Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Turecko na cestě k novému osmanskému chalífátu

18. 04. 2017 14:10:41
Referendum v Turecku posílilo postavení prezidenta Erdogana a zasadilo tak další ránu tamnímu už tak dost vratkému sekulárnímu systému. Erdogan se v podstatě stal novým islamistickým chalífou.

Nejde ani tak o to, zda je turecké referendum výsledkem jakéhosi demokratického procesu, vůle tureckých občanů, a zda tudíž vyjadřuje jejich podporu současnému prezidentu - ostatně výsledek referenda byl velmi těsný, a žádný jednoznačný politický postoj turecké veřejnosti z něj vyvozovat nelze. Čísla však platí a poskytují prezidentu Erdoganovi posvěcení jeho dalších kroků a těsný výsledek zcela jistě nebude pokládat za signál k umírněnosti.

Ačkoliv samotný mechanismus referenda lze pokládat za demokratický (třebaže už se ozývají hlasy o manipulacích), to, co umožňuje, bude spíše popřením demokracie - už proto, že Turecko pod Erdoganovou vládou základní nutnou charakteristiku demokracie popírá: právo být opozicí a vyjadřovat nesouhlas. Stát, kde jsou opoziční politici a nepohodlní novináři zatýkáni (za posledních 15 let 23 zabitých novinářů a 79 uvězněných) a demonstrující občané rozháněni vodními děly, nelze považovat za plně demokratický, a za svobodný už vůbec ne - a je s podivem, jak hladce taková politika Turecku prochází, zvláště v kontrastu ku všeobecnému mezinárodnímu rozhořčení nad podobnou praxí v Rusku.

Cílem Erdoganovy politiky je vytvořit z Turecka mezinárodního vůdce jeho regionu i celého islámského světa a v podstatě obnovit turecký vliv v síle bývalé osmanské říše - což byl ve své podstatě nejbrutálnější chalífát tehdejšího světa. Má k tomu nejlepší předpoklady. Narozdíl od Saúdské Arábie i Íránu platí Turecko za spolehlivého spojence, s nímž nikdy nebyly navenek žádné problémy a řádně plnil své závazky v rámci NATO. Turecko má nálepku civilizované, západně orientované, a stále ještě sekulární země. Přesto však hraje svoji vlastní hru a podporuje, mimo jiné, Islámský stát proti sekulárnímu (třebaže autoritářskému) režimu prezidenta Asada, útočí na kurdské bojovníky, kteří vzdorují džihádistům IS, podporuje palestinské hnutí Hamas a různé odnože Islámského bratrstva v Africe i na Blízkém východě. Nelze se tomu divit - Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje v podstatě vznikla spojením stran a hnutí se silným napojením na Muslimské bratrstvo a na jeho tureckou pobočku Milli Görüs.

Prezident Erdogan se dlouhodobě snaží ovlivňovat politické dění v Evropě, zasahovat, vměšovat se, klást si nároky - a vychází mu to. Např. v loňskému roce na Erdoganům nátlak schválila kancléřka Merkelová soudní stíhání televizního komika Jana Böhmermanna za údajné zesměšňování tureckého prezidenta. Tureckou menšinu v evropských zemích, zejména v Německu, vidí Erdogan jako svoji pečlivě budovanou kolonizační armádu. Turkové v EU by, dle jeho slov, měli mít co nejvíce dětí - a pak jim bude patřit budoucnost Evropy. Nadto hrozí, že znovu nechá do Evropy proudit statisíce muslimských migrantů.

Posílení moci posvěcené demokratickým procesem referenda je jen dalším dílkem do mozaiky. Co bude následovat? Další referendum, jehož prostřednictvím turečtí občané umožní odsuzovat Erdoganovy politické odpůrce k smrti? Lze to očekávat.

Máme zde zemi, která pod vedením svého prezidenta postupně demontuje sekulární politický systém a nevyhnutelně směřuje k nějaké formě teokratické totality, a zároveň se chová sebevědomě a výbojně vůči Západu - zatímco západní státy ji tvrdošíjně pokládají za svého partnera a spojence.

Tento pohled na Turecko je nutné přehodnotit: Turecko je spíše soupeřem, nikoliv spolehlivým partnerem, s nímž bychom sdíleli hodnoty a cíle. Prezident Erdogan má cíle své vlastní - a lze se právem obávat, že jsou s hodnotami a cíli nositelů západní kultury v příkrém rozporu.

