Probudí střelba ve Štrasburku evropskou veřejnost?
V centru Štrasburku, poblíž vánočních trhů, zastřelil útočník za volání "Alláhu akbar" tři lidi a další zranil. Jde o další útok ve jménu islámu na evropské půdě. Kolikátý v pořadí už?
Je to vlastně stále stejný příběh podle stejného scénáře: nečekaný útok, několik mrtvých a bezpočet zraněných, útočník v prvních hodinách neznámý, jeho totožnost v médiích pečlivě skrývaná, stejně jako jeho motivy, až po nějaké době vyplynou na povrch určité skutečnosti, které motiv celé události odhalují: tím motivem je islám. Následuje kampaň v médiích, ve kterých se osobnosti intelektuálního i politického života předhánějí v přesvědčování, jak je naše západní společnost osvícená, otevřená, tolerantní a vítající, a že se v žádném případě nenecháme zastrašit terorismem. Nikdy z naší osvícenosti, otevřenosti a tolerance neustoupíme! Stále budeme mít naši náruč otevřenou! Zvládneme to! Musíme se semknout!
Osobnosti politického života se takovýchto sebevědomých prohlášení mohou dopouštět bez obav: jim nic nehrozí. V bezpečí svých rezidencí, úřadů a jednacích sálů, chráněni dobře vyzbrojenými strážci, mohou bez obav psát příspěvky na sociální sítě: jsme uzavřeni v budově Evropského parlamentu, nemůžeme ven, ale nadále jednáme, nadále pilně pracujeme, nebojte se o nás.
Jako by se o ně snad někdo bál.
Je jakousi smutnou ironií, že právě nyní vstupuje v život Globální pakt o migraci, schválený drtivou většinou zemí OSN. Stejná mentalita, která stála u zrodu migračního paktu, panuje nejen na půdě OSN, ale i v rámci institucí Evropské unie. Multikulturní otevřenost prosazovaná navzdory nepopiratelnému nesouhlasu veřejnosti politickými elitami na všech úrovních znamená, jak se ukazuje, plíživou sebevraždu západní civilizace. Bez ohledu na to, zda pachatel útoku ve Štrasburgu sám je nebo není migrantem, není pochyb o tom, že je muslimem a jeho útok byl veden ve jménu islámu.
Sebezničující otevřenost vůči islámu, jíž se v minulosti dopustily země západní Evropy, s sebou nese celou škálu důsledků, z nichž jedním je vznik islamistických enkláv, radikalizujících se skupin z řad potomků dřívejších muslimských migrantů. Je naprosto podružné, zda se toho či onoho útoku dopustí čerstvý islámský migrant, který ještě včera podřezával své nepřátele na bojištích v Sýrii, aby dnes svoji oddanost vůči víře prokázal zabíjením káfirů v ulicích některé z evropských metropolí, nebo potomek migrantských rodičů, francouzský či nizozemský občan zradikalizovaný sledováním islamistických videí na internetu a kázáním immámů v některé z utajených salafistických mešit? Jaký rozdíl je to pro oběti útoků a pro jejich pozůstalé?
Politické elity zbavily občany možnosti sami se bránit, v mnoha zemích je odzbrojili, zakazují jim vyjadřovat svobodně svoji nespokojenost, označují je za extrémisty, xenofoby či rasisty. Vydávají je na milost a nemilost jakéhokoliv odhodlaného džihádisty, zatímco jim samým nic nehrozí: "Musíme se stmelit a zachovat si svoji otevřenost!" Vyjádření účasti, projevy smutku, soustrastné vzkazy pozůstalým, evropské vlajky stažené na půl žerdi - to nic nestojí. Je to jen běžný politický marketing, který jede podle zažité šablony. Již zítra si na oběti útoku nikdo z politiků nevzpomene: "Potřebujeme více migrace!"
Útočník ze Štrasburku je stále na útěku. Při přestřelce s policií se mu podařilo uniknout, a nyní může být kdekoliv. Médii probleskla zmínka, že útočník byl již dlouho v hledáčku bezpečnostích složek a figuroval v seznamu "Fiche S", v němž francouzské úřady evidují asi deset tisíc osob, které představují nejvyšší riziko pro národní bezpečnost. Můžeme se jen dohadovat, kolik osob z tohoto seznamu je islámského vyznání. Polovina? Třetina? I kdyby jen čtvrtina z nich byla jakýmisi spícími buňkami islámského terorismu, které mohou být kdykoliv aktivovány, je to významná bojová síla, kterou, jak je vidět, dokáží bezpečnostní složky sice pozorně sledovat, ale nedokáží proti ní včas zakročit.
Jak ostře takový přístup kontrastuje s rozhodností, s níž dokáží bezpečnostní složky zemí Evropské unie zakročit proti neozbrojeným demonstrantům v Katalánsku, nebo nyní proti Žlutým vestám ve Francii! Signál, který tak politické elity prostřednictvím bezpečnostních složek dávají veřejnosti je zřejmý: "Vadí nám nespokojenost, nikoliv terorismus; ten ohrožuje pouze vás, zatímco občanská nespokojenost se dotýká našich mandátů a naší moci. A tu si nenecháme vzít."
