ODS se živnostníkům vysmívá do očí

Kombinace neschopnosti, zoufalství a nebetyčného pokrytectví na tři? Odpověď je jednoduchá: ODS. Dříve názorově pevná strana se pomalu ale jistě stala karikaturou toho, co bychom si měli představit pod pojmem pravice. Pokud si vzpomeneme, podobných karikatur jsme tu za dvacet let měli několik, předposlední z nich byla Unie svobody, jejíž konec pod vedením Pavla Němce byl až směšně absurdní. Nyní nabrala stejný kurs ODS a je nepochybné, že nestane-li se zázrak, sejde se s Unií svobody velmi brzo na politickém smetišti.

Pokud si lze propad politické strany do bahna ideové prázdnoty představit jako pohyb po spirále, nachází se ODS někde uprostřed. Možná má ještě určitou šanci vrátit se zpět, ale setrvačnost jejího pádu nabývá na hrozivosti a k návratu bude zapotřebí stále většího a většího úsilí, přemýšlení a odvahy. Zbavit se vnitrostranického pletichaření, a vrátit se k ideologii, jako k něčemu důležitějšímu než jen osnově pro volební program, na nějž se vzápětí po volbách zapomene. Zatím poslední marketingový tah kdysi pravicové strany však dává tušit, že odvahy, úsilí a hlavně myšlenek se ODS nyní nedostává. Jak jinak totiž chápat nově rozjetou kampaň zacílenou na živnostníky?

Jak známo, socialisté nemají o živnostnících právě pozitivní mínění. Jejich stínový ministr financí Jan Mládek je nazval parazity a třebaže pak šéf socialistů Bohuslav Sobotka neobratně a nepřesvědčivě zachraňoval situaci, nemohl zakrýt fakt, že city, které socialisté a jejich příznivci chovají k samostatným podnikatelům, nejsou příliš kladné. Nejde ani tak o to, že díky určitým způsobem nastavené daňové politice existuje určitá nerovnost mezi odvody živnostníků a zaměstnanců, to je spíš zástupný problém. Podstatou socialistické nenávisti vůči malým živnostníkům a OSVČ je spíše v tom, že jde o lidi veskrze nezávislé, kteří nečekají s nataženou rukou, jakou kost jim dnes stát milostivě hodí. Nepatří mezi klíčové klienty státního zaopatřování. Socialisté malé podnikatele nenávidí dokonce ještě mnohem víc než majitele velkých a největších podniků, které snadno dostanou pod svůj vliv prostřednictvím dotací, subvencí a monopolních výhod.

ODS celkem správně chápe, že pokud se chce nazývat pravicí, musí ukázat, že je s živnostníky zadobře, zvláště když jejich preference neúprosně klesají. Socialistická nenávist vůči živnostníkům jí tak v tuto chvíli přišla náramně vhod. Uvědomuje si, že pro normálně fungující a zdravě se rozvíjející národní ekonomiku je živnostenský stav něčím naprosto nezastupitelným. Je to vyjádření nejkaždodennější osobní invence a produktivity, sahající někam dál než jen za horizont osmihodinové pracovní doby a zaměstnaneckých výhod a jistot. A pokud mají domácí malí podnikatelé dostatek svobody (což, pravda, dneska nemají), jsou tím nejzdravějším podhoubím pro vznik silných firem schopných konkurovat na širším trhu a dosáhnout světového věhlasu. Což samozřejmě socialisté vůbec nechtějí - pro ně je daleko lákavější představou udržovat pomocí investičních pobídek českou ekonomiku v pozici jedné obrovské montovny.

Je to právě vláda pod vedením ODS, která snad ze všech vlád, které jsme tu za dvacet let měli (nezapomeňme, že např.výdajové paušály jsou kupodivu dílem ČSSD, která je navrhla patrně v nějakém záchvatu zdravého rozumu), hází živnostníkům pod nohy největší otýpky klacků. Zvyšuje daně a povinné poplatky, svazuje ekonomiku bezpočtem regulací, které nejcitelněji dopadají právě na malé podnikatele, poslušně a bez reptání přijímají každý regulační nesmysl vzešlý z hlav bruselských eurobyrokratů.

