Několik poznámek k prezidentské kampani
Prohlašovaná a na odiv vystavovaná přístupnost a spravedlnost přímé volby, tak, jak byla navržena, je velice diskutabilní. V podstatě zde budeme mít dvě množiny kandidátů - v první budou pohodlně usazeni kandidáti politických stran, kteří se v podstatě nyní nemusejí vůbec snažit a vstup do voleb mají jistý, protože jim stačí pouhých dvacet hlasů od poslanců nebo deset od senátorů. Druhá množina má za sebou podporu neméně silnou, možná i nepatrně silnější: veřejnoprávní média a jejich kamarády. Do této skupiny lze už dnes, třebaže nemají těch kýžených 50 tisíc hlasů, zařadit Jana Fischera nebo Vladimíra Dlouhého. Dokonce i Jan Švejnar, třebaže se ve své pověstné nerozhodnosti ještě nedokázal rozhoupat a kandidaturu potvrdit, se vyhřívá na výsluní mediálního zájmu.
Vedle toho média pilně pracují na tom, aby zmatený volič přišel do volební místnosti s co možná nejprázdnější hlavou. Jak jinak lze chápat zapojení celebrit a kulturních či intelektuálních autorit do probíhající kampaně? Co asi zůstane v hlavě čtenáře, který si jednoho dne přečte, koho by vybraly za prezidenta tzv. osobnosti, jejichž názory se v anketě slijí v jakési obrovské nic, které dokonale paralyzuje čtenářovu ochotu přemýšlet, a jemuž vévodí výrok profesionální feministky Olgy Sommerové, že na post prezidenta (tedy vlastně prezidentky) by měla usednout Eliška Wagnerová, protože má, díky tomu, že je žena, zdravý rozum. Co zůstane v hlavě čtenáře, jenž si u odpolední kávy přečte rozhovor na politické téma s hudebníkem Davidem Kollerem, který si především řádně kopne do Václava Klause, což dělá sice kdejaký trumbera, ale dopustí-li se toho uznávaná celebrita, reaguje na to veřejnost spikleneckým úsměvem.
Z postoje médií je to nanejvýš jasné: nehledáme jen obyčejného prezidenta republiky, ve skutečnosti hledáme především anti-Klause. Někoho, kdo poslušně udělá poslední tlustou čáru za víceméně svobodnými a tržními 90. léty, přestane provokovat veřejnost drzým lpěním na intelektuální úrovni politického soupeření, přestane nám (nebo spíš jim) před pokrokovým světem dělat "ostudu" odmítáním nových forem levičáckého totalitářství, a hlavně nás jednou provždy, definitivně a bez reptání schová pod bezpečná křídla bruselských byrokratů. Jak nejlépe shrnout takového vysněného kandidáta? Jednoduše: jako člověka názorově flexibilního, ohebného, nekonfliktního, šedivého. Kdo z kandidátů takové charakteristice nejlépe odpovídá? Myslím, že netřeba napovídat - přízeň médií napoví dostatečně.
Jestliže se tedy na ony dvě množiny podíváme pozorněji, co vlastně spatříme? Dva fleky vykreslené naprosto stejným odstínem šedi, jež se nakonec slijí v jednu homogenní plochu, na níž bude zírat ospalý a znuděný volič se slovy "Já si nemůžu vybrat!" Žádné jasně a sebejistě formulované postoje, žádné myšlenky, jen fráze, často navzájem si odporující, snaha nikoho si nerozhněvat, hlavně Evropskou unii ne - to všechno vyskočí na českého voliče z obálky s volebními lístky.
Další, neurčitá a neviditelná, ale o poznání zajímavější množina kandidátů, má roli nesrovnatelně složitější. Sice se na první pohled zdá, že ona kvóta 50 tisíc podpisů je docela rozumná, protože přece není možné, aby do prezidentské volby mohl jít jen tak někdo - ale na druhou stranu, proč vlastně ne? Podpora se přece jasně ukáže už v prvním kole voleb, které jsou, narozdíl od petice, skutečně demokratické (ať už si o současném stavu a vůbec významu demokracie myslíme cokoliv). Nutnost zajistit si podporu a právo stát se kandidátem je třeba chápat jako jedno z kol přímé volby, jakési nulté kolo, důležité stejně jako kola následující, oficiální. Je tady však zádrhel. Zatímco u skutečné volby je zajištěna anonymita voliče, vše je mu naservírováno až pod nos, a on nakonec, uráčí-li se vůbec milostivě přijít do volební místnosti, jen hodí lístek do urny, petice anonymitu volby popírá. Vůle podepsat petici je samozřejmě menší, než hlasovat v regulérním kole voleb.
