Je horší nemírné pití nebo státní centrální plánování zdraví?
Dalo by se říci, že tato akce by mohla být bohulibá a záslužná. Jestliže někdo pije přes příliš a nedokáže si pití na určitou dobu dlouhodobě odepřít, patrně si zadělává na velký problém. Suchý únor může být pro člověka, který se k ní přidá, užitečným impulsem, jak se nad sebou zamyslet a své pití řešit dříve, než bude pozdě. Je to zkouška osobního rozměru, s osobními důsledky, bez ohledu na to, zda v ní člověk uspěje nebo zda měsíční dobrovolný zákaz pití poruší.
Skvělá akce by to být mohla - kdyby se jí však, jak už tomu obyčejně bývá, nechytli mravokárci a co hůř, také politici. Nebo, a to je nejhorší kombinace, mravokárci a politici v jedné osobě - jako například ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, který na sociálních sítích vyzval k zapojení se do Suchého února a nezapomněl zdůraznit, kolik peněz musí stát každoročně vynaložit na řešení následků nemírného pití. Jestliže je v původním záměru Suchý únor akce osobního významu, pan ministr a jemu podobní jí přisuzuje rozměr společenský, jakousi společenskou odpovědnosti, přesahující záměry a cíle obyčejného jednotlivce.
Neexistuje nic jako společenská odpovědnost, jíž neustále šermují ti, kteří se snaží řídit společnost, někdy zákazy a příkazy, jindy pozitivní či negativní motivací, ať už jde o cigarety v hospodách, pivo mezi vodáky nebo cyklisty, nebo o tučná jídla či cukr. Státní, centrálně řízené zdravotnictví samozřejmě řeší léčbu nemocí způsobených kouřením nebo nezdravým jídlem, a systém to stojí obrovské peníze - to vše je však důsledkem nikoliv toho, že lidé příliš kouří nebo pijí (Co je to vlastně v tomto kontextu "příliš"? A kolik by bylo akorát?), ale plyne to ze samotné podstaty kolektivistického centrálního plánování. Stejně jako jsme schopni ukázat na jakémkoliv jiném odvětví, že centrální plánování vede k neefektivitě, ke zničení cen, nedostatečné nabídce nebo poklesu kvality, příliš pomalému technologickému rozvoji (nebo k pestrému mixu toho všeho), platí to nepochybně i pro ty oblasti, která si dnes násilně usurpuje stát: školství, energetika, doprava, i zdravotnictví. A všechny tyto efekty jsou přímo úměrné míře státních zásahů.
Lidé toto velmi dobře chápou. Všeobecná nespokojenost s tím, jak funguje zdravotnictví, školství nebo správa a výstavba silnic a dálnic, ostře kontrastuje s poklidnou zákaznickou spokojeností tam, kde má možnost fungovat trh. Přesto zde vládne představa, že tyto oblasti jsou jaksi odlišné, že jejich charakteristické aspekty, mnohdy nepříjemné až tragické, jako v případě zdravotnictví, je ze standardních zákonitostí jaksi vyčleňují. Zákonitosti lidského jednání však platí všude stejně. A právě proto, že zdravotnictví často řeší záležitosti nepříjemné až tragické, bychom se v něm neměli spoléhat na stát.
V žádné oblasti, kde funguje dobrovolná interakce mezi jednotlivci, se nemluví o jakési neefektivitě či plýtvání - vše je započítáno do cen, do skutečných tržních cen. V případě oblastí, kde se počítá s jakousi "vyšší mocí", jsou pak oceněna všechna rizika na základě pravděpodobnosti i na základě životních preferencí a jednání zákazníka. Nikde se k takovému systému nepřistupuje jako k jakémusi společnému koláči, z něhož se musí nakrmit všichni zákazníci spravedlivým dílem, a u něhož je třeba hlídat, aby si náhodou někdo kvůli své slabé vůli, svým zlozvykům nebo rozmarům neukousl více. Pouze v oblastech, o něž se pokouší starat stát, se neustále sleduje efektivita využití jednotlivých dílků koláče a jsme neustále svědky lamentování nad nehospodárností a nabádáni k rozumnější spotřebě. A co hůře, není vidět ani známka toho, že by takový přístup fungoval. Oblast, o níž se pokouší starat stát, je permanentně v problémech; ještě nikdy nepředstoupil ministr školství, zdravotnictví či dopravy před občany se slovy: "Vše funguje bezvadně a nemáme jediný problém." Efektivita v oblastech, kde funguje vztah nabídky a poptávky se samozřejmě sleduje také - ale místo řečí, prázdných frází a politických proklamací se vše promítne do ceny (a do ohodnocení rizik, jde-li o tržní pojišťovnictví - a sem by správně mělo spadat i zdravotnictví) a systém funguje.
Pokud pan ministr Vojtěch nabádá z jakýchsi společnských důvodů k zapojení se do Suchého února, navrhl bych mu za účelem lepší efektivity zdravotnictví jinou akci. Co takhle jeden měsíc bez státního plánování? Obrazně řečeno - samozřejmě - protože i kdyby najednou ze dne na den ve zdravotnictví mohl zafungovat trh a správné ohodnocení rizik, trvalo by z důvodu současného plánovaného chaosu nesmírně dlouho, než by se celý systém uzdravil. Pan ministr by si měl uvědomit alespoň jednu základní věc: nepleťte si funkci ministra zdravotnictví s diktátorem zdraví. Pan ministr očividně tyto diktátorsky spasitelské sklony má.
