Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co si na nás chystají Zelení, aneb máme se bát?

23. 01. 2017 14:03:08
Strana zelených na svém sjezdu ukázala, s čím hodlá vyrazit do podzimních voleb a jaká stanoviska chce svým přiznivcům nabídnout. Mají se opravdu nač těšit! Ale co my ostatní?

Tím nejradikálnějším, co Zelení hodlají svým voličům nabídnout, je legalizace squattingu. Podle předsedy Matěje Stropnického je squatting projevem alternativní kultury a výrazem kritiky vůči společnosti založené na soukromém vlastnictví. Pokud má toto být morální obhajobou squattingu, potom Strana zelených, ústy svého předsedy, odsuzuje princip soukromého vlastnictví a požaduje tedy jeho odstranění - ne sice státním vyvlastňovacím úřadem, ale bandami tzv. alternativní mládeže.

Respekt k soukromému vlastnictví není něco, o čem by se dalo smlouvat. Vlastnictví buďto je respektováno, nebo respektováno není. Jestliže Zelení požadují faktické vyvlastnění budov, které, podle jejich názoru, nejsou správně využívány, je to útok na vlastnictví jako celek. Jestliže totiž Zelení dovolí sebrankám levicové mládeže ukrást majetek, na který ukáží jako na "volný" (protože podle jejich názoru nesprávně využívaný), záleží pak pouze na libovůli zelených politiků, kteří by se nedejbože dostali k moci, zda neukáží na jakoukoliv další budovu, podle libovolného kritéria, a neprohlásí ji za "volnou" k obsazení. A majitel s tím nezmůže vůbec nic.

Pilotní projekt squatu s podporou Zelených už tady vlastně máme: je jím pražská Klinika, obsazená levicovou lůzou za souhlasu mnohých komunálních i vládních politiků. Vyřešení kauzy je v nedohlednu. Jediné, co lze říct bezpečně, je, že lidé bydlící v okolí Kliniky se zcela jistě nestanou voliči Zelených.

Druhým nápadem ze zelené politické dílny jsou daňové asignace - taková nenápadná věc, pro mnoho lidí na první pohled docela neškodná nebo přijatelná. Čím nenápadnější, tím však nespravedlivější. Zelení si přejí, aby daňoví poplatníci mohli sami ovlivňovat, co bude hrazeno z jejich daní. To však vnáší do celého systému úroveň rozhodování mimo standardní demokratický rámec, který sám vlastně znamená rozhodnutí o tom, co se bude z daní platit. Z toho důvodu jsou daňové asignace spíše antidemokratickým politickým nástrojem, protože zvýhodňuje určitou skupinu voličů nad druhými. Určití občané si z nabídky tzv. veřejných statků, na které bude možno přispět daňovou asignací, budou platit uspokojení svých vlastních cílů (například financování alternativních squatterských komunit), zatímco ostatní občané takovou možnost mít nebudou. Daňové asignace jsou tak prostředkem pro vytváření paralelních politických struktur uvnitř státu, a kromě toho jsou popřením daňové spravedlnosti. (Nebo, v našem prostředí by spíše byly prohloubením daňové nespravedlnosti.)

Nakonec, mimo dalšího, Zelení volají po vytvoření jakéhosi antiautoritářského bloku, který by hájil svobodu (sic!). Dle Stropnického však Zelení v takovém bloku budou možná muset některé ze svých dalších cílů odsunout na příhodnější dobu. Jaké jsou ty skutečně zásadní cíle, které by Zelení v antiautoritářské koalici pragmaticky odsunuli do pozadí, se můžeme zatím jen dohadovat. Vzhledem k tomu, jaké jsou principy zelené politiky a na jakých myšlenkových základech stojí, může jít o ty nejtvrdší projevy autoritářství, jaké si lze představit. Jestliže totiž Zelení v tuto chvíli varují před jakýmsi autoritářstvím, a poukazují možná na zvolení Donalda Trumpa, či možná na politiku současné konzervativní polské vlády, nebo snad na Orbánovu politiku v Maďarsku, nebo se třeba obávají zvolení Národní fronty ve Francii, zakrývají pouze skutečnost, že oni sami patří co do svých zásad mezi ty nejhorší autoritáře. Pouze s tím rozdílem, že zatím své autoritářství neměli možnost plně projevit. Chtějí-li Zelení vytvářet antiautoritářský blok, vadí jim pouze forma některých dnešních projevů autoritářských tendencí, nemají však v úmyslu toto autoritářství nahradit vládou přirozených práv a respektu ke svobodě.

Mohli bychom dlouho vyjmenovávat všechny možné zelené zákony, příkazy, regulace či zásahy namířené naprosto autoritativně proti svobodě jednotlivce - zákazem igelitových tašek počínaje a povinným mícháním biosložek do paliv konče. A to jde jen o standardní legislativní cestou projednávané zákony. Pokud bychom vzali v úvahu nenávistnou, primitivní agresivitu ekologických aktivistů, kteří fungují jako jakési úderné jednotky zelených stran, můžeme si jen domýšlet, jak by se jejich barbarská mentalita podpořená přebujelým pocitem morální nadřazenosti projevila v politické praxi, v bezpečí poslaneckých lavic či ministerských kanceláří.

