. 06. 2010 22:50:45
Zásadní problém dnešní české (a jistě nejenom české) společnosti a kultury, ve vztahu ke komunistům, je, že většina lidí se nedomnívá, že komunismus je zlem sám o sobě. Při otázce, co je na komunismu špatné, odpoví průměrný člověk z davu, že jde přece o krásnou myšlenku rovnosti a zajištěnosti pro každého, kterou však jen zničili zlí a nemorální lidé. Všechna bezpráví byla podle nich pouze chybami a důsledky zlých úmyslů zkažených jednotlivců. Morálně zatím nedokonalé lidstvo ještě není na socialismus připraveno, ale je potřeba tento systém dříve nebo později nastolit, a lidstvo k němu vychovat, protože kapitalismus přece nemůže být tím posledním stadiem vývoje lidstva. Pak teprve zavládne na celém světě prosperita, blahobyt, svoboda, mír - stručně řečeno nebe na zemi.

Takový je pohled na socialismus očima průměrného človíčka. Co se týče idejí, lidé jsou tedy připraveni na další pokusy o zavedení socialistického systému - protože věří, že jde o dobrý systém. Je načase stále hlasitěji těmto představám oponovat a vyvracet je.

Hlavní mýtus o komunismu tedy říká, že jeho důsledky nebyly nikde na světě v souladu s jeho teorií, a že jde o skvělou myšlenku, kterou se jen zatím nepovedlo uvést do praxe. Ve skutečnosti však není možné teorii jakékoliv ideje odtrhovat od jejich praktických implikací. Teorie komunismu (a nejen komunismu, ale vlastně socialismu, a kolektivismu jako takového) říká, že jednotlivec neznamená nic ve srovnání s kolektivem; že kolektiv je nejdůležitější entitou a jeho prospěch nejzásadnějším cílem; že schopní mají být prostředkem pro blahobyt těch, kteří jsou schopní méně. Praxe komunismu, která zotročila stovky milionů lidí a téměř sto milionů na celém světě připravila o život, je s touto teorií v naprostém souladu.

Člověk je, ze své podstaty, individualitou, se schopností rozhodovat se podle své vůle a podle svého rozumu, a pouze pokud má možnost podle této podstaty žít, může existovat a rozvíjet se nějaká smysluplná společnost. Stejně jako žádný jiný tvor nemůže přežít, pokud se bude snažit chovat se v rozporu se svou identitou, pak lidská bytost nemůže dlouhodobě žít a prospívat, pokud je připravena o svou identitu - svobodnou vůli a rozum. To je příčina, proč jakákoliv země, která se dostala do moci komunistů, se dočkala rychlého úpadku, jak ekonomického, tak kulturního. Objektivní realitu, identitu lidské bytosti, nelze změnit, a pokud se o to někdo pokusí, má to své nevyhnutelné tragické následky.

Protože svobodná vůle je lidskou přirozeností, snaží se lidé se podle ní, i v dobách teroru, pokud možno, chovat, protože lidskou přirozenost není možné v úplnosti změnit a přetvořit v něco jiného. Proto socialistický systém musí jakékoliv projevy svobodné vůle co nejvíc tlumit, neboť svoboda se šíří jako lavina, která nakonec komunismus smete (jak se to stalo během Gorbačovovy vlády v Sovětském svazu). A svobodnou vůli je lze tlumit pouze terorem a násilím. Historie socialismu to jasně ukazuje a není možné zamlčet miliony obětí stalinských čistek, nacistického teroru v Německu a dalších zemích (nacismus není nic jiného než jedna z větví socialismu!), maoistické kulturní revoluce nebo řádění Rudých Khmerů v Kambodži. Nemluvě o dalších životech, které byly zmařeny v důsledku nesmyslných ekonomických postupů socialistických ideologů a plánovačů.