A nyní, jako obrovský výsměch všem živnostníkům a OSVČ, jim ODS na obrovských billboardech pěkně poděkuje, že to všechno vydrží. Že pořád tak pilně pracují, ve prospěch parazitního státu. ODS tak prokazuje dvě úrovně parazitismu - v první řadě samozřejmě parazitismus ekonomický: z existence malých podnikatelů má viditelný ekonomický prospěch. Bez jejich práce by státní pokladna byla o něco prázdnější. Nejde jen o pouhý výběr daní, ale např. i o to, že živnostníci jsou zaměstnavatelé, a bez nich by stát musel vydávat o něco víc peněz na podporu nezaměstnaných. Druhá úroveň je parazitismus morální. Činitelé ODS nejsou hlupáci, musejí si uvědomovat, jak podnikatele dusí. A s úsměvem jim poděkují, že to stále snášejí. Počítají s tím, že jejich produktivita a píle, stejně jako láska k jejich práci, budou stále působit silněji než jakékoliv další údery viditelné ruky státu.

Je nabíledni, že ODS, nyní strana zastávající poslušné vazalství vůči Bruselu, se na živnostníky obrací už jaksi jen ze zvyku. Čeká se od ní, že bude tvořit jakýsi protipól politice ČSSD, která je vůči podnikatelům otevřeně nepřátelská. Jenomže svým přijetím současné ekonomické doktríny prosazované novodobou politickou elitou Evropské unie nemá ODS vlastně žádný teoretický základ, na němž by mohla svou neobratně hranou podporu podnikatelů stavět. Nelze popřít, že národní ekonomika se bez rozvinutého malopodnikatelského stavu neobejde. Nesměřujeme však i za přispění ODS do zcela jiné éry? Do éry nadnárodního eurosocialismu, v němž se upřednostňují spíše předem vybrané mezinárodní společnosti, jimž se z vůle regulátorů dostane dominantního, zákonem zaručeného postavení? Pojem živnostník se do tohoto konceptu už nehodí, pro byrokraty shlížející z bruselských slonovinových věží jsou až příliš nerozeznatelní, nevyzpytatelní a nezávislí. Do prostředí vnitřního, mohutně regulovaného trhu, jehož cílem není prospěch jednotlivců, nýbrž údajné zájmy celé Evropy a jeho imaginárního národa, zapadají velké, se státem provázané společnosti, daleko lépe. To už však nemá nic společného s kapitalismem ani s jakoukoliv představou o svobodném trhu. Takový ekonomický řád splňuje všechny charakteristiky fašismu. ODS těmto tendencím nijak neodporuje.

Živnostníci, tedy alespoň snad jejich drtivá většina, vůbec nemají při své práci na srdci blaho státu, natož blaho Evropské unie, ale svůj prospěch. A neexistuje žádný morální nárok, který by někdo mohl vyjádřit vůči práci a zisku někoho druhého. Svými slovy díků ODS předpokládá, že buď takový nárok existuje, anebo že živnostníci pracují s vědomím, že přispívají chodu státu. Obě představy jsou nejen naprosto falešné, ale s pravicovým viděním světa v přímém rozporu.

