Česko hledá prezidenta
Stejně jako před pěti lety byla kvalita jednotlivých kandidátů definována myšlenkovým i morálním marasmem, v němž se tento národ dlouhodobě nachází, letošní výběr prezidentských kandidátů, tedy těch, kteří by měli být politickým výkvětem tohoto národa, je ještě smutnější. Asi nikdo neočekával v tomto klání souboj myšlenek, kategorických názorů a logických argumentů - nakonec toho se nám i před pěti lety dostalo jen velice málo - ale jednotlivé prezidentské debaty i mediální rozhovory nabízejí letos snad jen jediný možný příměr: volba hlavy státu se podobá televizní anketě Česko hledá superstar, v níž však namísto nadaných zpěváků defilují jen zástupci tzv. hvězdné pěchoty. Jeden zpívá falešně, další zní prázdně. A jiný? Třeba falešně a prázdně zároveň.
Před pět lety jsem ani Miloše Zemana ani Karla Schwarzenberga, natož Jana Fischera a další, na které si dnes už prakticky nikdo nevzpomene, nepokládal za dostatečně kvalitní kandidáty. Oba představovali víceméně srovnatelné zlo - kolektivismus, socialismus, nedůvěru až nenávist vůči individualitě, vůči trhu. Oba zřetelně zastávali silnou Evropskou unii na úkor národních států. Po dvou funkčních období Václava Klause to byl velice smutný výhled do let příštích, ať už by na Hradě usedl kterýkoliv z nich. Rozhodl jsem se tehdy nevybírat si ze dvou víceméně srovnatelných zel, a svého práva volit jsem nevyužil. A říkal jsem si, že za pět let snad bude situace jiná. Jenomže není.
Letošní kampaň vlastně definuje jen jedna jediná zásadní věc: šílená snaha zastavit Miloše Zemana, za každou cenu, za jakýchkoliv nákladů. Antizeman - to je jediná naprosto jasná a zároveň i uvěřitelná charakteristika, kterou každý jeden z osmi kandidátů nabízí. Nelze popřít, že tato snaha má svoje určité opodstatnění - Miloš Zeman v roli prezidenta nepůsobí zcela důstojně, a navíc jeho aktuální spojenectví s Andrejem Babišem vypadá velice nebezpečně - ale od kandidátů na nejvyšší ústavní funkci bych očekával něco víc, nikoliv jen postoj proti něčemu nebo někomu, ale zejména jasně vymezený postoj pro něco. Jenomže právě postoje "pro" působí v podání všech osmi kandidátů velice ohebně, omyvatelně, mlhavě.
Stále dokola se opakuje mantra, že prezident musí sjednocovat společnost. A ve své pravé podstatě, těchto osm antizemanů má skutečně potenciál českou společnost sjednotit, pokud by tedy někdo z nich skutečně zvítězil. V přímé volbě je totiž jen jediný sjednodující potenciál: je-li vítěz voleb, a nejlépe nejen vítěz, ale i jeho poražený soupeř, tak nudný, šedivý, zapomenutelný a prázdný, že si na něj nelze udělat skutečný názor, nelze posoudit žádné jeho myšlenky a postoje, protože žádné nemá. Sjednocení národa v ospalé apatii a znuděné nevšímavosti však není nic žádoucího.
Tvrdí se též, že prezident by měl být jakousi morální autoritou. Na to však nikdo z dostupných kandidátů nemá. Budeme tedy moci být spokojeni alespoň tehdy, bude-li zvolen kandidát, který se jako morální autorita ani nebude snažit působit. Bude to lepší alternativa, než falešná morální autorita nebo dokonce autorita prosazující morální stanoviska, která jsou v rozporu s lidským životem.
Nakonec vždy bude platit, že politika je taková, jací jsou občané. Protože v parlamentních volbách zvítězilo prázdno, třebaže velmi bojovné a sebevědomé, potom ani výsledek prezidentských voleb nemůže jinak než reflektovat toto prázdno. Buď bude skutečně viditelně prázdné, nebo ukryté za maskou arogance a sprostoty, ale pořád půjde o prázdno - a takový bude i význam prezidenta coby morální autority. Voliči si zkrátka nemohou z povahy věci zvolit morální autoritu, která bude výrazně lepší, než jsou oni sami, dokonce ani takovou, která bude morální převahu úspěšně předstírat. Proč by si lidé, kteří jednají bezmyšlenkovitě a žádná morální stanoviska neuznávají, uznávají jen morální floskule, nebo jsou dokonce spíše nemorální, měli zvolit skutečnou morální autoritu? Takové zákonitě nezbývá jiné místo než na politické periferii. Není o ni zájem.