Místo toho se však vládci EU s Tureckem pokoušejí normálně jednat a ukazují svoji slabost a ohebnost. Turecká snaha vymoci si na EU výhody a speciální zacházení, třeba s použitím výhrůžek a vydírání migrační vlnou, nenachází na straně evropských politiků patřičnou odezvu. Jestliže lze Turecko pokládat za nově se etablujícího islamistického hegemona, západní země vůči němu projevují stejnou míru ustrašenosti, díky které se dříve staly tak silnými zeměmi Írán a Saúdská Arábie, v jejichž režii se dnes odehrává kulturní i násilný džihád islámských fanatiků vůči Západu.

Podobně lze pohlížet i na turecké členství v NATO. Jestliže je dnes Turecko kryptototalitním státem, na jakém principu lze jeho členství obhájit? Argumentace důležitou strategickou polohou vůči Rusku je podle mého názoru velmi slabá. Jestliže důvodem vzniku NATO byla snaha o zadržení mocichtivé a rozpínavé totalitní ideologie - tedy komunismu - čím lze obhájit členství země, která se sama začíná definovat totalitní ideologií - tedy v případě Turecka islamismem? Zůstane-li Turecko členem NATO, znamená to, že ostatní členské země jeho politické a ideologické ukotvení pokládají za přijatelné a jeho samého za spolehlivého vojenského spojence?

Co tedy znamená výsledek tureckého referenda pro nás, pro Českou republiku? Závěry jsou jednoznačné. Tlak Turecka vůči Západu a zejména slabé EU bude bezpochyby pokračovat se stále větší razancí a nekompromisním sebevědomím. Turecko se stane, po Íránu a Saúdské Arábii, dalším státem prosazujícím na mezinárodním poli islamismus jako životaschopný a progresivní politický směr, třebaže jeho cesta k islamismu a konkrétní politika bude nejspíš na první pohled civilizovanější, než co si představíme pod islamismem prosazovaným Saúdy nebo íránskými ajatolláhy.

Budeme-li i nadále členy EU, podílíme se tak automaticky i my na jakýchkoliv projevech appeasementu vůči turecké mocichtivosti, a zároveň je i vůči nám namířen turecký nátlak, aniž bychom byli schopni, proti politkům jako je Merkelová či Juncker, prosadit a obhájit opačný postoj. Kyselé ovoce ustrašené politiky EU tak nevyhnutelně sklidíme i my. Přibývá tím další pádný důvod k co nejrychlejšímu opuštění EU.

V případě našeho vztahu k Turecku v rámci NATO je to o něco složitější. Protože NATO je účelovým vojenským uskupením, nikoliv institucí s nějakými dlouhodobými politickými ambicemi, naše členství v NATO je určeno účelem jeho existence. A tedy si musíme položit otázku, zda členství v NATO zvyšuje naši obranyschopnost a zajišťuje nám bezpečí před případnou agresí zvenčí. Znamená NATO obranu západních hodnot před vojenským útokem nositelů hodnot opačných? Je třeba se obávat ruské rozpínavosti? A islámské rozpínavosti? A pokud nás má NATO chránit před případnou ruskou agresí, zatímco obrana před islamistickou agresí bude značně ztížena, vzhledem k tomu, že druhá nejsilnější armáda NATO podléhá islamistickým politikům, k čemu takové obranné společenství je?

Situace nabízí pouze dvě východiska: buď se podaří Turecko z NATO vyloučit, což je však velmi nepravděpodobné, vzhledem k jeho poloze vůči Rusku, nebo je načase naše vlastní členství v takovém svazku, v němž druhého nejsilnějšího člena představuje islamistická despocie, důkladně přehodnotit a znovu si spočítat všechna pro a proti.

Prezident Erdogan, jehož americký expert na islám Daniel Pipes charakterizuje jako "islamistu druhé generace, chytřejšího a dlouhodobě nebezpečnějšího než byl Bin Ládin", dobře ví, co chce, a pokud Západ neopustí svoji sebezničující politiku appeasementu vůči islamismu, nebude mu prakticky nic stát v cestě.