Co by však pomohlo zcela jistě a velmi rychle, by bylo odstátnění a nebo alespoň zásadní deregulace zdravotního pojištění, tak, aby skutečně odráželo pojistné riziko, včetně nemírného pití a kouření, ale třeba i oblibě adrenalinových sportů atd. V tuto chvíli je zdravotní pojištění rovnostářská daň.
Pokud by zmizelo centrální plánování zdravotnictví (ve skutečnosti vlastně centrální státní plánování zdraví), patrně bychom byli svědky stejných efektů, jako při odstátnění či deregulaci odvětví jiných. Nižší ceny za výkon a jejich dostatečná dostupnost, menší bariéry pro vstup do odvětví, větší konkurence v oblasti farmaceutiky, realističtější odškálování různých pojistných programů, ale i rychlejší technologický rozvoj...
Všechna naléhavost, s níž političtí mravokárci upozorňují na to, jak konzumace alkoholu, tučných jídel, cukru nebo kouření cigaret zatěžuje naše zdravotnictví, bledne, uvědomíme-li si, jak je celý systém zatěžován neustálou snahou jej centrálně plánovat a řídit. Je to jen odvádění pozornosti od skutečného problému a svalování viny na občany. Samozřejmě, že by nás mělo zajímat, jak žít pokud možno zdravým životem. Centrálně řízené zdravotnictví je však pro náš zdravý život podobně dlouhodobou hrozbou, jako soustavné nemírné pití nebo každodenní kouření. Jestliže jednou z cest ke zdraví je omezení pití, kouření a tučných či sladkých jídel, potom, záleží-li nám na našem zdraví, musí přísnou redukční dietou projít i stát.
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
I ty můžeš skončit na ulici
Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?
Luboš Zálom
Jde nám o svobodu. Jako jediným.
Za poslední rok a půl jsme přišli najednou o více svobody než za celých předchozích třicet let. Omezení a plošné restrikce uvalené na tuto zemi pod záminkou boje s epidemií dopadly v různé míře na každého z nás.
Luboš Zálom
Útok na Světové obchodní centrum: dvacet let poté
Kde jste byli a co jste dělali před dvaceti lety, když jste poprvé uslyšeli zprávu, že do věží Světového obchodního centra narazila dvě letadla?
Luboš Zálom
Nenechme se ministrem zdravotnictví vydírat
Možná jste zaznamenal poslední projev drzosti a neomalenosti naší vlády. Ministr Vojtěch prohlásil, že jestliže se nechá naočkovat ještě 9 % občanů, uvolní povinnost nosit roušky.
Luboš Zálom
Máte právo žít
Jaké by mělo být ústřední heslo skutečné pravice? To je téma nejen pro politické marketéry, ale především pro politické filozofy. Co vlastně shrnuje pravicovou politiku? Na co by se měla každým svým stanoviskem a činem odkazovat?
Luboš Zálom
Necháte se koupit za pivo srkané skrz roušku?
Rozšírená verze proslovu, který jsem pronesl na demonstraci hnutí Otevřeme Česko - Chcípl PES v neděli 6. června na pražském Václavském náměstí.
Luboš Zálom
Cyklojízda hnutí Auto*Mat je demonstrací síly
Za účasti zástupců zelených organizací a deseti ambasád proběhne zítra v Praze hromadná okupační cyklojízda, která více než cyklistiku oslaví soustavné represe vůči lidem, kteří se chtějí nebo potřebují po městě pohybovat autem.
Luboš Zálom
Členství naší republiky v EU má alternativu
Právě uplynulo již 17 let od chvíle, co jsme dobrovolně strčili hlavu do oprátky zvané EU. Zatímco mnozí, zejména vrcholní politici napravo i nalevo slaví, jiní si připomínají, jak byli tehdy podvedeni. A co s tím lze nyní dělat.
Luboš Zálom
Stručně o "manželství pro všechny"
Poslanecká sněmovna dala minulý týden šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Co k tomu vlastně napsat?
Luboš Zálom
Na pivo s covidpasem? To není normální život
Aplikace v mobilu, kterou se pomocí QR kódu prokážeme obsluze, že jsme očkovaní nebo otestovaní a pak teprv se můžeme posadit ke stolu či na bar a objednat si pivo - to je řešení, které nás prý má opět vrátit do normálního života.
Luboš Zálom
Vrtí se v aféře Vrbětice psem?
Napsáno dnes, tedy v neděli 18. dubna, ve 14 hodin, spíše jako okamžitý tok myšlenek nežli nějaký ucelený blog nebo článek, který si klade za cíl dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Ostatně kdoví, co se dozvíme zítra...
Luboš Zálom
V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů
Sněmovna dnes schválila povinný 1,5metrový boční odstup při předjíždění cyklistů. "Třikrát hurá," volá k tomu aktivistický spolek AutoMat.
Luboš Zálom
Vláda nás cupováním Pandemického zákona přibližuje diktatuře
Dnes po mnoha měsících skončil v České republice nouzový stav a tzv. protikovidová opatření se přesouvají pod kompetence Pandemického zákona, podle něhož již nadále není možné omezovat pohyb občanů ani bránit jejich setkávání.
Luboš Zálom
Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu
Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů.
Luboš Zálom
Řeč, která na Staromáku nesměla zaznít
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov.
Luboš Zálom
Babiš s Hamáčkem nám vyhrožují zastřelením
Nasazení vojáků proti pokojným občanům naší republiky je něco naprosto nepřijatelného. Musíme jej chápat jako otevřenou výhrůžku hrubým násilím.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x