Nejprve tedy, aby nedošlo k omylům, si musíme definovat pojem rasismus a vzít slovo multikulturalistům, kteří by snad následující řádky chtěli pokládat za rasistické zneuctění romského etnika.

Rasismus spočívá v přisuzování morálních vlastností vrozené dispozici, tedy v tomto případě příslušnosti k rase. Rasista bude tvrdit, že určité etnikum má jakési vrozené, pozitivní či negativní vlastnosti, kterým se nelze nijak vyhnout, nijak je korigovat ani ovládat. Morální a kulturní jinakost etnika je podle rasistů nezměnitelnou daností.

Rasista tedy není ten, kdo volá po tom, aby se určité etnikum, jehož kulturní projevy jsou očividně barbarské, začalo chovat jinak a aby přijalo vyspělejší kulturní rámec. Podle rasisty se totiž etnikum nemůže chovat jinak, než jak je mu vrozeno. Jinak řečeno, příslušníci některých ras nejsou schopni poznat a sledovat objektivní dobro.

Z toho neplyne nic jiného, že těmi skutečnými rasisty jsou lidé typu Petra Uhla, Džamily Stehlíkové, Michaela Kocába nebo vůdců romských organizací, kteří se snaží neustále poukazovat na jinakost romského etnika, na jejich odlišné chápání etiky, která jim prý nedovoluje jednat jinak než jednají. Naproti tomu ti, kterým dnes vadí Romové, protože lze jasně na bezpočtu příkladů ukázat, že vnější projevy chování romského etnika jsou vyloženě anticivilizační, a požadují, aby se prostě začali chovat tak, jak je ve střední Evropě zvykem, vidí romskou kulturu jako něco, co je změnitelné vůlí a ne závislé na vrozené dispozici.

Nyní tady máme na pořadu dne dvě události, které jsou samy o sobě zajímavé, ale teprve spojené vypovídají o něčem hlubším. Nejprve je to samozřejmě barbarský útok skupiny Romů na manželský pár v Duchcově. Jako kouzlo nechtěného pak těsně potom vyšly najevo výsledky průzkumu společnosti Scio, který probíhal na základních školách, a z něhož, podle jeho tvůrců, vyplývá, že české děti jsou zakuklení rasisté chovající nenávist vůči Romům. A vůbec, celá česká společnost je rasistická! Stále stejná písnička, chtělo by se dodat. Až na to, že zní stále falešněji a už ji nikdo nechce poslouchat.

Útok v Duchcově nebyl žádným obyčejným výtržnictvím, loupeží nebo něčím podobným, ale tím nejbarbarštějším projevem násilí, jehož účelem bylo jen násilí samotné. Zároveň je třeba pohlížet na něj jako na nejhrubší projev rasismu. A v neposlední řadě jej musíme hodnotit jako vnější projev současné romské kultury, s nímž se budeme setkávat stále častěji.

Mnozí lidé tvrdí, že Romové dnes ztrácejí svoji tradiční kulturu. Že kulturní vazby, které ji po staletí utvářely, jsou zpřetrhány, a vše, co ji drželo pohromadě a v podstatě jí dávalo jakýs takýs morální rámec, je dnes pryč. To by byla pravda, pokud by se za viníka nepokládala majoritní česká společnost. Ta je prý svými společenskými tlaky, svým nepřátelstvím, i svým ekonomickým modelem hlavním rozkladným činitelem, který se negativně podílí na zániku toho, co lze nazvat tradiční romskou kulturou. Je však možné předpokládat, že kultura se přestane vyvíjet? Že ustrne a zakonzervuje se v bodě, který budou její nositelé (ale hlavně etnologové a etnografové) pokládat za žádoucí? Je pravda, že takhle se západní intelektuální autority často na cizí kultury dívají - spatřují v nich cosi na způsob přírodního skanzenu, v němž lze cizí kulturu studovat, pozorovat ale hlavně držet stranou všech okolních vlivů, ať už negativních, ale hlavně těch pozitivních. To samozřejmě příliš fungovat nemůže. Romská kultura je tak, stejně jako naše kultura, jíž je možné označit jako západní, vystavena všemu, co přináší přirozený vývoj světa a nezbývá jí, než se přizpůsobovat. Problém nastane ve chvíli, kdy jsou sice víceméně správně opuštěny nefunkční kulturní vzorce, ale nejsou nahrazeny ničím pozitivním, nýbrž nahradí je "nic". Pak se taková kultura nerozvíjí, nýbrž degeneruje a vzdaluje se od civilizace.