Pokládat všechny tyto oběti jen za pouhý exces a nedůležitou tragickou deformaci toho skvělého a spravedlivého socialistického systému si zaslouží to nejhlubší opovržení. Krvavá praxe totalitářských forem socialismu je plně v souladu s jeho teorií, a na námitku, že ideály socialismu se nikde zatím nepodařilo plně zavést do praxe, je možné odpovědět, že ideály socialismu byly uskutečněné tam, kde zemřelo největší procento lidí. Socialistická diktatura nebyla jen pochybením některých pomýlených jedinců, kteří se zpronevěřili ideálům a spravedlnosti. Právě naopak - socialističtí diktátoři, plánovači, i hrdlořezové dohlížející v komunistických lágrech byli těmi, kteří myšlenku socialismu naplňovali principiálně a důsledně. Protože "ideálem", teorií i praxí socialismu je teror a smrt.

Je velmi potěšující, že se někteří naši politici rozhodli znovu rozpoutat diskuzi na téma oprávněnosti násilného boje proti komunismu, a navrhnout bratry Mašíny (a Milana Paumera) na vysoké státní vyznamenání . Tváří v tvář komunistické tyranii jsou totiž Mašínové hrdiny, kteří si zaslouží úctu.

Kolektivistická propaganda naproti tomu stále opakuje, že Mašínové nejsou ničím jiným než vrahy, kteří se nerozpakovali zabíjet bezbranné a nevinné lidi. Vrcholem pokrytectví je jeden starší výrok komunisty Kováčika, který prohlásil, že "to, co udělali bratři Mašínové, byl zločin. Zemřeli při tom nevinní lidé, např. pokladník. Kdo za to uděluje medaili, schvaluje loupežné přepadení a vraždu." Skutečně nevinné oběti komunistické zvůle soudruhu Kováčikovi na srdci zřejmě neleží. Na jakém základě chtějí komunisté zakládat nějakou obžalobu bratrů Mašínů za jejich násilí spáchané ve státě, který byl sám ze své podstaty a z vůle komunistů násilný? Nehledě na to, že komunisté sami vyhlásili třídní boj, v podstatě válku vůči svým odpůrcům.

Pokud v některé zemi zavládne takový režim, který zde byl zahájen únorovým pučem, pak jediné racionální jednání je pokusit se z takové země utéct nebo se pokusit proti takovém režimu bojovat. Mašínové si zvolili nejprve druhou, později první možnost.

Je důležité uvědomit si, kdo tento režim nastolil - nebyla to jen hrstka komunistických spiklenců, ani pouze davy na náměstích. Byla to i mlčící většina, která buď mlčky souhlasila, nebo se mlčky se situací smířila.

Jednotlivci jsou však plně odpovědni za to, v jakém prostředí a společenském systému žijí. Pokud se tento systém neslučuje s normálním a důstojným lidským životem, člověk je sám obětí své pasivity, pokud je poškozen přímými důsledky takového systému. Mezi tyto důsledky patří, kromě každodenního nebezpečí perzekuce ze strany státní moci a přímých existenčních důsledků, které plynou z ekonomické nefunkčnosti socialismu, i situace, kdy se člověk jednoduše připlete do cesty někomu, kdo se snaží zachránit před nelidským systémem vlastní život nebo životy svých blízkých. Stejně jako Němci v Drážďanech, kterým padaly na hlavu americké bomby, byli plně odpovědni za to, že dopustili, aby jim vládli šílenci, kteří rozpoutali 2. světovou válku, tak jakýkoliv "nevinný" člověk žijící spokojeně (ať už ukolébán pasivitou nebo pohodlně kolaborující) v komunistickém státě, proti kterému někdo podniká záškodnické akce, může sklidit trpké ovoce toho, že se vzdal odpovědnosti za svůj život a dopustil, aby žil v systému, který je s lidským životem neslučitelný. To je důvod, proč lidé mají přemýšlet o skutečných společenských ideálech, filozofii svobodné společnosti, individuálních právech, lidské podstatě - aby poznali, v jakém systému žijí, proč v něm žijí, zda jim není nebezpečný, zda je možné proti němu ještě něco dělat, nebo zda by nebylo lépe co nejrychleji tak nebezpečné místo opustit.