Politika je vždy do značné míry střetem - v lepším případě pak střetem myšlenek. Jak Václav Havel tak Václav Klaus, prezidenti zvolení parlamentem, nebyli odpovědni přímo voličům, a i tak společnost v mnohém rozdělovali, někdy více, někdy méně. Potenciál spojovat měl po určitou krátkou dobu pouze Václav Havel - díky revolučnímu étosu listopadu 1989. Přímo volený prezident však vždy musí národ rozdělovat, a to tak radikálně, jak vypjatá je volební kampaň. Vždy je nutné počítat s tím, že voliči, jejichž kandidát v druhém kole prohraje, se s tímto výsledkem do určité míry nesmíří a povedou po následujícíh pět let svoji vlastní soustavnou kampaň. Nakonec takové kampaně jsme byli svědky po celých pět let vládnutí Miloše Zemana. I kdyby se on sám snažil být nekonfliktní, držel by na uzdě své emoce i své vnitřní démony, zkrátka nebyl by to ten Miloš Zeman, jakého známe, nebylo by mu to, hádám, nic platné. Společnost by byla rozdělena minimálně na dva tábory - pro Zemana a proti Zemanovi. A možná ještě na jeden tábor - těch, kterým je to jedno. A patrně tomu tak bude i nadále.
Tím, že Miloš Zeman do ostré volební kampaně vlastně přímo vůbec nevstoupil, na osmi aktivních kandidátech lze pak krásně pozorovat, jak by vypadala volební kampaň, pokud by ve hře nebyl skutečně nikdo, kdo by byl ochotný či vůbec schopný formulovat nějaké kategorické postoje a vyvolávat nějaké emoce. Oni vlastně na tu sjednocující, apatii vzbuzující nudnost najeli, a cítí se v té pozici nanejvýš spokojeně - ale bohužel pro ně, ve hře je i Zeman. A bohužel pro tento národ, protože se nám tak nabízí výhled do budoucnosti, příští prezidentskou kampaň.
Slyšíme protichůdná vyjádření, popírání minulých stanovisek, nejasné sliby a záruky. Kandidát, který ještě před několika měsíci horoval pro větší tzv. "solidaritu" s migranty dnes tvrdí, že nesouhlasí s plánovanou dohodou Dublin IV. Kandidáti mluví o problémech v EU, o demokratickém deficitu, odmítají nátlak EU vůči Polsku, vměšování evropských politických elit do věcí národních států, zároveň však opakují fráze o historické nevyhnutelnosti evropské integrace. Mluví o odmítání migračních kvót, zároveň však poučují, že jako členský stát EU máme povinnost být loajální - máme být spolehlivými partnery, což je v kontextu současné míry mutace evropského politického projektu jen eufemismus pro výraz poslušný vazal. Vyslovují se proti eurofederalismu, zároveň však vehementně odmítají jakoukoliv roli občanů při revizi našeho členství v Evropské unii. Řeči, které nic neznamenají, protože v souhrnu nic nevyjadřují, a bude je kdykoliv možné bez větší námahy popřít. Mluví nyní kandidát proti přijetí eura? Co to však bude platné, když za několik měsíců či let stejný kandidát v roli prezidenta "zasadí své sliby do reálného politického kontextu", a prohlásí, že euro přijmout musíme?
Na druhou stranu, v těchto volbách nekandiduje žádná skutečná nestvůra - nekandiduje nikdo jako Tomáš Halík či Jan Švejnar ve smyslu intelektuálních nestvůr, ani někdo jako Andrej Babiš ve smyslu nestvůry politické. To je pozitivní fakt. Důležité však zároveň je, že ani jeden z kandidátů nepředstavuje obhajobu něčeho pozitivního, toho jediného pozitivního, co lze v politice hájit: svobody jednotlivce. Volba i toho nejlepšího z nich by byla zbytečnou volbou zla, možná o něco menšího, ale stále zla. A já svůj hlas pokládám za příliš cenný, než abych volil zlo. V těchto prezidentských volbách, ostatně stejně jako v těch minulých, tedy nebudu volit ani pro jednoho z devíti kandidátů.
Luboš Zálom
Chvála neposlušnosti
Austrálie zavedla tábory pro odpírače karantény. Kanadský Quebec zavádí pro neočkované občany speciální daň. Řecko jim zase uděluje pokutu 100 euro měsíčně. Itálie se chystá zakázat neočkovaným chodit do práce...
Luboš Zálom
Vydržme!
17. listopad je nebo spíše měl by být svátkem těch, kteří se neohnuli a nepodvolili. A dokázali se v pravý čas postavit za svou věc a za svoji svobodu.
Luboš Zálom
Volby skončily. Nezapomeňte.
Před necelým měsícem skončily volby, které byly mnohými líčeny jako přelomové. Jako cesta ke změně. Na jaké změny se tedy můžeme těšit?
Luboš Zálom
Morální architektura zelených koncentráků
Volební kampaň by dnes více než kdy jindy měla akcentovat téma svobody, práv jednotlivce, ekonomických principů a trhu. Místo toho jsme se dočkali obvyklého festivalu ideové vyprázdněnosti a plochých frází.