Politiku prezidenta vládnoucí nejsilnější armádou v této části světa a mezi jehož výroky patří např. "není žádný umírněný islám a radikální islám, je pouze islám", nebo "mešity jsou naše kasárny, minarety jsou naše bajonety, a věřící jsou naše armáda", pak dříve či později, pocítíme i sami na sobě.

Autor: Luboš Zálom | úterý 18.4.2017 14:10 | karma článku: 38.73 | přečteno: 3094x

Další články blogera

Luboš Zálom

Štěch: 77 tisíc živnostníků do továren!

Včerejší výroky odborářského bosse a socialisty Milana Štěcha připomněly, že v této zemi podnikatelé nečelí jen jednomu nebezpečí, tedy politice Andreje Babiše, ale že proti nim stojí pevná fronta nepřátel svobody a nezávislosti.

16.6.2017 v 13:38 | Karma článku: 40.91 | Přečteno: 2190 | Diskuse

Luboš Zálom

Dvojí metr ekoaktivistů

Zákaz kožešinových farem podle mého názoru jasně ukazuje skutečné úmysly levicových dobrodějů, kteří za tímto zákazem stojí a po dlouhá léta pro něj lobovali.

9.6.2017 v 13:58 | Karma článku: 37.51 | Přečteno: 1616 | Diskuse

Luboš Zálom

Pane Dienstbiere, dnes si proberme pojem solidarita

Den daňové svobody letos připadl na 29. května. Zastánci malého státu, svobody a trhu si v tento den připomínají, jak vysoká míra zdanění je na nás všechny uvalována: bezmála polovinu roku pracujeme pro nenasytný státní aparát.

30.5.2017 v 13:50 | Karma článku: 46.03 | Přečteno: 4999 | Diskuse

Luboš Zálom

Musíme si zvyknout?

Po teroristickém útoku v Manchesteru je už předem jasné, co bude hlavním poselstvím evropských politických elit. Těch elit, jimž vůbec nic nehrozí. Poselství se totiž už dlouho nemění. Zní: zvykejme si.

23.5.2017 v 14:43 | Karma článku: 43.66 | Přečteno: 2292 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Turner

Krize islámského světa - terorismus i migrace jsou důsledkem globalizace našeho světa

Jaké jsou ale příčiny té krize? Názory oscilují od paušálního obviňování islámu až k sebemrskačství, které svádí vinu na naši západní civilizaci. Zapomínáme však, že: What is globalization for the West is imperialism for the rest.

24.6.2017 v 9:30 | Karma článku: 5.38 | Přečteno: 113 | Diskuse

Tomáš Vyoral

Vlhké sny bruselské šlechty aneb když Tusk znásilňuje Lennona

Donald Tusk, předseda evropské rady, si na summitu EU pomohl slovy Johna Lennona. Vzhledem k nevalné úrovni politiků EU a jejich socialistickému smýšlení si nejsem jistý, zda neměl na mysli nebo na srdci spíše Lenina.

24.6.2017 v 9:11 | Karma článku: 26.73 | Přečteno: 352 | Diskuse

Zdenek Horner

Hodnota není mechanismus

Fetišizace postupu, funkce, mechanismu, jak chcete, nabývá u nás a v zemích V4 vrcholu. V tom jsme na východě mistři. Schválíme si nějaký zákon a pak najdeme mechanismy, jak zákon obejít. Zákon měl původně smysl – hodnotu.

23.6.2017 v 22:59 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 184 | Diskuse

Bohumír Šimek

Kdo je Andrej Babiš a jeho ANO?

V každé vlivné politické straně jsou politici usilující o službu národu a jsou služebníci kmotrů a mafiánů. Jen u lidovců služebníka kmotrů už neznám.

23.6.2017 v 21:38 | Karma článku: 22.97 | Přečteno: 810 | Diskuse

Jan Dvořák

Zeman a Sobotka – kdo z nich je vícekrát člověkem? Nebo jen sviní a mentálním rozpadlíkem?

Pokud zvolíme pro posuzování tradiční kritérium, tedy lingvistický lakmusový papírek, že kolik kdo zná jazyků, tolikrát je člověkem, mohl by Sobotka Zemana předstihnout.

23.6.2017 v 17:15 | Karma článku: 16.45 | Přečteno: 621 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 38.77 Průměrná čtenost 2930

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, předseda středočeského krajského sdružení, lídr berounské kandidátky Svobodných do městského zastupitelstva v roce 2014 a lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.