Google pod tlakem parazitů
Je zřejmé, že naprostá většina firem, které si to mohou dovolit, se snaží více či méně úspěšně přesouvat své zisky do zemí označovaných souhrnně jako daňové ráje. Svědčí o tom hysterie, s jakou se politické struktury mnoha zemí snaží společně si na tyto firmy došlápnout.
"Firma Google," prohlásila předsedkyně Výboru pro veřejné finance Dolní sněmovny Margaret Hodgeová, "by měla přiznat svou odpovědnost vůči zemím jako je Velká Británie, odkud si odnáší tolik zisků, a platit řádné podnikatelské daně ze zisků, které tady vydělává." Ve skutečnosti Google ani žádná jiná firma pohybující se v tržním prostředí nikomu nic nedluží - vládě ani obyčejným Britům. Jediné, co zde hraje roli, je vztah firmy a zákazníka - zákazník dostal svou službu a Google za ni obdržel platbu. Tečka. Obě strany získaly, žádná nic neztratila a vzájemně si nic nedluží. Tu náhle do tohoto oboustranně výhodného svazku vstoupí parazit a začne se drze ptát, kde je jeho podíl.
Etatisté se všemožně pokoušejí budit dojem, že firmy za svůj zisk vděčí společnosti - nebo vlastně státu, jenž je podle nich jejím ztělesněním. Je to zoufalá obhajoba neobhajitelného. Všichni žijeme svůj život, sami pro sebe, a jsme za něj odpovědní nikomu jinému než sami sobě. Odměnou za tuto odpovědnost je, že jednáme-li správně, můžeme plně vychutnávat ovoce svých úspěchů. To je životní krédo každého poctivého a racionálního individualisty. Proti němu stojí kolektivistický pohled na hodnoty: v realitě existuje jeden společný koláč hodnot, z něhož se musí spravedlivě dostat na všechny. Je-li někdo úspěšnější, neznamená to pak nic jiného, že měl ostřejší lokty a dravě se zakousl do většího dílu, než jaký mu náleží, čímž zákonitě umenšil díl ostatních lidí. A proto prý máme vládu, aby tuto nerovnost soustavně napravovala.
Neexistuje žádná smlouva, kterou by jednotlivec uzavřel se státem a domluvil se s ním, že stát mu pomůže dosahovat úspěchů a jednotlivec, bude-li skutečně úspěšný, mu pak vrátí část svých zisků, jichž by jinak bez pomoci státu nikdy nedosáhl. A neexistuje nic jako smlouva, kterou by uzavřel jednotlivec se státem a domluvil se s ním, že jeho zisky smějí být konfiskovány a použity pro napravování neúspěchů druhých lidí, údajných křivd, které byly spáchány těmi dravějšími a schopnějšími.
Podle předsedkyně Výboru pro veřejné finance se prý Eric Schmidt zachoval arogantně vůči obyčejným lidem, kteří platí své daně bez reptání, zatímco se musejí bezmocně dívat, jak velké firmy vyvádějí své zisky do daňových rájů. Skutečně je to postoj ředitele Googlu arogantní? Občané přece nemají na výběr, zda daně platit nebo neplatit. Možnosti fyzických osob ochránit svoje zisky před daňovou krádeží jsou samozřejmě ve srovnání s možnostmi velkých firem výrazně omezené - stát jim prostě jejich peníze ukradne, a je mu jedno, zda poplatník reptá nebo nereptá. Při pohledu na výplatní pásku to nejsou velké firmy jako Google, koho mají občané plné zuby. Je to jejich loupeživá vláda.
Ano, skutečně je poněkud nespravedlivé, že zaměstnance nebo osoby samostatně výdělečně činné může vláda tak snadno okrádat, zatímco globálně fungující firmy se mohou před tímto zločinem bránit. Tuto nespravedlnost je třeba odstranit - ovšem nikoliv tím, že se budou hledat lstivější a rafinovanější cesty, jak uchvátit víc peněz, jež firmy právoplatně vydělaly, ale naopak postupným omezováním daňové konfiskace jako takové, pro všechny. Bez vůle občanů, daňových poplatníků, to však nepůjde.