Právě to postihlo romskou kulturu. Je pravdou, že vždy byla spíše primitivní, tradičně kmenová, založená na kočovnickém způsobu života, čemuž byly přizpůsobeny všechny vazby uvnitř jejích komunit. Jestliže jsou tyto tradice postupně opouštěny a zároveň nejsou nahrazovány pozitivními vzorci chování, nahradí je nelidský, zvířecí barbarismus. Ten, který dostal možnost projevit se v Duchcově.

Čí je to vina? Částečně za to můžeme sami. Podlehli jsme působení anticivilizačních intelektuálních elit, které nadšeně upozorňují na každý sebemenší pozitivní projev jiných kultur, aby zároveň pošlapávali všechny civilizační úspěchy, jichž naše kultura dosáhla. Produktivitu považují za destrukci, svobodu považují za vykořisťování. Zveličují všechno, co lze považovat v rámci naší kultury za něco problematického. Zveličují roztomilé nepodstatnosti cizích kultur. Člověk dlouhodobě vystavený takovému působení, typicky student módních oborů na sociologických fakultách, se v podstatě musí za kulturu, k níž patří, stydět. A je až příliš málo těch, kteří se odváží říct, že naše západní kultura je nesrovnatelně hodnotnější, než kultura romská (nebo, ať jsme korektní a nikoho neurazíme, kultura afrických Křováků). Může potom romská kultura čerpat ze západní kultury něco pozitivního? Proč by vůbec měla, když se my sami za svou kulturu stydíme a svůj stud dáváme ostentativně najevo?

Zároveň jsou na vině romští intelektuálové a představitelé romských organizací, kteří vidí chybu všude jinde, jen ne v romské kultuře a vahou své autority všechny okolo přesvědčují, že romská kultura je vlastně v pořádku - to jen my jsme rasisté a xenofobové. Je samozřejmě námět k diskuzi, zda si to představitelé romských organizací ve skutečnosti vůbec neuvědomují, nebo zda moc dobře vědí, v čem je podstata věci, ale současný stav jim vlastně vyhovuje...

Multikulturalisté mohou říkat, co chtějí, ale nemohou zakrýt fakt, že jednotlivé kultury si prostě rovny nejsou a nemohou být. Hodnota kultury plyne z jejích civilizačních kvalit, tedy z toho, jak umožňuje jednotlivci rozvíjet svůj život a stále jej zdokonalovat, zlepšovat. Západní kultura to umožňuje v míře, jíž žádná jiná kultura dosud nedosáhla. A západ dlouhodobě prospívá, i když, kvůli multikulturní páté koloně se to patrně brzy změní... Některé jiné kultury přijaly západní civilizační vzorce a nesmírně jim to prospělo - jak je vidět zčásti v Číně ale zejména v Japonsku.  Romská kultura zůstává naopak primitivně kmenovou, stagnující a anticivilizační a nijak Romům neprospějeme, když o tom budeme taktně mlčet. "Já ale znám i slušné, pracovité Romy," ozývá se často z úst těch, kteří upozorňují, že Romy v žádném případě nemáme házet do jednoho pytle. Mělo by se zdůrazňovat, že tyto bílé vrány jsou stojí v převážné míře mimo romskou kulturu - přijali kulturu většinové společnosti a prospívají.

Stejně tak ničemu a nikomu neprospěje nekonečné opakování, že česká společnost je společností rasistů, o čemž se snaží vzbudit zdání i nejnovější průzkum společnosti Scio. Podle něj školní děti hodnotí ostatní podle barvy pleti. A pokud prý chceme, aby česká společnost byla tolerantní a multikulturní, musíme začít právě od dětí a vštěpovat jim multikulturalismus už od školních škamen.