Pokud je anonymita jedním z hlavních atributů demokratické volby, pak přímá volba prezidenta, tak, jak je nyní koncipována, není demokratická. A není ani spravedlivá, protože zde existuje skupina kandidátů, která je martyria sběru podpisů ušetřena.
Osobně jsem za této situace z principu ochotný podepsat petici za kandidaturu naprosto každému, včetně kandidátů, které přímo bytostně nesnáším a nikdy bych je za prezidenta nevolil, ať už je to třeba démonizovaný vůdce dělníků Tomáš Vandas nebo ukázkový příklad toho nejodpornějšího salonního levičáctví, herečka Táňa Fischerová. Zatím, když tedy nepočítám Ladislava Jakla, jehož považuji za jediného možného kandidáta, kvůli kterému jsem ochotný vůbec do volební místnosti přijít, jsem měl tu čest podepsat petici za kandidaturu Jana Fischera. Volit ho samozřejmě nebudu. Od lidí, kteří mají alespoň elementární smysl pro spravedlnost a fair play, bych čekal podobný přístup - podpis petice proto, aby byla volba skutečně svobodná. Jestliže má být volební kampaň soubojem názorů, čemu pomůže, budou-li proti sobě v televizních diskuzích stát šediví panáci, kteří si sice budou měkce oponovat v jednotlivostech, ale fundamentálně budou zaměnitelní a nevypadne z nich ani jeden kategorické stanovisko?
Neodpovídá šedivost "těch správných" kandidátů tak trochu šedivosti průměrného voliče? Není ohebnost Přemysla Sobotky, beznázorová snášenlivost Jana Fischera, nerozhodnost Jana Švejnara nebo naivní, dobrotivá hloupost Táni Fischerové odrazem stejných špatných vlastností, jež se snoubí ve většině lidí? Každý národ má skutečně takovou vládu, jakou si zaslouží, a neméně pravdivě bude tento výrok vypovídat o kandidátech, kteří se utkají v prezidentské volbě a nakonec i o tom, kdo na Hradě usedne. Jestliže se lidé potácejí ve stavu naprostého konceptuálního chaosu a názorové disintegrace, nedokáží zastávat, natož formulovat, žádné dlouhodobé postoje, a jejich život se skládá ze série nesouvisejících, od sebe oddělených výroků a činů, nemůže být výsledkem volby nikdo kvalitnější, než jsou oni sami.
Kandidáti bez života, jejich stejně mátožní příznivci, a nakonec znudění a naprosto pasivní voliči... Měl jsem to škodolibé potěšení vyzpovídat jen tak zlehka dobrovolníky, kteří obcházeli berounské náměstí a sbírali podpisy pro Jana Fischera. Proč by měl být pan Fischer prezidentem, ptal jsem se. Odpovědí mi bylo vágní tvrzení, že pan Fischer je slušný člověk, má renomé ve světě, protože je viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj, a hlavně obhajuje lidská práva (sic!). Jaké má názory, jak obhajuje lidská práva a co kdy pro ně udělal, jsem se nedozvěděl, a na definici pojmu lidská práva jsem se raději ani neodvážil zeptat. Jaký kandidát, takoví dobrovolníci. Dovoluji si odhadovat, že s příznivci Přemysla Sobotky, Jana Švejnara, Jiřího Dienstbiera a dalších to nebude o moc lepší. Ani to být lepší nemůže - jestliže kandidát nemá žádné postoje, a je, takzvaně, názorově pružný, o čem asi tak mají jeho příznivci vykládat? Nezbývá jim než nabídnout více či méně mizerně vyvedený leták s několika otřepanými frázemi, a diskuzi je konec.
Těší mě, že jeden z kandidátů, Ladislav Jakl, navržený Stranou svobodných občanů a patřící do množiny kandidátů, která musí projít nedemokratickým a nespravedlivým procesem sběru podpisů, aniž by za sebou měl mocnou mediální lobby, je v tomto výjimkou. Nejen že on sám má velice vyhraněné názory, navzájem propojené do logického celku, jenž by se dal ideově zařadit někam na pomezí konzervatismu a libertariánství (což sice není zdaleka ideální, ale zaplať pánbůh alespoň za to), ale i jeho příznivci jsou schopni vyložit, co Ladislav Jakl zastává a proč by právě on měl být tím pravým kandidátem.
Tu a tam se objeví názor, že Ladislav Jakl je takovým českým Ronem Paulem. To je poněkud nadnesené, ale pokud porovnáme americké libertariánství, s jeho hlubokou myšlenkovou základnou a tradicí, s naším malým, českým libertariánstvím, které je zatím v plenkách, je to příměr docela přijatelný. Stejně jako Ron Paul může i Ladislav Jakl, dostane-li k tomu prostor, využít příležitost a přiblížit veřejnosti, co je to vlastně ta svoboda a proč bychom o ni měli usilovat. Pokud se toho chopí, musí být připraven hrát roli českého Rona Paula nejen v této jedné prezidentské kampani, z níž patrně bohužel nevyjde jako vítěz, ale i v té příští. A příští. A další.
