Zaslouží si bratři Mašínové a Milan Paumer vyznamenání?
Takový je pohled na socialismus očima průměrného človíčka. Co se týče idejí, lidé jsou tedy připraveni na další pokusy o zavedení socialistického systému - protože věří, že jde o dobrý systém. Je načase stále hlasitěji těmto představám oponovat a vyvracet je.
Hlavní mýtus o komunismu tedy říká, že jeho důsledky nebyly nikde na světě v souladu s jeho teorií, a že jde o skvělou myšlenku, kterou se jen zatím nepovedlo uvést do praxe. Ve skutečnosti však není možné teorii jakékoliv ideje odtrhovat od jejich praktických implikací. Teorie komunismu (a nejen komunismu, ale vlastně socialismu, a kolektivismu jako takového) říká, že jednotlivec neznamená nic ve srovnání s kolektivem; že kolektiv je nejdůležitější entitou a jeho prospěch nejzásadnějším cílem; že schopní mají být prostředkem pro blahobyt těch, kteří jsou schopní méně. Praxe komunismu, která zotročila stovky milionů lidí a téměř sto milionů na celém světě připravila o život, je s touto teorií v naprostém souladu.
Člověk je, ze své podstaty, individualitou, se schopností rozhodovat se podle své vůle a podle svého rozumu, a pouze pokud má možnost podle této podstaty žít, může existovat a rozvíjet se nějaká smysluplná společnost. Stejně jako žádný jiný tvor nemůže přežít, pokud se bude snažit chovat se v rozporu se svou identitou, pak lidská bytost nemůže dlouhodobě žít a prospívat, pokud je připravena o svou identitu - svobodnou vůli a rozum. To je příčina, proč jakákoliv země, která se dostala do moci komunistů, se dočkala rychlého úpadku, jak ekonomického, tak kulturního. Objektivní realitu, identitu lidské bytosti, nelze změnit, a pokud se o to někdo pokusí, má to své nevyhnutelné tragické následky.
Protože svobodná vůle je lidskou přirozeností, snaží se lidé se podle ní, i v dobách teroru, pokud možno, chovat, protože lidskou přirozenost není možné v úplnosti změnit a přetvořit v něco jiného. Proto socialistický systém musí jakékoliv projevy svobodné vůle co nejvíc tlumit, neboť svoboda se šíří jako lavina, která nakonec komunismus smete (jak se to stalo během Gorbačovovy vlády v Sovětském svazu). A svobodnou vůli je lze tlumit pouze terorem a násilím. Historie socialismu to jasně ukazuje a není možné zamlčet miliony obětí stalinských čistek, nacistického teroru v Německu a dalších zemích (nacismus není nic jiného než jedna z větví socialismu!), maoistické kulturní revoluce nebo řádění Rudých Khmerů v Kambodži. Nemluvě o dalších životech, které byly zmařeny v důsledku nesmyslných ekonomických postupů socialistických ideologů a plánovačů.
Pokládat všechny tyto oběti jen za pouhý exces a nedůležitou tragickou deformaci toho skvělého a spravedlivého socialistického systému si zaslouží to nejhlubší opovržení. Krvavá praxe totalitářských forem socialismu je plně v souladu s jeho teorií, a na námitku, že ideály socialismu se nikde zatím nepodařilo plně zavést do praxe, je možné odpovědět, že ideály socialismu byly uskutečněné tam, kde zemřelo největší procento lidí. Socialistická diktatura nebyla jen pochybením některých pomýlených jedinců, kteří se zpronevěřili ideálům a spravedlnosti. Právě naopak - socialističtí diktátoři, plánovači, i hrdlořezové dohlížející v komunistických lágrech byli těmi, kteří myšlenku socialismu naplňovali principiálně a důsledně. Protože "ideálem", teorií i praxí socialismu je teror a smrt.
Je velmi potěšující, že se někteří naši politici rozhodli znovu rozpoutat diskuzi na téma oprávněnosti násilného boje proti komunismu, a navrhnout bratry Mašíny (a Milana Paumera) na vysoké státní vyznamenání . Tváří v tvář komunistické tyranii jsou totiž Mašínové hrdiny, kteří si zaslouží úctu.
Kolektivistická propaganda naproti tomu stále opakuje, že Mašínové nejsou ničím jiným než vrahy, kteří se nerozpakovali zabíjet bezbranné a nevinné lidi. Vrcholem pokrytectví je jeden starší výrok komunisty Kováčika, který prohlásil, že "to, co udělali bratři Mašínové, byl zločin. Zemřeli při tom nevinní lidé, např. pokladník. Kdo za to uděluje medaili, schvaluje loupežné přepadení a vraždu." Skutečně nevinné oběti komunistické zvůle soudruhu Kováčikovi na srdci zřejmě neleží. Na jakém základě chtějí komunisté zakládat nějakou obžalobu bratrů Mašínů za jejich násilí spáchané ve státě, který byl sám ze své podstaty a z vůle komunistů násilný? Nehledě na to, že komunisté sami vyhlásili třídní boj, v podstatě válku vůči svým odpůrcům.
Pokud v některé zemi zavládne takový režim, který zde byl zahájen únorovým pučem, pak jediné racionální jednání je pokusit se z takové země utéct nebo se pokusit proti takovém režimu bojovat. Mašínové si zvolili nejprve druhou, později první možnost.
Je důležité uvědomit si, kdo tento režim nastolil - nebyla to jen hrstka komunistických spiklenců, ani pouze davy na náměstích. Byla to i mlčící většina, která buď mlčky souhlasila, nebo se mlčky se situací smířila.