Soudím, že průzkum má jednu zásadní vadu, která se však v sociologii objevuje stále častěji: průzkum se nedělá s cílem něco nového zjistit, ale potvrdit jeden, předem schválený předpoklad. Je třeba dokázat, že Češi jsou rasisté? Stačí vhodně položit otázky, celý průzkum doplnit vhodnými komentáři, správně formulovat předpoklady i získaná data, a hned tady máme stát plný zakuklených rasistů, kteří už už berou do ruky pochodně a jdou vypalovat romská ghetta. (Všimněme si, že etnická nesnášenlivost Romů namířená vně romskou komunitu žádným uceleným sociologickým výzkumem zkoumána není - takový výzkum by byl totiž okamžitě označen za rasisticky motivovaný.)

Lze vážně pochybovat, zda antipatie lidí vůči Romům opravdu vypovídá něco o rasismu. Spíše je pravděpodobné, že tady někdo bezostyšně žongluje s pojmy a to, co je vlastně jen opatrností plynoucí z konfrontace s každodenní realitou, se falešně zaměňuje za rasismus, tedy za něco, co závisí spíše na iracionálních předsudcích, než na zhodnocení reality.

Jestliže se Romové velice významně podílejí na bezprostřední, násilné trestné činnosti, a jestliže lze tvrdit, že četnost aktů otevřeného, etnicky motivovaného násilí Romů vůči většinové populaci, znatelně roste, a to i navzdory očividné snaze médií takové incidenty spíše zamlčovat, je pochopitelné, že se upevňuje určitá předběžná opatrnost vůči romské komunitě. Generalizace tady není nic nepatřičného, nýbrž naopak pochopitelná nutnost. Po nikom nemůžete chtít, aby, jde-li po ztemnělé duchcovské ulici proti skupince Romů, zjišťoval u každého z nich jeho úmysly. Přejít na druhý chodník není projevem rasismu, nýbrž přirozené opatrnosti odůvodněné zkušeností. Jestliže ona skupinka Romů ve skutečnosti neměla zlé úmysly, a jestliže se někteří z nich dokonce budou cítit uraženi nebo nespravedlivě hodnoceni - to je sice jejich smůla, ale zároveň nic, kvůli čemu by se opatrný chodec měl omlouvat.

Koneckonců, jestliže by osamělý Rom jdoucí potemnělou ulicí potkal skupinku urostlých skinheadů, také by po něm nikdo nechtěl, aby snad zjišťoval, zda jde skutečně o skinheady nebo nejde-li o vycházku klubu plešatých. Přejít na druhý chodník je v takové situaci velice rozumné - a vlastně nejen pro Roma. Já bych si na druhý chodník raději přešel také.

Média mají pravdu v tom, že etnické nepřátelství v naší společnosti roste. Nejde však o etnické nepřátelství Čechů vůči Romům, nýbrž přesně naopak: většinová populace čelí stále otevřenějšímu, etnicky motivovanému nepřátelství ze strany Romů. Takřka nikdy se nestane, že by Rom přepadl Roma. Jejich kmenová, kolektivistická kultura jim to nedovolí. Jestliže zde jsme "my" a "oni", je to spíše vina romské komunity, která se neustále, za přispění romských i neromských multikulturalistů a pro-romských rasistů, drží mimo civilizaci. Je to slepá ulička, do níž se dostali sami, a jen oni sami z ní mohou najít nějaké východisko.

A jaká máme východiska my?

Poučení z násilí v Duchcově je jasné. Česká společnost si zadělává na nesmírný problém, který jednoho dne dospěje do takového stadia, v němž již nepůjde řešit normální cestou (viz Švédsko). Jestliže si patent na komentování romské problematiky pro sebe usurpovali multikulturalisté, tedy pro-romsky orientovaní rasisté, a jestliže se jejich nejhlasitější názoroví oponenti rekrutují z řad neonacistů, fašistů a proti-romských rasistů, může být ve veřejnosti probuzeno zdání, že vlastně není na vybranou. Vyberte si mezi dvěma skupinami kolektivistů, z nichž každá přináší řešení veskrze špatné. Jedna nabízí apatii, podřízenost, falešnou toleranci, respekt k nerespektovatelnému. Druhá nabízí násilí a primitivismus, který se, popustí-li se mu uzda, nakonec obrátí i proti valné části jeho příznivců.