Nicméně vina není jen na straně politiků. Ti představují pouze vrchol celého problému. Současná dobrovolná bezbrannost Západu vůči islámskému terorismu je v první řadě politický problém, a až teprve poté problém bezpečnostní, protože bezpečnostní složky jednají tehdy, mají-li politické zadání. Tím může být udržení statu quo, obrana národní celistvosti před agresorem, nebo třeba likvidace center terorismu. Pokud k takovému cíli není politická vůle, nemohou bezpečnostní složky nic dělat. Bylo by snadné ukázat prstem na politiky, na ty, kteří páchají pomalou sebevraždu Evropy, ale jakýkoliv politický systém vždy začíná u občanů, u jednotlivců. Je nevyhnutelným důsledkem volního jednání lidí - ať už jejich aktivity, nebo ospalé rezignované pasivity. Důsledkem cílevědomé racionální úvahy, nebo naopak pohodlné neochoty přemýšlet.
A pokud si občané evropských států, zejména těch, které jsou islámskému terorismu vystaveny tak říkajíc v první linii, stále a opakovaně volí ty samé politické zástupce, od úrovně místní až po úroveň Evropské unie, nelze čekat změnu. Sami tito voliči jsou ve své pravé podstatě plíživé sebevraždě Evropy napomáhají. Změna nemůže přijít odjinud, než od občanů. Evropská veřejnost se, jak se zdá, však stále ještě neodhodlala ani k prvnímu kroku: začít konečně přemýšlet. Projevy odporu a nesouhlasu, které se tu a tam objeví, jsou zoufale nekonzistentní a neschopné formulovat nějaká ucelená stanoviska a požadavky.
Za půl roku čekají státy Evropské unie volby do tzv. europarlamentu, do jakési parodie na skutečný parlament, mající za úkol navozovat iluzi demokracie. Ať už této iluzi věříme nebo ne, nastaví tyto volby zrcadlo europeistickým elitám, které volají po stále větší otevřenosti vůči migraci, vůči islámu, vůči šílenému nepřátelství. Kolik nevinných lidí ještě bude muset zemřít rukou fanatických muslimů, než občané pošlou tyto politické elity na zasloužené smetiště dějin?
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
I ty můžeš skončit na ulici
Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?
Luboš Zálom
Jde nám o svobodu. Jako jediným.
Za poslední rok a půl jsme přišli najednou o více svobody než za celých předchozích třicet let. Omezení a plošné restrikce uvalené na tuto zemi pod záminkou boje s epidemií dopadly v různé míře na každého z nás.
Luboš Zálom
Útok na Světové obchodní centrum: dvacet let poté
Kde jste byli a co jste dělali před dvaceti lety, když jste poprvé uslyšeli zprávu, že do věží Světového obchodního centra narazila dvě letadla?
Luboš Zálom
Nenechme se ministrem zdravotnictví vydírat
Možná jste zaznamenal poslední projev drzosti a neomalenosti naší vlády. Ministr Vojtěch prohlásil, že jestliže se nechá naočkovat ještě 9 % občanů, uvolní povinnost nosit roušky.
Luboš Zálom
Máte právo žít
Jaké by mělo být ústřední heslo skutečné pravice? To je téma nejen pro politické marketéry, ale především pro politické filozofy. Co vlastně shrnuje pravicovou politiku? Na co by se měla každým svým stanoviskem a činem odkazovat?
Luboš Zálom
Necháte se koupit za pivo srkané skrz roušku?
Rozšírená verze proslovu, který jsem pronesl na demonstraci hnutí Otevřeme Česko - Chcípl PES v neděli 6. června na pražském Václavském náměstí.
Luboš Zálom
Cyklojízda hnutí Auto*Mat je demonstrací síly
Za účasti zástupců zelených organizací a deseti ambasád proběhne zítra v Praze hromadná okupační cyklojízda, která více než cyklistiku oslaví soustavné represe vůči lidem, kteří se chtějí nebo potřebují po městě pohybovat autem.
Luboš Zálom
Členství naší republiky v EU má alternativu
Právě uplynulo již 17 let od chvíle, co jsme dobrovolně strčili hlavu do oprátky zvané EU. Zatímco mnozí, zejména vrcholní politici napravo i nalevo slaví, jiní si připomínají, jak byli tehdy podvedeni. A co s tím lze nyní dělat.
Luboš Zálom
Stručně o "manželství pro všechny"
Poslanecká sněmovna dala minulý týden šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Co k tomu vlastně napsat?
Luboš Zálom
Na pivo s covidpasem? To není normální život
Aplikace v mobilu, kterou se pomocí QR kódu prokážeme obsluze, že jsme očkovaní nebo otestovaní a pak teprv se můžeme posadit ke stolu či na bar a objednat si pivo - to je řešení, které nás prý má opět vrátit do normálního života.
Luboš Zálom
Vrtí se v aféře Vrbětice psem?
Napsáno dnes, tedy v neděli 18. dubna, ve 14 hodin, spíše jako okamžitý tok myšlenek nežli nějaký ucelený blog nebo článek, který si klade za cíl dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Ostatně kdoví, co se dozvíme zítra...
Luboš Zálom
V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů
Sněmovna dnes schválila povinný 1,5metrový boční odstup při předjíždění cyklistů. "Třikrát hurá," volá k tomu aktivistický spolek AutoMat.
Luboš Zálom
Vláda nás cupováním Pandemického zákona přibližuje diktatuře
Dnes po mnoha měsících skončil v České republice nouzový stav a tzv. protikovidová opatření se přesouvají pod kompetence Pandemického zákona, podle něhož již nadále není možné omezovat pohyb občanů ani bránit jejich setkávání.
Luboš Zálom
Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu
Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů.
Luboš Zálom
Řeč, která na Staromáku nesměla zaznít
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov.
Luboš Zálom
Babiš s Hamáčkem nám vyhrožují zastřelením
Nasazení vojáků proti pokojným občanům naší republiky je něco naprosto nepřijatelného. Musíme jej chápat jako otevřenou výhrůžku hrubým násilím.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x