Jednotlivci jsou však plně odpovědni za to, v jakém prostředí a společenském systému žijí. Pokud se tento systém neslučuje s normálním a důstojným lidským životem, člověk je sám obětí své pasivity, pokud je poškozen přímými důsledky takového systému. Mezi tyto důsledky patří, kromě každodenního nebezpečí perzekuce ze strany státní moci a přímých existenčních důsledků, které plynou z ekonomické nefunkčnosti socialismu, i situace, kdy se člověk jednoduše připlete do cesty někomu, kdo se snaží zachránit před nelidským systémem vlastní život nebo životy svých blízkých. Stejně jako Němci v Drážďanech, kterým padaly na hlavu americké bomby, byli plně odpovědni za to, že dopustili, aby jim vládli šílenci, kteří rozpoutali 2. světovou válku, tak jakýkoliv "nevinný" člověk žijící spokojeně (ať už ukolébán pasivitou nebo pohodlně kolaborující) v komunistickém státě, proti kterému někdo podniká záškodnické akce, může sklidit trpké ovoce toho, že se vzdal odpovědnosti za svůj život a dopustil, aby žil v systému, který je s lidským životem neslučitelný. To je důvod, proč lidé mají přemýšlet o skutečných společenských ideálech, filozofii svobodné společnosti, individuálních právech, lidské podstatě - aby poznali, v jakém systému žijí, proč v něm žijí, zda jim není nebezpečný, zda je možné proti němu ještě něco dělat, nebo zda by nebylo lépe co nejrychleji tak nebezpečné místo opustit.
Uvozovky u slova "nevinný" v minulém odstavci jsou plně na místě. Davy lidí, kteří provolávali na náměstích slávu komunistické straně, nebyli nevinní lidé. Ti skutečně nevinní se navíc z velké části nacházeli v uranových dolech, estébáckých věznicích, a trestaneckých lágrech. Aktivní esenbák, který si, ač svázaný, pozorně prohlížel členy odbojové skupiny bratrů Mašínů, aby později mohl podat svědectví a vyznamenat se v boji proti podvratným živlům a nepřátelům lidově demokratického zřízení, prostě nebyl žádným nevinným člověkem. Pokladník, který na ně při jiné akci vytáhl zbraň, nebyl žádným nevinným člověkem, zamyslíme-li se nad tím, jakým lidem v té době mohlo být dovoleno nosit zbraň.
Snaha zachránit si život byla a musela být pro bratry Mašíny primární a nemohlo být možné ji obětovat riziku dopadení, mučení a jisté popravy. Stejně jako k takovýmto zoufalým situacím docházelo v protinacistickém odboji, a nikdo takový odboj nezpochybňuje, není možné pokládat bratry Mašíny za sprosté vrahy, pokud bojovali proti stejně nelidskému režimu, jako byl ten nacistický. Ať už pokladník nebo svázaný esenbák, toto jsou oběti svého vlastního jednání - pasivity nebo přímé podpory komunistické tyranie. Nic z toho by se nestalo, jestliže by naprostá většina české veřejnosti hlasitě komunismus hned v počátcích odmítla. Pokud je možné něčeho litovat, pak toho, že se odbojové skupině bratrů Mašínů nepodařilo škodit komunistickému státu v daleko větší míře a že byli brzy nuceni Československo opustit. Jejich odboj a zejména jejich statečný útěk přes východní Německo je něčím, pro co je třeba nazvat je hrdiny.
Dvojí pohled na protinacistický a protikomunistický odboj je pouze jedním z aspektů společenské schizofrenie v nazírání na různé formy kolektivismu. Stačí jen porovnat hysterii z průvodů různých neonacistických skupin, kdy v médiích vystupují politici vyjadřující nesouhlas s takovou akcí, zástupci neziskových organizací pozorně akce monitorují připraveni hlásit jakýkoliv sebemenší projev propagace rasismu a nesnášenlivosti, a novináři se předhánějí v líčení údajně extrémně pravicového nebezpečí, s naivní nevšímavostí k demonstracím komunistů u příležitosti výročí února 1948. Zatímco neonacistický kolektivismus se všeobecně považuje za hrozbu, komunistický je tolerován a omlouván. Pokud veřejnost není schopna pochopit, že komunistické myšlenky jsou stejně zlé jako ty nacistické, pak mají budoucí komunističtí revolucionáři dveře dokořán otevřené. A nezáleží na tom, že za sebou nebudou (snad) mít silnou podporu Sovětského svazu.
Doufejme, že se Česká republika opět nedostane, alespoň v dohledné době, do takové situace, kdy by bylo nutné ji, třeba za použití násilí, opustit. Pokud se však komunistická myšlenka nedočká všeobecného morálního odsouzení, je takřka jisté, že dříve nebo později komunisté opět uchvátí moc - třebaže tentokrát za použití plíživé indoktrinace a propagandy, skryté revoluce na intelektuální a kulturní rovině, místo na náměstích a s použitím zbraní. Pouze odmítnutí kolektivismu jako takového může zajistit svobodu a hrozbu jakékoliv formy extrémního socialismu odvrátit.
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
I ty můžeš skončit na ulici
Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
Světlušky mění válčení ve městech. Nové drony snížily počet padlých Izraelců
Premium Jen několik decimetrů velký přístroj může znamenat revoluci městské války: minivrtulník, který...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Prodej zahrady 4 180 m2
Všechovice, okres Brno-venkov
2 500 000 Kč
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x