Chybí tady důrazná a hlasitá opozice proti oběma těmto skupinám, postavená na obhajobě přirozených práv, na svobodě jednotlivce, a hlavně na objektivním posuzování kulturních aspektů, nikoliv rasy. Taková argumentace se ozývá spíše ostrůvkovitě a je přehlušena křikem pro-romských nebo proti-romských kolektivistů.

Dokud se taková opozice nezformuje, je naší hlavní odpovědností nenechat se strhnout iracionálním hněvem a neupadnout do stavu zoufalství, které by nás snad ve slabé chvilce přimklo k hlasatelům jednoduchých, primitivních, krátkozrakých a totálně zlých řešení. Je ale zřejmé, že udržet si od něčeho takového odstup je stále obtížnější, setkáváme-li se stále častěji s projevy otevřeného etnického násilí ze strany Romů, které je však odpovědnými institucemi posuzováno jako obyčejný, rasismem nepodložený trestný čin, zatímco etnické násilí jednotlivců z řad většinové společnosti se posuzuje nesrovnatelně přísněji, se snahou učinit z každé takové události exemplární případ (jako tomu bylo v případu žhářů z Vítkova, kde byly bezprecedentně vysoké tresty vyneseny s očividnou politickou motivací).

A poučení z výzkumu společnosti Scio?

Z výroků autorů výzkumu je zřejmé, že, přestože se multikulturalismus ukázal být naprosto škodlivou ideologií, zde stále panuje snaha vmontovat multikulturní "ideály" do hlav těch nejbezbrannějších - školních dětí, které rozhodně nemají možnost jak se ideové manipulaci a deformaci bránit. Jestliže dítě ukáže na obrázek Roma a hodnotí jej negativně, nemusí automaticky jít o projev rasismu (bylo by to asi na delší úvahu, ale domnívám se, že do určitého věku vůbec nelze pojem rasismus na dětské chování vztáhnout), ale pořád jenom hodnocení na úrovni kulturní příslušnosti. Nelze očekávat, že když dítě uvidí obrázek Roma, nebude si jej automaticky asociovat s nejtypičtějšími projevy toho, co na obrázku vidí - a romská kultura, jak jsem uvedl výše, prostě anticivilizační a nepřátelská je. To je fakt, před nímž nelze nijak utéci. Nikdo po malých dětech nemůže chtít, aby byly schopné vyšší míry abstrakce, pomocí níž by vědomě definovaly vztah civilizace a kultury a odlišily ji od rasové příslušnosti, natož aby znaly pojem rasismus, nebo dokonce aby v manipulativním průzkumu odhalily všechny pasti, které na ně autoři připravili, a kromě jednoduché asociace obrázku Roma s tím, co je jim o jejich kultuře velice zjednodušeně a spíše zprostředkovaně známo, spatřily jaksi v druhém plánu ještě sofistikované, bílé rasisty typu Petra Uhla nebo Michaela Kocába. Provádět takové výzkumy na malých dětech a vyvozovat z nich závěry (z nichž mnohé jsou v rozporu s jakoukoliv intelektuální slušností stanoveny předem) je neprominutelným faulem.

Jestliže se tohle děje na českých školách a existuje nebezpečí, že výsledky manipulativních výzkumů budou použity pro ještě promyšlenější manipulaci s dětským myšlením prostřednictvím tzv. multikulturní výchovy, nabízí se jen jediné východisko: znovu se vrací doba, kdy je třeba děti učit, že na určité věci je nutné ve škole poslušně kývat hlavou a odpovídat tak, aby byl učitel spokojen, ale doma pak zůstává na rodičích hlavní odpovědnost: vysvětlit jim, jak to doopravdy je.

Rasismus nelze zaměňovat s averzí vůči jasně viditelným projevům zapříčiněným kulturními podmínkami. Rasismus znamená rezignovat na jakékoliv pokusy o objektivní hodnocení lidského jednání - to jediné důležité kritérium je zde etnicita nebo příslušnost k rase. Nositeli takových postojů u nás není veřejnost těžce zkoušená kriminalitou, nýbrž ti, kteří kriminální, asociální a anticivilizační chování omlouvají. Nositeli takových postojů a zdrojem rasismu a nesnášenlivosti jsou tak v České republice především vůdčí představitelé romských organizací a pro-romské "lidskoprávní" autority a jejich podporovatelé z řad většinové společnosti. Měli bychom je konečně začít nazývat pravými jmény.