V dlouhodobém horizontu jsou Zelení obrovskou hrozbou pro svobodu jednotlivce - nikoliv jen v České republice, ale všude tam, kde dosud přetrvává racionální, průmyslová společnost. Máme pouze tu naději, že jejich principy jsou v tuto chvíli pro normálně uvažující voliče naprosto nesmyslné a v rozporu s tím, jak lidé chtějí žít, a navíc lze tvrdit, že z okázalé, avšak falešné morální nadřazenosti čpící z každého pohybu osob jako je např. Matěj Stropnický se musí každému normálnímu člověku udělat špatně. Dočasná neatraktivita Zelených by nás však neměla ukolébat. Jsou nebezpeční. Zbavit se nebezpečí však předpokládá znát jeho podstatu. A tou je u Zelených šílená, zvířecí nenávist vůči uspokojování potřeb, vůči trhu, vůči kapitalismu, vůči průmyslové civilizaci. A protože průmysl není v zásadě nic jiného než extenzí rozumu, tedy rozumovou schopností aplikovanou na realitu, cílem nenávisti Zelených je v první řadě nezávislý, nespoutaný rozum. A ten bychom měli my naopak hájit.

Autor: Luboš Zálom | pondělí 23.1.2017 14:03 | karma článku: 42.90 | přečteno: 2777x

Další články blogera

Luboš Zálom

Nařídí nám skauti bobříka mlčení?

Pod pojmem skaut už si dnes nesmíme představit chlapce, o nichž jsme si četli v románech Jaroslava Foglara. Dnešní skaut začíná být spíše než cokoliv jiného etalonem nadšeného levicového aktivisty.

18.9.2017 v 13:14 | Karma článku: 37.52 | Přečteno: 1338 | Diskuse

Luboš Zálom

Útok na Světové obchodní centrum: šestnáct let poté.

Před šestnácti lety se západní civilizace, ukolébaná tezemi o konci dějin, probudila do nového globálního konfliktu. Jak si za tu dobu stojíme?

11.9.2017 v 13:19 | Karma článku: 32.59 | Přečteno: 1056 | Diskuse

Luboš Zálom

EU nás vydává na milost islámským teroristům

Evropa se včera opět stala cílem islámského nepřátelství. A i tentokrát se mediální i politické elity snaží budit dojem, že i když se k útoku v Barceloně přihlásil Islámský stát, nemá terorismus s islámem nic společného.

18.8.2017 v 19:47 | Karma článku: 43.80 | Přečteno: 2392 | Diskuse

Luboš Zálom

Festival Prague Pride a ideologická podstata LGBT hnutí

Hned na úvod bych rád učinil jedno důležité prohlášení: lidé minoritních sexuálních orientací a preferencí čelí politickému i společenskému útlaku, a já souhlasím s tím, aby se akce, jako je Prague Pride, konaly.

10.8.2017 v 13:30 | Karma článku: 40.57 | Přečteno: 3096 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Řeháček

Ošidnost perspektivy

Chce-li malíř vměstnat na své plátno obraz 3D prostoru, neobejde se bez perspektivy. A potřebujeme ji i my, pokud chceme na plátno své mysli promítnout kolotání mnoha-dimensionálního světa. A to s sebou nese i jistá úskalí.

20.9.2017 v 9:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jiří Fábik

Víra v čestnost sudetských Němců se nemusí vyplatit.

Zůstaneme Českou republikou , nebo se z nás stane kolonie frau Merkel? Co chtějí naši politici? Konec naší suverenity?

20.9.2017 v 8:06 | Karma článku: 18.41 | Přečteno: 411 | Diskuse

Honza Vranik

"No pasaran", slibuje občanům Prahy 2 starostka Jana Černochová.

Tak přátelé, aby tohle zase někdo nebral smrtelně vážně: rozhovor se starostkou Prahy 2 a "lídryní"pražské ODS pro nadcházející parlamentní volby Janou Černochovou je fiktivní, nicméně reflektuje některé reálie naší městské části.

20.9.2017 v 7:51 | Karma článku: 5.08 | Přečteno: 259 | Diskuse

Yekta Uzunoglu

Kurdexit

Dvaja imperialistický diplomati François-George Picot a Mark Sykes začali už od roku 1915, teda rok potom, ako začala I. svetová vojna spolupracovať na povojnovom pláne na pomoc k smrti "chorého muža na Bospore".

20.9.2017 v 7:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 89 | Diskuse

Pavel Ďuran

Práci pro Romy

Pan Vlk si tady před časem povzdechl nad příhodou malého cikánského kluka, který sedí osamocen ve školní lavici.

20.9.2017 v 6:32 | Karma článku: 28.53 | Přečteno: 1023 | Diskuse
Počet článků 164 Celková karma 37.44 Průměrná čtenost 2876

Jsem zastánce svobody jednotlivce a laissez-faire kapitalismu a hlásím se k odkazu myslitelů jako byl Ludwig von Mises, Murray Rothbard nebo Frederic Bastiat. Především jsem však stoupencem filozofie Objektivismu americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové, podle mě nejvýznamnější obhájkyně svobody jednotlivce a kapitalismu. Od začátku 2014 člen Strany svobodných občanů, předseda středočeského krajského sdružení, lídr berounské kandidátky Svobodných do městského zastupitelstva v roce 2014 a lídr koalice Svobodných a Soukromníků pro volby do středočeského krajského zastupitelstva pro rok 2016 a středočeský lídr do parlamentních voleb 2017. Dále mě lze charakterizovat jako příležitostného cyklistu, malíře, berounského patriota, příznivce jazzu a art-rocku a špatného hráče billiardu.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.