Luboš Zálom
I ty můžeš skončit na ulici
Česká města se stále více potýkají s problémem bezdomovectví. Nejde jen o smutně známá prostranství ve velkých městech, jako je pražský Hlavák nebo Anděl, ale problém se týká stále více i menších měst. Co s tím?
Luboš Zálom
Jde nám o svobodu. Jako jediným.
Za poslední rok a půl jsme přišli najednou o více svobody než za celých předchozích třicet let. Omezení a plošné restrikce uvalené na tuto zemi pod záminkou boje s epidemií dopadly v různé míře na každého z nás.
Luboš Zálom
Útok na Světové obchodní centrum: dvacet let poté
Kde jste byli a co jste dělali před dvaceti lety, když jste poprvé uslyšeli zprávu, že do věží Světového obchodního centra narazila dvě letadla?
Luboš Zálom
Nenechme se ministrem zdravotnictví vydírat
Možná jste zaznamenal poslední projev drzosti a neomalenosti naší vlády. Ministr Vojtěch prohlásil, že jestliže se nechá naočkovat ještě 9 % občanů, uvolní povinnost nosit roušky.
Luboš Zálom
Máte právo žít
Jaké by mělo být ústřední heslo skutečné pravice? To je téma nejen pro politické marketéry, ale především pro politické filozofy. Co vlastně shrnuje pravicovou politiku? Na co by se měla každým svým stanoviskem a činem odkazovat?
Luboš Zálom
Necháte se koupit za pivo srkané skrz roušku?
Rozšírená verze proslovu, který jsem pronesl na demonstraci hnutí Otevřeme Česko - Chcípl PES v neděli 6. června na pražském Václavském náměstí.
Luboš Zálom
Cyklojízda hnutí Auto*Mat je demonstrací síly
Za účasti zástupců zelených organizací a deseti ambasád proběhne zítra v Praze hromadná okupační cyklojízda, která více než cyklistiku oslaví soustavné represe vůči lidem, kteří se chtějí nebo potřebují po městě pohybovat autem.
Luboš Zálom
Členství naší republiky v EU má alternativu
Právě uplynulo již 17 let od chvíle, co jsme dobrovolně strčili hlavu do oprátky zvané EU. Zatímco mnozí, zejména vrcholní politici napravo i nalevo slaví, jiní si připomínají, jak byli tehdy podvedeni. A co s tím lze nyní dělat.
Luboš Zálom
Stručně o "manželství pro všechny"
Poslanecká sněmovna dala minulý týden šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Co k tomu vlastně napsat?
Luboš Zálom
Na pivo s covidpasem? To není normální život
Aplikace v mobilu, kterou se pomocí QR kódu prokážeme obsluze, že jsme očkovaní nebo otestovaní a pak teprv se můžeme posadit ke stolu či na bar a objednat si pivo - to je řešení, které nás prý má opět vrátit do normálního života.
Luboš Zálom
Vrtí se v aféře Vrbětice psem?
Napsáno dnes, tedy v neděli 18. dubna, ve 14 hodin, spíše jako okamžitý tok myšlenek nežli nějaký ucelený blog nebo článek, který si klade za cíl dojít k nějakému jednoznačnému závěru. Ostatně kdoví, co se dozvíme zítra...
Luboš Zálom
V zájmu aktivistů, nikoliv cyklistů
Sněmovna dnes schválila povinný 1,5metrový boční odstup při předjíždění cyklistů. "Třikrát hurá," volá k tomu aktivistický spolek AutoMat.
Luboš Zálom
Vláda nás cupováním Pandemického zákona přibližuje diktatuře
Dnes po mnoha měsících skončil v České republice nouzový stav a tzv. protikovidová opatření se přesouvají pod kompetence Pandemického zákona, podle něhož již nadále není možné omezovat pohyb občanů ani bránit jejich setkávání.
Luboš Zálom
Proč budu opět bojkotovat sčítání lidu
Zítra opět po deseti letech odstartuje projekt sčítání lidu, domů a bytů. Jako zastánce práv jednotlivce a konceptu malého státu musím celý projekt odsoudit jako zbytečný a nepřijatelně zasahující do svobody občanů.
Luboš Zálom
Řeč, která na Staromáku nesměla zaznít
Upravený a rozšířený text projevu, který jsem měl připraven na demonstraci spolku Chcípl Pes na Staroměstském náměstí 7. března 2021. Z pódia nakonec stihlo zaznít jen několik málo slov.
Luboš Zálom
Babiš s Hamáčkem nám vyhrožují zastřelením
Nasazení vojáků proti pokojným občanům naší republiky je něco naprosto nepřijatelného. Musíme jej chápat jako otevřenou výhrůžku hrubým násilím.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 279
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2498x