Uvozovky u slova "nevinný" v minulém odstavci jsou plně na místě. Davy lidí, kteří provolávali na náměstích slávu komunistické straně, nebyli nevinní lidé. Ti skutečně nevinní se navíc z velké části nacházeli v uranových dolech, estébáckých věznicích, a trestaneckých lágrech. Aktivní esenbák, který si, ač svázaný, pozorně prohlížel členy odbojové skupiny bratrů Mašínů, aby později mohl podat svědectví a vyznamenat se v boji proti podvratným živlům a nepřátelům lidově demokratického zřízení, prostě nebyl žádným nevinným člověkem. Pokladník, který na ně při jiné akci vytáhl zbraň, nebyl žádným nevinným člověkem, zamyslíme-li se nad tím, jakým lidem v té době mohlo být dovoleno nosit zbraň.

Snaha zachránit si život byla a musela být pro bratry Mašíny primární a nemohlo být možné ji obětovat riziku dopadení, mučení a jisté popravy. Stejně jako k takovýmto zoufalým situacím docházelo v protinacistickém odboji, a nikdo takový odboj nezpochybňuje, není možné pokládat bratry Mašíny za sprosté vrahy, pokud bojovali proti stejně nelidskému režimu, jako byl ten nacistický. Ať už pokladník nebo svázaný esenbák, toto jsou oběti svého vlastního jednání - pasivity nebo přímé podpory komunistické tyranie. Nic z toho by se nestalo, jestliže by naprostá většina české veřejnosti hlasitě komunismus hned v počátcích odmítla. Pokud je možné něčeho litovat, pak toho, že se odbojové skupině bratrů Mašínů nepodařilo škodit komunistickému státu v daleko větší míře a že byli brzy nuceni Československo opustit. Jejich odboj a zejména jejich statečný útěk přes východní Německo je něčím, pro co je třeba nazvat je hrdiny.

Dvojí pohled na protinacistický a protikomunistický odboj je pouze jedním z aspektů společenské schizofrenie v nazírání na různé formy kolektivismu. Stačí jen porovnat hysterii z průvodů různých neonacistických skupin, kdy v médiích vystupují politici vyjadřující nesouhlas s takovou akcí, zástupci neziskových organizací pozorně akce monitorují připraveni hlásit jakýkoliv sebemenší projev propagace rasismu a nesnášenlivosti, a novináři se předhánějí v líčení údajně extrémně pravicového nebezpečí, s naivní nevšímavostí k demonstracím komunistů u příležitosti výročí února 1948. Zatímco neonacistický kolektivismus se všeobecně považuje za hrozbu, komunistický je tolerován a omlouván. Pokud veřejnost není schopna pochopit, že komunistické myšlenky jsou stejně zlé jako ty nacistické, pak mají budoucí komunističtí revolucionáři dveře dokořán otevřené. A nezáleží na tom, že za sebou nebudou (snad) mít silnou podporu Sovětského svazu.

Doufejme, že se Česká republika opět nedostane, alespoň v dohledné době, do takové situace, kdy by bylo nutné ji, třeba za použití násilí, opustit. Pokud se však komunistická myšlenka nedočká všeobecného morálního odsouzení, je takřka jisté, že dříve nebo později komunisté opět uchvátí moc - třebaže tentokrát za použití plíživé indoktrinace a propagandy, skryté revoluce na intelektuální a kulturní rovině, místo na náměstích a s použitím zbraní. Pouze odmítnutí kolektivismu jako takového může zajistit svobodu a hrozbu jakékoliv formy extrémního socialismu odvrátit.

Autor: Luboš Zálom | středa 16.6.2010 22:50 | karma článku: 27.48 | přečteno: 1951x

Další články blogera

Luboš Zálom

Fridays For Reason #3: The Moral Case for Fossil Fuels

Za kolaps zemského klimatu prý může CO2 v atmosféře. Měli bychom jeho množství sledovat a snižovat. Stát se uhlíkově neutrální společností a omezit naši závislost na fosilních palivech. Ale není to ve skutečnosti trochu jinak?