Zatím se však zdá, že veřejnost je dokonale masírována etatistickou propagandou, jež hlásá, že daně jsou vlastně něčím dobrým, díky čemuž nám stát může poskytnout plnou náruč tzv. veřejných služeb. Málokdo se zamýšlí nad tím, zda jsou tyto služby ve formě, v jaké je poskytuje stát, skutečně potřebné, a nebo zda jejich existence, není jen důsledkem toho, že z těchto služeb byl zcela vytlačen soukromý sektor a zničena individuální iniciativa jednotlivců. Státní regulace včetně daní pouze odčerpávají produkční faktory z rukou produktivních podnikatelů do rukou neproduktivních byrokratů a lidí parazitujících na dotacích nebo tzv. sociálních transferech. Nebyla by nakonec sféra služeb a statků, které dnes pokládáme za veřejné, a které bychom si už bez ruky státu snad ani nedokázali představit, a nejenom tato ale vlastně celý trh, daleko pestřejší a zajímavější, kdybychom vykázali stát do jeho přirozených mezí: do role ochránce občanů před násilím?
Postavení občanů, jež stát každý měsíc okrádá o jejich poctivě vydělané peníze, však není tak beznadějné, jak se na první pohled zdá. Známý bonmot, sice říká, že na světě jsou jen dvě jistoty, tedy smrt a daně, přinejmenším jednu tuto jistotu však lze poměrně snadno rozbořit. Žádná politika, třeba sebevíc ničemná, totiž nemůže obstát před vůli veřejnosti. Filozof Leonard Peikoff jednou prohlásil, že zachránit svět je tou nejsnazší věcí - stačí jen začít přemýšlet. Dalo by se říct, že stejně snadné je ochránit své peněženky před loupeživým státem - stačí jen začít konečně přemýšlet: o právech, o hodnotách, o nezávislosti a svobodě.
Přestože lze předpokládat, že každý, kdo má možnost své zisky před státem zachránit, tak učiní, nikdo se k tomu z pochopitelných důvodů příliš nehlásí. Lze doufat, že postoj ředitele Googlu je jakousi první vlaštovkou? Jak postupně narůstá zoufalá snaha sociálních států naplnit děravé státní pokladny jak se dá, třeba zvyšováním daní pro vysoce majetné a tedy vysoce produktivní občany, bude zákonitě stále více lidí, které stát takto staví do role obětních zvířat, vyjadřovat nespokojenost, tak hlasitě, jak jim to situace dovolí. Kromě Schmidta se podobně ohradil proti vládním loupežníkům oblíbený francouzský herec Gérard Depardieu, který vyjádřil svůj úmysl raději opustit Francii, než platit daň ve výši 75 % svých příjmů, kterou Francie uvalila na vysoce příjmové občany. Francouzský premiér zareagoval neuvěřitelně drzým výrokem, že Depardieův odchod je ubohý, protože platit daně je aktem solidarity a vlastenectví.
Nabízí se otázka, co je vlasteneckého na tom, nechat se připravit o 75 % svých právoplatně získaných příjmů, a hlavně, jaký smysl má vlastenectví vůči zemi, která se chová jako nejhorší lupič, jako bezskrupulózní mafián vybírající výpalné. Není naopak ve skutečnosti aktem vlastenectví proti takové zvůli se postavit? Uvidíme - snad postupně povstanou další podnikatelé, herci, režiséři nebo sportovci, a hrdě vyjádří jednoduchý a naprosto zásadní princip: co jsem vyprodukoval, patří mně a nikomu jinému. Bude-li jejich postoj principiální, postavený alespoň implicitně na egoismu a racionalitě, mohou zvítězit a s nimi i všichni ti, kteří se snaží veřejnosti vysvětlit, že daně nejsou nic jiného, než legalizovaná loupež.
