Kdysi jsem někde četl jeden rozhovor s panem Martínkem a celkem mi jeho uvažování připadalo reálné, posudtě sami..: „Budeme dál marnit čas. Hádat se. Navzájem proti sobě demonstrovat. A zároveň bude postupně narůstat hněv. Hněv ze strany těch, kteří zatím do dění nepromluvili. Těch, kteří volili Zemana. Těch, kteří volili Babiše. A Okamuru. Pochopte. Tito lidé potřebují změnit podmínky pro svůj život. Jsou týmiž demokraty, mají tuhle zemi rádi možná více, než leckterý modernista, liberál a kosmopolita. Jde jim o totéž společenské uznání. O týž lepší život. Jen prostě nevěří, že lidé jako Kalousek, Fiala, Udženija nebo Bělobrádek jim v tom mohou pomoci. Takže volí Babiše a Zemana. Ale. Když nemůžete nic změnit, a to i přesto, že “vyhrajete volby”, i přesto, že vámi zvolení lidé dostanou mandát, aby změny mohli provést.. a pak je shodí intriky a nakonec nějaký ten převrat.. a všechno zůstane při starém,.. tak ten hněv pomalu naroste. Až to bodu, kdy se hněv pomalu přetaví do bouře. Zatím protestují estéti a demokraté. Proti "komunismu". Tisíce lidí. V pořádku. Je třeba to brát jako vážně projevený názor. Většina ale mlčí, nebo to jen tak suše nebo vztekle komentuje na sociálních sítích. Ale tyhle mlčící většiny nebudou mlčet věčně. Ty se taky mohou celkem rychle zvednout a pak ty protesty nebudou o tisícovkách, ale o milionech. A budou chtít úplně jiné věci, než je odchod nějakého Ondráčka z komise“. Takže se těšme až masy povstanou...