19.7.2019 v 14:47 | Karma článku: 19.68 | Přečteno: 289 | Diskuse

Luboš Zálom

Fridays For Reason #2: Největší bohatství

Studenti, kteří stávkují za záchranu klimatu, jsou ovládáni strachem. Jejich mluvčí tvrdí, že svět tak, jak jej známe, za dvanáct let skončí, a že dnešní studenti nemají žádnou budoucnost. Tak proč by tedy měli trávit čas studiem?

12.7.2019 v 14:33 | Karma článku: 26.52 | Přečteno: 474 | Diskuse

Luboš Zálom

Apokalyptický kult svaté Gréty

Jakýsi Petr Doubravský, mluvčí studentů, kteří "stávkují za klima", tvrdí: „Je zbytečné vzdělávat se pro svou budoucnost, když ji ohrožují změny klimatu. Tím pádem nemám absolutní jistotu, že nějaká budoucnost vůbec bude."

9.7.2019 v 12:38 | Karma článku: 42.18 | Přečteno: 1908 | Diskuse

Luboš Zálom

Cyril Okamura a Metoděj Kalousek

Svátek příchodu byzantských věrozvěstů na Velkou Moravu se stal pro mnohé politiky vhodnou příležitostí, jak si tak trochu zahrát na historiky a zároveň si na dějinách přihřát svoji politickou polívčičku.

8.7.2019 v 13:31 | Karma článku: 27.69 | Přečteno: 968 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Klimatická Gréta, protestní pátky a co dál, pane Šťastný?

Pokud něco po někom chci a tím více, když to znamená přebourat společenské zvyklosti, vysvětlím druhé straně o co jde a nabídnu pomocnou ruku, tím se velice snadno dosáhnu toho, aby mi protistrana uvěřila, pane Šťastný

23.7.2019 v 17:32 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 276 | Diskuse

Lubomír Stejskal

K návštěvě saúdského blogera v Jeruzalémě

Kdo na něj hulákal, ať vypadne, že je zvíře a sionistický odpad? Kdo po něm házel židle? Kdo mu plivl do tváře? Židé? Nikoli. Ti, kdo si říkají Palestinci – palestinští Arabové. Výrostci naočkovaní nenávistí.

23.7.2019 v 14:50 | Karma článku: 26.94 | Přečteno: 461 | Diskuse

Ivana Jirmářová

Botoxem k psychopatii

Když se řekne botox, člověk by si řekl, že se jedná především o řešení estetické stránky vzhledu člověka. Víte ale, co všechno může ovlivnit?

23.7.2019 v 11:53 | Karma článku: 12.40 | Přečteno: 397 | Diskuse

Mária Tvrdoňová

Youtube zaradilo video 10 Božích prikázaní ku pornografii a násiliu.

Keď pred pár týždňami začali americkí senátori vyšetrovať predstaviteľov big tech spoločností kvôli cenzúre konzervatívcov, bola som si istá, že táto kauza zaplaví titulky médií.

23.7.2019 v 10:03 | Karma článku: 22.53 | Přečteno: 635 | Diskuse

Petr Šindelář

Kde je zapsán recept na úspěšné vyléčení našeho zdravotnictví?

Hnutí ANO se zatím mnoho plánů splnit nepodařilo. Chce-li Babišova vláda pracovat jinak, bude užitečné změnit ministerstvům sídla a třeba celý tým zdravotnictví posadit na zbývající dva roky rovnou do areálu známé nemocnice...

23.7.2019 v 9:52 | Karma článku: 9.24 | Přečteno: 208 | Diskuse
Počet článků 209 Celková karma 31.34 Průměrná čtenost 2656

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, předseda středočeského krajského sdružení, lídr berounské kandidátky Svobodných do městského zastupitelstva v roce 2014 a lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.

Najdete na iDNES.cz