Neměla by se pravice chovat trochu jinak? Jestliže by se ODS chtěla skutečně stát stranou přátelskou drobným podnikatelům, živnostníkům nebo osobám samostatně výdělečně činným, nevystačí si s lacinými frázemi a s negativní kampaní namířenou vůči ČSSD. Především, když už by vedení ODS rozpomenulo na to, čím jejich strana skutečně kdysi byla, tedy vlastně jedinou pravicovou stranu kontinentální Evropy, by mělo dát jasně najevo, že zvyšování daňové zátěže byl nejenom omyl, ale především hanebnost. Premiér Nečas by v sobě měl někde hluboko najít odvahu postavit se Miroslavu Kalouskovi a důrazně mu vysvětlit, že kapsy občanů nesmějí být hlavním prostředkem, jak zalátat děravou státní pokladnu. Může rušit zbytečné úřady nebo jednotlivé agendy ministerstev, může rušit zákony a zjednodušovat výkon veřejné správy, může rozprodávat státní majetek. A hned vzápětí by se měl živnostníkům a podnikatelům, tedy těm, kteří vždycky tvořili hlavní podíl voličské základny ODS, upřímně omluvit.

A podobný signál by měl od premiéra a předsedy strany, která se chce nazývat pravicovou, zaznít směrem k Bruselu: jsme tady proto, abychom hájili zájmy našich občanů a podnikatelů, nikoliv proto, abychom poslušně plnili vaše směrnice a direktivy.

To se samozřejmě nikdy nestane. Premiér Nečas nejenže je ideálu pravicového politika nesmírně vzdálený, ale bohužel je zároveň politikem měkkým a poddajným. Pro něj je již příliš pozdě. A přesně v souladu se známým rčením o zapáchající rybě lze to samé říci i o samotné ODS. A to ještě v této chvíli nejsme vůbec schopni dohlédnout, jak drtivě na ODS dopadnou následky zatýkací šarády, která v těchto dnech hýbe českou politickou scénou a očividně jí ještě dlouho hýbat bude!

ODS se sice snaží všemožně vysvětlovat, co všechno pravicového za dobu svého vládnutí udělala, a dokonce v tom může mít i kus pravdy. Možná její politika skutečně zabránila politice ještě levicovější, možná některé její kroky mířily skutečně doprava. To sice ODS šlechtí, ale neomlouvá. Problémem totiž zůstává, že na jeden krok doprava udělají vzápětí dva kroky doleva.

Na závěr lze jen doufat, že živnostníci a malí podnikatelé již na tuto pokryteckou hru ODS znovu nenaletí, a že raději v příštím super-volebním roce hodí do urny lístek skutečně pravicové strany a nikoliv strany, která je spíše její tragikomickou napodobeninou. Situace je příliš vážná a v sázce je příliš mnoho, než aby byl čas znovu s kyselou tváří volit menší zlo a pak jen bezmocně čelit faktu, že ač menší, jde pořád jen o zlo. A že příští volby, pokud se voliči odkloní od ODS, vyhrají socialisté? Záleží vlastně na tom? Je opravdu tak zásadní rozdíl, jestli nám vládnou socialisté modří nebo oranžoví?

A já to asi napíšu přímo a bez servítků: živnostníkům žádná z politických stran usazených dnes v Poslanecké sněmovně nic nedá a ani jim nijak nepomůže. Některé budou parazitovat s více či méně neobratně hraným přátelským úsměvem, jiné s nenávistným šklebem. Měl by si živnostník, OSVČ nebo malý podnikatel vybírat mezi parazity? Proč by to měl dělat? Pokud existuje strana, která má dostatečný ideový základ (to bych podtrhl, aby si náhodou někdo nemyslel, že snad mezi nadějné strany lze řadit čistě marketingové, myšlenkově bezobsažné projekty typu Věcí veřejných) a odvahu dostát svým slibům a míru státního parazitismu snižovat na minimum dané současným ekonomicko-politickým režimem (jehož změna je důležité téma, ale ne na jedno funkční období), je pro živnostníky sebezničující takovou stranu alespoň pro jednou nezkusit. Nemají co ztratit. Pokud tedy v příštích volbách, ať už se budou konat v řádném nebo předčasném termínu, nebudou živnostníci volit Svobodné, tak už tedy opravdu nevím, co by vlastně chtěli...