Co napsat na závěr? Kampaň je zatím stále na svém začátku a média ještě mají spoustu času, jak voliče jaksepatří zpracovat. Zatím zde mohu jen poprosit o podpis peticí pro co nejvíc kandidátů, zejména pro ty přehlížené a opomíjené. Ať jsou ty volby alespoň trochu zajímavé a nepřipomínají kandidátní listinu Národní fronty z doby snad už dávno minulé.
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
I ty můžeš skončit na ulici
Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?
Luboš Zálom
Jde nám o svobodu. Jako jediným.
Za poslední rok a půl jsme přišli najednou o více svobody než za celých předchozích třicet let. Omezení a plošné restrikce uvalené na tuto zemi pod záminkou boje s epidemií dopadly v různé míře na každého z nás.
Luboš Zálom
Útok na Světové obchodní centrum: dvacet let poté
Kde jste byli a co jste dělali před dvaceti lety, když jste poprvé uslyšeli zprávu, že do věží Světového obchodního centra narazila dvě letadla?
Luboš Zálom
Nenechme se ministrem zdravotnictví vydírat
Možná jste zaznamenal poslední projev drzosti a neomalenosti naší vlády. Ministr Vojtěch prohlásil, že jestliže se nechá naočkovat ještě 9 % občanů, uvolní povinnost nosit roušky.
Luboš Zálom
Máte právo žít
Jaké by mělo být ústřední heslo skutečné pravice? To je téma nejen pro politické marketéry, ale především pro politické filozofy. Co vlastně shrnuje pravicovou politiku? Na co by se měla každým svým stanoviskem a činem odkazovat?
Luboš Zálom
Necháte se koupit za pivo srkané skrz roušku?
Rozšírená verze proslovu, který jsem pronesl na demonstraci hnutí Otevřeme Česko - Chcípl PES v neděli 6. června na pražském Václavském náměstí.
Luboš Zálom
Cyklojízda hnutí Auto*Mat je demonstrací síly
Za účasti zástupců zelených organizací a deseti ambasád proběhne zítra v Praze hromadná okupační cyklojízda, která více než cyklistiku oslaví soustavné represe vůči lidem, kteří se chtějí nebo potřebují po městě pohybovat autem.
Luboš Zálom
Členství naší republiky v EU má alternativu
Právě uplynulo již 17 let od chvíle, co jsme dobrovolně strčili hlavu do oprátky zvané EU. Zatímco mnozí, zejména vrcholní politici napravo i nalevo slaví, jiní si připomínají, jak byli tehdy podvedeni. A co s tím lze nyní dělat.
Luboš Zálom
Stručně o "manželství pro všechny"
Poslanecká sněmovna dala minulý týden šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Co k tomu vlastně napsat?
Luboš Zálom
Na pivo s covidpasem? To není normální život
Aplikace v mobilu, kterou se pomocí QR kódu prokážeme obsluze, že jsme očkovaní nebo otestovaní a pak teprv se můžeme posadit ke stolu či na bar a objednat si pivo - to je řešení, které nás prý má opět vrátit do normálního života.
Luboš Zálom
Vrtí se v aféře Vrbětice psem?
Napsáno dnes, tedy v neděli 18. dubna, ve 14 hodin, spíše jako okamžitý tok myšlenek nežli nějaký ucelený blog nebo článek, který si klade za cíl dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Ostatně kdoví, co se dozvíme zítra...
Luboš Zálom
V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů
Sněmovna dnes schválila povinný 1,5metrový boční odstup při předjíždění cyklistů. "Třikrát hurá," volá k tomu aktivistický spolek AutoMat.
Luboš Zálom
Vláda nás cupováním Pandemického zákona přibližuje diktatuře
Dnes po mnoha měsících skončil v České republice nouzový stav a tzv. protikovidová opatření se přesouvají pod kompetence Pandemického zákona, podle něhož již nadále není možné omezovat pohyb občanů ani bránit jejich setkávání.
Luboš Zálom
Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu
Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů.
Luboš Zálom
Řeč, která na Staromáku nesměla zaznít
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov.
Luboš Zálom
Babiš s Hamáčkem nám vyhrožují zastřelením
Nasazení vojáků proti pokojným občanům naší republiky je něco naprosto nepřijatelného. Musíme jej chápat jako otevřenou výhrůžku hrubým násilím.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x