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
I ty můžeš skončit na ulici
Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?
Luboš Zálom
Jde nám o svobodu. Jako jediným.
Za poslední rok a půl jsme přišli najednou o více svobody než za celých předchozích třicet let. Omezení a plošné restrikce uvalené na tuto zemi pod záminkou boje s epidemií dopadly v různé míře na každého z nás.
Luboš Zálom
Útok na Světové obchodní centrum: dvacet let poté
Kde jste byli a co jste dělali před dvaceti lety, když jste poprvé uslyšeli zprávu, že do věží Světového obchodního centra narazila dvě letadla?
Luboš Zálom
Nenechme se ministrem zdravotnictví vydírat
Možná jste zaznamenal poslední projev drzosti a neomalenosti naší vlády. Ministr Vojtěch prohlásil, že jestliže se nechá naočkovat ještě 9 % občanů, uvolní povinnost nosit roušky.
Luboš Zálom
Máte právo žít
Jaké by mělo být ústřední heslo skutečné pravice? To je téma nejen pro politické marketéry, ale především pro politické filozofy. Co vlastně shrnuje pravicovou politiku? Na co by se měla každým svým stanoviskem a činem odkazovat?
Luboš Zálom
Necháte se koupit za pivo srkané skrz roušku?
Rozšírená verze proslovu, který jsem pronesl na demonstraci hnutí Otevřeme Česko - Chcípl PES v neděli 6. června na pražském Václavském náměstí.
Luboš Zálom
Cyklojízda hnutí Auto*Mat je demonstrací síly
Za účasti zástupců zelených organizací a deseti ambasád proběhne zítra v Praze hromadná okupační cyklojízda, která více než cyklistiku oslaví soustavné represe vůči lidem, kteří se chtějí nebo potřebují po městě pohybovat autem.
Luboš Zálom
Členství naší republiky v EU má alternativu
Právě uplynulo již 17 let od chvíle, co jsme dobrovolně strčili hlavu do oprátky zvané EU. Zatímco mnozí, zejména vrcholní politici napravo i nalevo slaví, jiní si připomínají, jak byli tehdy podvedeni. A co s tím lze nyní dělat.
Luboš Zálom
Stručně o "manželství pro všechny"
Poslanecká sněmovna dala minulý týden šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Co k tomu vlastně napsat?
Luboš Zálom
Na pivo s covidpasem? To není normální život
Aplikace v mobilu, kterou se pomocí QR kódu prokážeme obsluze, že jsme očkovaní nebo otestovaní a pak teprv se můžeme posadit ke stolu či na bar a objednat si pivo - to je řešení, které nás prý má opět vrátit do normálního života.
Luboš Zálom
Vrtí se v aféře Vrbětice psem?
Napsáno dnes, tedy v neděli 18. dubna, ve 14 hodin, spíše jako okamžitý tok myšlenek nežli nějaký ucelený blog nebo článek, který si klade za cíl dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Ostatně kdoví, co se dozvíme zítra...
Luboš Zálom
V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů
Sněmovna dnes schválila povinný 1,5metrový boční odstup při předjíždění cyklistů. "Třikrát hurá," volá k tomu aktivistický spolek AutoMat.
Luboš Zálom
Vláda nás cupováním Pandemického zákona přibližuje diktatuře
Dnes po mnoha měsících skončil v České republice nouzový stav a tzv. protikovidová opatření se přesouvají pod kompetence Pandemického zákona, podle něhož již nadále není možné omezovat pohyb občanů ani bránit jejich setkávání.
Luboš Zálom
Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu
Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů.
Luboš Zálom
Řeč, která na Staromáku nesměla zaznít
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov.
Luboš Zálom
Babiš s Hamáčkem nám vyhrožují zastřelením
Nasazení vojáků proti pokojným občanům naší republiky je něco naprosto nepřijatelného. Musíme jej chápat jako otevřenou výhrůžku hrubým násilím.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x